Allan Karlsson pil s Trumanem, Stalinem, Mao Ce-tungem, přešel Himálaje, zachránil generála Franca a jen tak mimochodem poradil Oppneheimerovi s atomovou. Přesto má dostatek sil, aby ve sto letech zdrhnul z domova důchodců na svou poslední velkou cestu.
Švédský bestseller Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel z pera Jonase Jonassona už nějaký pátek na českém knižním trhu leží, vydalo ho nakladatelství Panteon v roce 2012. Posléze vznikla dokonce audiokniha, kterou namluvil Martin Stránský, leč do povědomí široké veřejnosti se román dostal v období Vánoc 2014, kdy audioknihu věnoval T-Mobile svým zákazníkům jako dárek.
Stoletý stařík, si bezesporu pozornost zaslouží. I když na první pohled nespadá do fantastiky, hraje si s fantazií a ohýbá světové dějiny natolik, že ji do tohoto žánru můžeme směle zařadit. Je to především kniha o životě jednoho člověka, který jej žil naplno, na nic si nestěžoval a jeho jediným cílem bylo jít dál. Jednoduchá životní filosofie mu přitom umožnila, aby se vždy nějak protloukl bez ohledu na to, zda právě žil v gulagu, pil s Trumanem tequilu nebo ve Španělsku vyhazoval mosty během občanské války.
Kniha Stoletý stařík, který prolezl oknem a zmizel skrývá za poněkud krkolomným názvem pravý poklad. Podobně jako český Jára Cimrman, nebo americký Forrest Gump i Švéd Allan Karlsson putuje světem a tu a tam zmínkou, nehodou, nebo vlastním přičiněním vychýlí běh dějin a nasměruje jej do úplně jiných kolejí.
Plagiát, napadne mnoho čtenářů, leč není tomu tak. Jonasson vytvořil příběh odehrávající se ve dvou rovinách, přičemž v knize jedna střídá druhou. První část vypráví o současnosti, tedy o roce 2005, kdy kniha vznikla a kdy také stařík Allan Karlsson prchá z domova důchodců v den svých stých narozenin. Neví, kam jde, neví, co tam bude dělat. Jediné, co ví, že chce jít dál. Opět, jako už tolikrát v životě.
Tato část jest moderní satirou, hříčkou i detektivním příběhem zároveň, kdy autor splétá neuvěřitelné osudy hlavního hrdiny, kterého pronásleduje nejprve mafie a posléze i policie. Situace jsou o to komičtější, že čtenář jasně cítí, že vetchý stoletý stařík nedělá nic jiného, než pouze popichuje události, aby běžely vlastní silou po předem dané stezce. Je to takový voják Švejk, který nechává okolní postavy, ať se zesměšní samy – platí to jak pro mafiánské ranaře, tak pro státního zástupce.
Nemalou roli v románu hrají novináři, kteří ukončují kousavý satirický kruh. Autorovi se podařilo takřka dokonale vystihnout jejich práci, jejich zájem o každou maličkost, zveličování případu, záměrné zatajování některých údajů, aby zbytek vypadal vážněji a náklad se lépe prodal. To vše vytváří nádherný koktejl plný dramatický zvratů a nečekaných vtípků, které budou na čtenáře čekat takřka všude a budou jej maximálně bavit.
Příběh by se dal zařadit do žánru road trip, kdy hlavní postava cestuje někam a na ní se nabalují další společníci i přátelé. I Allan si jich pár najde a je to partička vskutku vypečená. Chovatelka uprchlé slonice nebo člověk, který vystudoval okolo dvaceti vysokoškolských oborů, to jsou charaktery sršící originalitou a bavící čtenáře na maximum. Autor tím opět připomíná Jaroslava Haška, který také vytvářel podobně kuriózní hrdiny a slavil s nimi fenomenální úspěch.
Druhá část knihy vypráví životní příběh hlavní postavy od narození po svou internaci v domově důchodců. Právě zde autor začíná linii po vzoru Forresta Gumpa – jak jsem proplul světem a historií. Oproti snímku se švédský spisovatel neomezuje jen na americkou historii, ale vysílá svého Švéda do celého světa. Co čert nechtěl, vždy se v dané destinaci setká s někým nebo něčím, o čem se my učíme v dějepise.
Allan Karlsson zažívá neuvěřitelná dobrodružství, která bude čtenář hltat jedním dechem. I když se svět na hrdinovi dopouští mnoha křivd (do kterých však mnohdy sám nakráčel svým telecím způsobem), on nikdy si nestěžoval ani nestýskal. Hlavní postava bere svůj osud, takový jaký je, nelituje let ztracených ve vězeních nebo ve válkách a vypravěč mu v tom pomáhá. Allanův příběh líčí vždy z té jeho stránky, bez příkras, leč bez důrazů na detail. Jonassovi ani tak nešlo o to, aby co nejvěrněji popsal sovětský gulag a strádání, které tamní vězni zažívali.
Politicky dokonale hluchý a slepý Allan Karlsson jest vynikajícím zrcadlem, které by opravdu mohlo proplouvat dějinami. Autor jej usazuje vedle komunistů i kapitalistů, aniž by kdokoliv, byť jen na moment, vychýlil Alanovo přesvědčení na nějakou stranu. Ve své podstatě je to zábavné, milé a příjemné, poslouchat, jak prostému člověku z lidu naslouchají političtí vůdci, aniž by byl byť jen členem strany, nota bene jejím prominentním potentátem.
Závěr knihy, kdy hlavní postava vysvětluje své složité peripetie svého útěku z domova pro přestárlé, ve kterém současně stíhá vzpomenout svůj bohatý život, korunuje celý text. Řeč hlavní postavy spojí obě dějové linky do jednoho úžasně nostalgického zážitku, kdy si čtenář bude číst s milým úsměvem na tváři a s pocitem, že Allanův život, stejně jako celá kniha, stály za to.
Autorovi se podařilo napsat jednoduchou, leč originální a velmi vtipnou knihu, ve které si své najdou téměř všichni čtenáři. Je to míchanice detektivky, společenské satiry, historické fantasy a řady dalších žánrů. Švédové prostě psát umí.
- Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
- Panteon, 2012
- překlad: Zbyněk Černík
- 400 stran, 349 Kč