Kadeti ze South Pointu – Weaver Ben

Když nepočítám dodatky, můžeme necelých tři sta stran dlouhý román rozdělit na tři pomyslné části. Ta první nás seznamuje s hlavním hrdinou, studentem vojenské akademie South Point. A aby to nebylo málo, jako vždy nás seznamuje i se světem – jeho technickým pokrokem, osídlením planet, politickou, ekonomickou i vojenskou situací. Zjišťujeme, že za tři sta let se bude schylovat k válečnému konfliktu. Ten nakonec vypukne a otevře tak pomyslnou druhou třetinu románu.

Tahle prostřední třetina je taková nejméně učesaná, protože najednou přichází množství témat a navíc děj zachvacuje počáteční chaos z vypuknutí války. Zatímco do teď byl hlavní hrdina pěkný, promiňte mi to, přizdisráč, kterému hrozilo pádlo asi tak pětkrát denně, najednou se přerodí v hrdinu. A to proto, že po neznámé mimozemské rase existují biotechnologie, kterými se vojáci upravují. On touto úpravou navíc projde velmi úspěšně.

No a poslední pomyslná třetina románu je samotná válka – hlavní hrdina a jeho přátelé ze South Pointu plní jednotlivé mise a snaží se zjistit, jak se vůbec celková válečná situace má, protože vzpourou koloniálních planet není tak úplně jasné, kdo je na které straně. Vždyť i kadeti z akademie odešli bojovat za tu stranu, která jim v tu chvíli byla bližší. A konec je natolik otevřený, až předem musím varovat všechny, kteří se vyžívají v happyendech, že tahle kniha pro ně není.

Možná se divíte, že tentokrát jsem se rozhodl celý román odvyprávět. Je to jednoduché – na tomhle románu zase až tak o ten tradiční děj nejde. Už od začátku mě bylo jasné, že teď už se čeká jen na to, kdy vypukne konflikt, kdy projdou vojáci upravením a kdy se otevřou válečné fronty. A nakonec to román přesně takhle splnil.

No a co je tedy na tomto románu zajímavé? Je to sice military fantasy – je to o vojácích, sledujeme různé taktiky, bojové styly, technické popisy štítů a zbraní, akce je na každém kroku. Ale ani to není  na tomhle románu to úplně hlavní. Tak co tedy? Všechno to jsou jen prostředky k tomu, aby autor podložil různé úvahy, které s vojenstvím obecně souvisí.

Tak například v té první třetině, kdy je hrdina looser jako vyšitý, přicházejí na řadu hlavně témata strachu z bezmocnosti, nemožnosti seberealizace, loutkovitosti vojáků, nesmyslných příkazů a požadavků. Tomu všemu se zdravá a volnomyšlenkářská hlava vzpouzí a tak hlavní postava často přemýšlí o tom, že by z celé téhle nesmyslné mašinérie nejraději unikla.

Později zase přicházejí na řadu různé zrady přátel a naopak nečekané pomoci, zklamání lidského faktoru a i chyby zaviněné nepřítelem. Všechny tyto akce a reakce (=úvahy) nás nutí přemýšlet, co jsou ty pravé hodnoty v takovémhle konfliktu. Například zda zachránit svou nejdražší nebo se obětovat v nesmyslném útoku za čest a slávu, která může pomíjet stejně rychle, jako přichází našim hrdinům povýšení. A přitom jsou všechny tyto úvahy tak mistrně načrtnuté, že máte pocit, že opravdu čtete akční román. Stránky obracíte jednu za druhou a čtivé odstavce letí. Baví vás sledovat eskapády hlavních hrdinů a přitom se vždy stejně nejvíce těšíte na každou další autorovu glosu jejich počínání. Vzhledem k charakteru většiny témat doporučuji knihu spíše mladším čtenářům (tak pod pětadvacet let :o)), ale to neznamená, že nebude bavit starší.

Z pod hladiny příběhu i úvah navíc vykukuje propracovaný svět budoucnosti tak, jak se zdá vývoj podle dnešních událostí pravděpodobný. Je jasné, že za tři sta let se tomu budou lidé smát, až se budou za břicho popadat, ale to už je neduh zastarávání sci-fi. Dnes už se také většině padesátileté sci-fi spíše smějeme než si úžíváme její nápaditosti. Ale kadeti jsou pro nás teď velmi moderní vizí naší budoucnosti – moderní a čtenářsky zajímavou a vděčnou.

Škoda jen, že zvláště uprostřed románu se občas vyskytne scéna, která ne tak úplně zapadá do plynulosti čtivého příběhu. A ještě větší škoda je, že ke konci se román omezuje jen na to nejdůležitější. Opravdu málokdy se mi stýská po tom, že román nebyl trošku více natáhnutý. Tentokrát ano. V dnešních roztahaných ságách je takto razantní a úderný text zjevem nečekaným. Ale to je právě velká výhoda Kadetů. Že zbytečně neplýtvají omáčkou. Že jdou po tom nejdůležitějším a nezdržují se s vatou. Že střídají jen hodnotné scény a nikoliv roztahané upovídané vyprávěnky.

Snad ještě někdy něco u nás od Weavera vyjde. Vydavatel Poutníku totiž zvažuje, že se přestane věnovat zahraničním autorům a veškeré úsilí vrhne na domácí tvorbu. Tak snad možná nějaký jiný vydavatel se tohoto zajímavého autora ujme.

PS: Překlad je na první pohled velmi dobrý, Jiří Engliš si dal velkou práci. I korektor byl svědomitý (všiml jsme si jen asi pěti překlepů). Obálku od Luise Roya, ozdobenou skvělou úpravou Mirka Dvořáka, řadím mezi svůj top ten obálek, které mám ve své knihovně. Poutník se o své knihy opravdu nevídaně stará. Kéž by tuto péči měly knihy u všech vydavatelů.