Je dobré být mrtvý – sbírka SF povídek

…Mě osobně snad jenom Jiří Kulhánek, jehož povídka ve stylu Cesty krve by sem skvěle zapadala. Jak jste už jistě sami pochopili z názvu knihy, jedná se o sbírku čpící formaldehydem a zapáchající hnijícími kusy neudržovaných mrtváků. Při čtení uslyšíte mlaskavé zvuky vydávané při ujídání lidských mozků a pleskání odpadávajících kusů rozkládajícího se masa. Můžete se připravit na povídky naprosto nechutné, ovšem skrývající zároveň obrovský zábavní potenciál, i na povídky chutné, skrývající dobré myšlenky a zajímavé postřehy.
Úvodní a zároveň titulní povídku si nemohl vystřihnout nikdo jiný, než samotný Rigor Mortis Jiří Pavlovský a Marek Dobeš. Co můžete čekat od této dvojky jiného než obrovskou kupu zábavy a spousty drsných hlášek? Tyto předpoklady splnili na sto procent. Hrdinou povídky je soukromý detektiv Frank Blomquist, řešící záhadný únos jedné sličné slečny. “A abych nezapomněl – je mrtvej.” Smůla pro všechny, kteří znají povídku z Ikarie.
V druhém příběhu s názvem “Přiháněč” dokazuje své kvality Jaroslav Mostecký. Děj se odehrává v rakouských Alpách, kde se snaží Leo pomoci své mrtvé přítelkyni. Všude je plno zombáků, kteří usilují o jeho život a i když o něj Leo nakonec stejně přijde, skončí to v podstatě happyendem. Povídka je na odpovídající úrovni a já můžu pln radosti znovu prohlásit, že “Mosťák” nezklamal.
“Lepší než pudr” Stanislava Švachoučka vypráví o mrtvákovi, který chorobně zbožňuje živou zpěvačku Deu. Jestli se on stane živým, nebo ona mrtvou se můžete dovtípit dost dobře sami.
“Když jsem ve službě, nevraždím…” je příběh od Jiřího W. Procházky o transplantacích tkání mrtváků, o jednom detektivovi a jeho kumpánech, ale hlavně o stroji schopném zastavit čas. V tomto důmyslném vynálezu vidí budoucnost obě strany – jak živí, tak nemrtví. Hard sci-fi jako vyšitá, ovšem do této sbírky by se spíše hodilo vynalézání nejoptimálnější vidličky na vyjídání mozků.
Slovenské spisovatele zastupují v této sbírce dva autoři. Prvním z nich je Ďuro Červenák se svou “Silou viery”. Ať se na mne pan Červenák nehněvá, ale kilo najemno nasekaného masa a převržený kbelík krve na každém druhém řádku je schopen napsat každý. Sila viery je totiž plná té nejotřepanější akce a naprosto zde chybí nějaké to novátorství. Několik dobrých vtípků mě naštěstí odradilo vytrhnout tyto stránky z knihy, ale ne… zas tak hrozné to opravdu není.
Kratičká povídka Jaroslava Velinského “Druhej funus strejdy Skleroťáka” je oproti předešlé povídce dokonalá. Vypráví o starostech jedné rodinky se strejdou, který si bohužel ani neuvědomuje, že se z něho stal mrtvák, a tak se dál cpe ke kamnům a balí si nohy do deky. Jediná záchrana proti jeho uhnívání (bohužel jen dočasná) je jeho láska ke slivovici.
David Horák z Rigoru Mortis obsadil do hlavní role “Rezavění” policistu. Opět jde o únos, opět o mrtváky (jakjinak) a opět o akci plnou skvělých hlášek a dobrých nápadů.
Následuje povídka “Marxova konstanta” od Vladimíra Šlechty. Svým pojetím by se hodila spíše na začátek sbírky, protože se s nemrtvými setkáváme až na konci v samotném vyvrcholení příběhu. Hlavní postavou je nezaměstnaný, který má svou rodinu, paří kvejka dvojku a shání práci. A protože je to z jeho oboru, přijme práci u První vodárenské, aby vyšetřil, proč je v jednom malém městě vyšší stočné než vodné. Zdánlivě povídka o ničem, ale Šlechtovo vypravěčské umění vás ani náhodou nepustí a děj je skvěle vygradován až k závěru, hemžícímu se zombiemi. Po dočtení si uvědomíte, že Šlechta tady patří k těm nejlepším.
Příběh českého “hrdiny” je vystřídán příběhem amerických pašeráků, právě přivážejících svůj náklad na povrch měsíce, kde si ho mají vyzvednout kupci. A jaká by mohla být tato povídka než povídka výborná, vzhledem k tomu, že pochází z pera Ondřeje Neffa. Nese název “Kargo” a nechává mimo jiné vyplynout na povrch nenávist sovětských potentátů k imperialismu Spojených států. Kargo je vrcholem téhle sbírky a jako jedna z mála povídek na mě zanechalo opravdu velmi silný a dlouhodobý dojem.
Přichází Michal Hvorecký a druhá slovenská povídka. V ní se přeneseme do města Wilsonov ve dvacátých letech minulého století. Povídka je příjemná a taková uklidňující. Hlavními hrdiny jsou policisté, vyšetřující “Nejhorší zločin vo Wilsonove”.
Sbírku uzavírá druhý příběh detektiva Franka Blomquista s názvem “Dluhy se také splácejí”. S Frankem jsme se seznámili již v první povídce a tak by možná mohl někdo očekávat, že to bude to samé v bledě modrém, nebo přinejmenším v modrém. Není to tak. Je to pouze stejně dobré. Frank tentokrát doplácí na sázky na koně, vyšetřuje manželské podvody a přijde dokonce o své tělo.
I když jsem řekl, že povídka “Dluhy se také splácejí” uzavírá sbírku, není to povídka poslední. Nevalte na mě tak nevěřícně ty vaše kukadla… hned vám to vysvětlím. Do této knihy byla totiž jako bonus přidána ještě povídka Františka Novotného z cyklu Valhala – “Knihovna a chrám”. Přiznám se bez mučení, že z cyklu Valhaly neznám vůbec nic. A docela mě to začalo mrzet, když jsem tuto povídku dočetl. Prostředí konce padesátých let minulého století, ovšem stále pod nadvládou nacistické Třetí říše, nabízí různorodé kulisy pro kvalitní příběhy a toto, řekl bych military-SF,  je docela podařené.
Rigor Mortis se opět vyznamenal. Povedlo se mu oslovit ty nejzajímavější autory a také z nich vykopat (což je asi o mnoho těžší) povídku na zadané téma. Na téma: jak by to vypadalo, kdyby byli nemrtví součástí naší společnosti. Tuhle sbírku musím doporučit všem, kteří mají rádi černý humor a nad zombákem, který uklouzne po svém vlastním mase se s prominutím nepoblijí, ale zasmějí. Kniha však v sobě skrývá i daleko sofistikovanější myšlenky, které ji dělají alespoň trochu hodnotnou. Bohužel se hodně povídek týká různých detektivů, policistů a jiné chátry, takže by povídky mohly někomu připadat stereotypní, ale tomu je myslím dostatečně zabráněno různorodou skupinou autorů…