Jon Sprunk byl příjemným zjevením na poli akční fantasy. Pojďme si připomenout jeho debutovou knihu!
 |
Caim je nájemný zabiják. Bezskrupulózní mašina na zabíjení, kterou zajímá jen to, jestli a kolik dostane zaplaceno. Zakázka stíhá zakázku, Caim se stává ve svém oboru pojmem, ale najednou se věci začnou komplikovat. A to dost. Nejprve osobu, kterou měl zabít, nalezne již mrtvou. Vzápětí vpadnou dovnitř vojáci a to už mu pomalu dochází, že někdo na něj ušil boudu.
Caimovy se jim sice podaří schovat, ale stane se tak svědkem toho, jak se jedinou další živou osobu v domě, dceru zavražděného, pokusí vojáci zabít. A byť si Caim říká, že to je jen proto, aby se dozvěděl, co se tady děje, nedovede jen nečinně přihlížet a vstoupí znovu na scénu. Bohužel pro vojáky.
Jak už to v takové situaci bývá, dívka není jen tak někým a údajné náhody nebyly náhody. Caim se ocitá uprostřed mocenských bojů, které mají změnit mocenské rozložení sil v celé zemi. Na cestě, která ho čeká, tak naplno využije svého zabijáckého tréninku a schopností, které se u něho teprve začínají projevovat.
Když jsem otvíral knihu Syn Stínu, prvotinu amerického autora Jona Sprunka, byl jsem ovlivněn chválou na obálce, slibující akční fantasy v nejlepším duchu autorů jako Žamboch nebo Abercrombie. Velké očekávání pak ještě podpořilo množství kladných hodnocení na různých knižních serverech. A jelikož velká očekávání se mohou velice rychle změnit ve velká zklamání, musím předem připustit, že moje kritika knihy byla způsobena právě tímto.
Říct, že kniha nešlape, by byla lež. Akce stíhá akce a vata, která by vycpávala hluchá místa, se téměř nekoná. Po dvou večerech pohodového čtení jste na konci, a i když vám to přijde jako obstojně strávených pár hodin zábavy, zkušenějšímu čtenáři jistě zůstane určitá pachuť na patře. A pak vám to dojde. Vždyť stačilo tak málo a z obstojného zážitku mohl být zážitek nezapomenutelný.
První, na čem šlo rozhodně ještě zpracovat, jsou postavy. První škobrtnutí navíc přichází hned na prvních stranách. Caim je celou dobu popisován jako chladnokrevný zabiják, který ctí kontrakt a nic jiného ho nezajímá. Přesto jeho první cíl je vévoda, a náš chladnokrevný zabiják si stále zdůvodňuje, že jeho zabití zlepší život v celém městě, takže je to v pořádku. Ono vlastně za celou knihu se to očekávané bezskrupulózní zabíjení nekoná.
Vyznívá to bohužel tak trochu politicky. Autor potřebuje nějakého zdatného bijce a co je lepší, než nájemný vrah. Ale zase to nemůže být monstrum. Tak ho polidští. Tento trend je poslední dobou vlastně dost častý. Stejně jako již naprosto neoriginální používání nájemných vrahů jako hlavních hrdinů. To se probůh autoři tolik bojí trochu té špíny? Trochu té nevinné krve na rukou hlavního hrdiny? Dyť pořádným monstrem může být i kovářský učeň, když má důvod. Caim se tak stává takovým Mirkem Dušínem, který by neublížil koťátku, kdyby nemusel.
Méně je někdy více. Kkdyby autor nechal Caima trochu víc zahaleného v temnotě, a nedělal pořád sondy do jeho vědomí, mohl to zvládnout bez ztráty bodu. Navíc by mu zůstalo víc prostoru na vedlejší postavy. Těch je takové množství, že na vykreslení byť základních pohnutek už nezbývá místo. Navíc ženské charaktery Sprunkovy vyloženě nejdou a obě zásadní ženy Caimova života jsou naprosto nezvládnuté. Obě dívky se chovají nelogicky, a jakmile se objeví na scéně, může se stát prakticky cokoli.
Není problémem, že se v jednu chvíli jedna z nich chová jako oběť, aby vzápětí udělal až nezvykle zkušené rozhodnutí. A na další stránce už zase kvoká
Syn Stínu je primárně akční fantasy, takže se leccos dá odpustit. Překombinované bitky, kdy už některé scény byly za hranicí anatomických a fyzických možností. Co vadilo o trochu víc, byla sterilita prostředí. Středověký svět bez chuti a zápachu. Představte si většinu americké žánrové produkce a takové kulisy vám přijdou i v knize. Hrdina může mít koženou zbroj a cválat v ní dva týdny na koni, ale stejně bude vonět po fialkách.
I proto kniha působí jako béčkový akční film. Hrdina má dostatečné trauma, aby mohl dělat, co se mu zlíbí. Hezké holky mu přizvukují. Vždyť co, kalhoty si nikdo neušpiní… Ale i tak se čte dobře. Béčkaa přece máme rádi.
V posvátném městě Otir se dá v každé uličce najít nějaká zrada nebo zvrhlost, což z něj dělá dokonalé místo pro nájemného vraha na volné noze, který k nikomu necítí věrnost a má jen velmi málo skrupulí.
Caim se živí ostřím nože, když mu ale nevyjde rutinní práce, znenadání se ocitne přímo uprostřed zákeřných intrik. Nezbývá mu, než se postavit zkorumpovaným strážcům zákona, zabijáckým rivalům a čárám z Druhé strany, a jeho jedinými spojenci přitom jsou Josefína, bohatá dcerka jeho poslední oběti, a Kit, kterou nikdo kromě něj nevidí, protože je strážný duch.
V boji o život věří Caim jen svým nožům a instinktům, ty mu ale nebudou stačit, když se v touze po spravedlnosti dostane z nebezpečných otirských uliček do přepychových sídel mocných. Aby odhalil spiknutí v srdci impéria, bude se muset se ujmout svého dědictví jako syn Stínu…
Název: Syn Stínu
Autor: Jon Sprunk
Obálka: Michael Komarck
Počet stran: 256
Vazba: brožovaná
Vydavatelství: FantomPrint 2013
Doporučená cena: 239 Kč
