Po delší odmlce konečně začínají opět vycházet nové knihy. Jednou z nich je další (již desáté) pokračování Burroughsovy “ságy” John Carter, pán Marsu.
Jmenuje se Llana z Gatholu a přináší nám nové dobrodružství Johna Cartera. Na rozdíl od několika předchozích dílů zde John Carter konečně zase hraje hlavní roli.
Příběh plný divokých dobrodružství, honiček a soubojů začíná ve chvíli, kdy se John Carter rozhodne prozkoumat trosky města Horz. Pomůže neznámému bílému(!) bojovníkovi v bitce se zelenými Marťany. Ukazuje se, že onen muž patří k poslednímu zbytku Orovarů, rasy, která kdysi vládla Marsu a nyní se snaží za každou cenu (likvidací cizinců) utajit svou existenci. Nad Johnem i zachráněným mužem jménem Pan Dan Chee je vynesen rozsudek smrti. Na popravu mají oba čekat v tajemných katakombách pod Horzem. Zde se ale setkávají s podivnou bytostí, čímsi, co lze nazvat magií a s Llanou z Gatholu, Carterovou vnučkou, která se ve špatném čase ocitla na špatném místě. Po opuštění katakomb se trojice pokouší dostat do Gatholu, potažmo do Helia, přičemž jsou nuceni bojovat zbraní i intrikou se zelenými Marťany, černými piráty, rudými barbary ze severu, neviditelnými lidmi i nástrahami marťanské přírody.
Dílo je typickou ukázkou předválečné (1941) oddechové a dobrodružné četby. Oplývá svižným dějem, rychlou akcí, nezničitelnými hrdiny, intrikami, souboji, jistou dávkou tajemna a na to konto i podceňováním inteligence čtenáře. Příkladem jsou neviditelní lidé – jejich neviditelnost je založena na biochemické bázi (musí kvůli tomu polykat jakési prášky), zároveň s nimi však mizí i jejich výzbroj a výstroj, případně i končetina viditelného jedince, který se jich náhodou dotkne. Tento efekt autor nijak nevysvětluje, ač na druhou stranu předkládá čtenáři jako samozřejmou skutečnost, že neviditelnost funguje jen v přírodním světle a ne ve speciálním umělém osvětlení. Obdobně je odbyta i “přírodní” hibernace otroků a bojovníků severních barbarů. Zároveň se ve vyprávění odráží tehdy oblíbená témata – mumie (a problematika balzamování), nové vědecké objevy, rozvoj techniky a hrozba války. Kromě vlastního příběhu tedy dostává čtenář k dispozici i jistý obraz doby, v níž kniha vznikla.
Pomineme-li výše zmíněné nedostatky a vcelku jednoduchý styl vyprávění, máme před sebou dobré dobrodružné čtení, vhodné na dovolenou či jako rozptýlení na cestách, nad kterým je vhodné vypnou mozek a nechat se unášet barvitým příběhem
Kvalitní překlad Jana Kantůrka, pro tuto sérii tradiční ilustrace Zdeňka Netopila a pevná vazba předurčují tuto knihu od nakladatelství Paseka pro sběratele sci-fi klasiky a milovníky dobrodružné četby. Nezbývá než doufat, že se brzy dočkáme vydání posledního (jedenáctého) dílu ságy John Carter, pán Marsu, který by měl celou sérii uzavřít.
