Jiří Kulhánek – Cesta krve

Cestou krve kráčí ke svému cíli v mlžných dálavách. Cíli, který znamená jedinou budoucnost lidstva, lidstva, kterého se zmocnili mimozemštané. On je jedním z mála, kdo přežili drtivý vpád Cizincu, je jedním z mála, kdo se nestal jejich přisluhovačem. Jmenuje se Maxmilián. Všechno začalo někdy v říjnu… v říjnu roku 2060. Maxmilián se vypravil na svou chatu blízko Plzně a ten den ještě netušil, že je to poslední “normální den”. Ještě netušil, že brzy bude vídat pouze monstra, usilující o jeho život…

Cesta krve je opravdu perfektní akční příběh. Hlavní hrdina (mimochodem skvěle vykreslený charakter, trpící samomluvou) jde z jedné akce do druhé. Vlastně celá první kniha – Dobrák – je jen o jeho snaze zjistit, co se vlastně stalo, jak se dostat k lepším zbraním a hlavně jak PREŽÍT. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, že vše upadá do stereotypu (Max přijde… vymlátí nepřátele… je raněn… léčí se… a zase znova), ale zvláště druhá kniha – Cynik – je už plná děje, kde nehraje hlavní notu jen samopal. Max nachází přátele a zase je ztrácí. Max nachází východisko ze situace a brzy před ním stojí problém nový. No prostě klasický scénář akční řežby a Cesta krve rozhodně akční řežbou je. Čtenáři, kteří se neobejdou bez kvalitního a důmyslně propracovaného děje, ať raději dají od této knihy ruce pryč. Nezanedbatelným aspektem Cesty krve je její brutalita. Pokud se hrdina setkává s mrtváky, vždy po něm zůstává akorát kluzká podlaha od cizí krve a vyhřezlého mozku či vnitřností. Některé scény (například při řezání vlastní rozstřelené nohy) jsou opravdu nechutné. Tím logicky můžeme vyloučit další skupinu potencionálních čtenářů – ti se slabým žaludkem. Hned vyloučíme i další čtenáře – ty romanticky založené. Romantika tady není ani náhodou (pokud vám nepřipadá dostatečne romantická požární sekera s krví přilepenými zbytky obličejů)… Cesta krve není pro každého.

HLAVNÍ NEPŘÁTELSKÉ JEDNOTKY
Mrtváci – připomínají zombie. Jsou to nejslabší Maxovi protivníci. Mrtváky se stali všichni, kteří nebyli ve chvíli invaze v lesích a stali se vražednými nástroji Cizinců.
Popelnice – lze sejmout několika dobrými trefami ze silné brokovnice. Popelnice umí střílet paprsky a létat. Tyto stroje řídí nejspíše Cizinci, kteří sedí uvnitř.
Šípovitá stíhačka – metá megablesky. Pokud je těchto stíhaček více pospolu, jsou pro Maxe tuhou překážkou.
Upíři (Vampire) – jsou jednou z nejsilnějších jednotek. Umí létat na svých netopýřích křídlech, mají obrovskou sílu a velmi rychlou regeneraci. Jediným účinným prostředkem, jak se upíra zbavit, je spálit ho.
Lidé generála Ruffuse – jsou preživší lidé, kteří se přizpůsobili nové situaci a pracují pro Cizince. Jejich nejlepší zbraní jsou vrtulníky Warbird.

MAXOVI POMOCNÍCI
Zbrojovka – lovecká brokovnice, kterou našel na chatě po strýci Damiánovi.
Beretta – silná pistole z výzbroje plzeňské vojenské posádky.
K2 – nejlepší ruční zbraň, kterou získá. Je velmi přesná až na pět kilometrů. S průbojnými náboji v pohodě sejme popelnici na jednu střelu.
Hackler-Koch, Walter, Aitor – jsou samopal, pistole a nůž. Vypomužou v nouzi.

Saladin – bojový vůz. Saladin je Maxovým největším ochráncem. Tento třísettunový obrněnec na vysokých kolech je dokonce neviditelný! (Je totiž pokrytý souvislou vrstvou minikamer/obrazovek, které zobrazují to, co vidí příslušné kamery na druhé straně.) Štíty saladinu uchrání posádku i při zásahu jaderným granátem. Pro saladin si musel dojet až do Mnichova, kde se v tajných laboratořích vyvíjely zbraně pro NATO.
Superkiller aneb Drobek – je nejvetší tank, vyzkoušený v Africké válce. Je to tisícitunový kolos, kterého nic nezastaví (ani kopec). Se svým zakázaným jaderným motorem je neskutečně silný. Drobka ovládne pomocí svého skvělého počítače v Saladinu.

Jonáš – není další ze zbraní či obrněných vozů, ale malý chlapec. Jonáš potkal Maxe v Plzni a přidal se k němu, protože jeho rodiče se staly mrtváky. Jonášovi šokem zbělely vlasy a ztratil hlas.
Singhaia – černoška, která se přidala k Maxovi v Africe. Byla členkou celého klanu lidí, kteří prežili a chystají pomstu. Zprvu si všichni vzájemně pomáhají, ale pak se jejich cesty rozcházejí.

Cesta krve je čtivá, brutální, napínavá, silně akční… takže pokud milujete tuto sortu literatury, berte Kulhánka šmahem. Jeho briskní sloh si oblíbíte.

Slabé nátury: utíkejte co nejdál od tohoto románu !!!!