Úvodem musím předeslat, že následující text je v zásadě informačního rázu a ani nastínění děje ve větším rozsahu není kvůli délce knihy možné.
Nakladatelství Paseka uzavřelo titulem „John Carter na Marsu“ jedenáctidílný cyklus „Pán Marsu“. Poslední svazek cyklu potěší především sběratele a ctitele klasické dobrodružné literatury. Kniha s pro tuto řadu typickou vnitřní i vnější úpravou obsahuje tentokrát poněkud netradičně dvě relativně krátké povídky.
První povídka – „John Carter a obr z Marsu“ – líčí dramatické střetnutí Johna Cartera s Pew Mogelem, uprchlým výtvorem Ras Thavase, a jeho stvůrami. Ve druhé povídce, nazvané „Kostliví muži z Jupiteru“ je John Carter unesen na Jupiter, kde mají jeho znalosti pomoci při plánování invaze na Mars.
V obou povídkách bojuje hrdina proti snaze o ovládnutí Marsu a zotročení jeho obyvatel, přičemž si z nesnází pomáhá hlavně svou silou a válečným uměním. Pokaždé je zloduchy do záležitosti zapletena Dejah Thoris (jako prostředek vydírání) a v obou příbězích hrají důležitou roli technická „vylepšení“. V „Obrovi“ jde o odposlech – dnes již klasické „štěnice“, v „Kostlivcích“ se objevuje loď zneviditelňovaná ohýbáním světelných paprsků. Zde se tak děje dosti nepravděpodobně pomocí „magnetického“ písku (ostatně autor v povídce ústy Johna Cartera jasně nastiňuje svůj vztah k vědě), princip „ohýbání“ paprsků byl ve scifi doveden k „dokonalosti“ Billem Baldwinem v „Galaktickém konvoji“ ve formě „ohýbačů“.
V podstatě jde o tradiční jednoduché dobrodružné příběhy s klasickou stavbou, plné romantiky, exotiky, boje a podivných bytostí, přičemž se v kontextu do jisté míry projevuje doba vzniku (1941, 1943). Obě povídky spadají (stejně jako celý cyklus) do kategorie oddechové literatury.
První příběh je jakousi esencí klasického schématu, uplatněného v předchozích dílech, druhý příběh má svým způsobem otevřený konec a působí dojmem „pilotního dílu“ dalšího cyklu.
Celý, nyní již uzavřený jedenáctidílný cyklus „Pán Marsu“ patří mezi klasická a hojně napodobovaná díla dobrodružné literatury a jeho vydání nakladatelstvím Paseka v kvalitním „sběratelském“ provedení s dosti nezvyklými ilustracemi Zdeňka Netopila by nemělo chybět v knihovničce žádného opravdového příznivce žánru.
