Zombie jsou sice ohrané, ale pořád oblíbené téma. V potácejících se mrtvolách prahnoucích po našich mozcích se skrývá něco, co nás nepřestane fascinovat. Čeho se nepřestaneme bát. A nyní se jich zmocnil švédský prozaik John Ajvide Lindquist a stejně jako to před několika lety provedl s upíry, uchopil celou zombie tématiku úplně jinak. Představil je jako něco, čeho se možná bojíme ještě víc než agresivních shnilých monster.
 |
Jednoho dne v létě ve Stockholmu ožijí mrtví. Všichni, kteří v předchozích dvou měsících zemřeli, se vyhrabou z hrobů, vyjdou z márnic a z chladicích boxů. Nejsou agresivní, zdá se, že se jen chtějí vrátit domů. A vyvstává otázka, co s nimi.
„Prozatím považujeme mrtvoly výhradně za logistický problém…“ (Jak zacházet s nemrtvými, str. 102)
Příběh samotný se pak točí kolem několika osob, kterým nedávno někdo milovaný zemřel. Není snadné se s takovým traumatem vyrovnat, jak se tedy smířit navíc s tím, že se ten člověk vrátí? Vrátí jako tvor, který se sice hýbe, ale nežije, nemyslí, který má vizáž mrtvoly několik týdnů zakopané v zemi, který už zdaleka není, ale přitom pořád je tím, kterého jste znali a milovali?
Samotní nemrtví tu hrají až druhotnou roli. Lindquist je používá jako katalyzátor a tradičně se soustředí na lidi, na jejich pocity, strachy a víru. Každá z postav reaguje na vyhrocený stav jinak, vidíme strach, hysterii, odmítání, lásku a hlavně naději. Chorobnou víru, že se mrtvý dokáže vrátit do původního stavu. Je to mrazivé čtení a čtenář nemůže nepřemýšlet, jak by se v podobné situaci zachoval on.
Kniha o zombiích, ve které nejde o to vzít do jedné ruky brokovnici, do druhé sekeru a jít to vymlátit, představuje neskutečně zajímavý materiál, pravdou však je, že Lindquist se tentokrát ve své psychologické sondě trochu topí. Po chytlavém úvodu začne přešlapovat takřka na místě a točí se mezi svými postavami bez toho, aby je posouval dál nebo alespoň prohluboval, aniž by něčeho dosáhly. Je to poklidné, citlivé a plynulé čtení, ale kdyby se mě někdo zeptal, na co významnějšího si vzpomínám ze stránek sto až dvě stě třicet, neodpovím. Před koncem se autorovi konečně podaří se ze zabřednutí vyprostit a pokročit k velkolepému závěru. Tady opět exceluje, například scéna s utopencem (jedna z mála skutečně hororových pasáží v knize) rozechvěje i otrlého konzumenta hororů a jen tak rychle z mysli nevymizí. Pokus, či spíš jakýsi náznak o vysvětlení celého fenoménu se nese v čistě metafyzické rovině a kdo čekal reálnější vysvětlení, bude zklamán. K duchovnímu tónu knihy se to hodí (člověk se nemusí bát, že autor vyrukuje s mimozemšťany ani vládními pokusy), čtenář z toho ale má trochu pocit, že závěr dopadl na hrdiny nečekaně, jako by jim měl ukrátit lopotivé trápení, místo aby si ho doopravdy zasloužily.
John Ajvide Lindquist stvořil knihu, která si zaslouží svoje místo na slunci, skvěle se čte, má vynikající premisu a leckomu bude nějakou tu dobu i ležet na srdci. V porovnání s předchozím dílem, upířinou Ať vejde ten pravý, však zaostává. Není tak ucelená, působí dojmem, že byl autor tak zaujat prvotní představou, že si to celé moc nepromyslel. Je to tak na tři a půl hvězdičky z pěti, nečekejte pecku, ale pro fanoušky zombií, Lindquista a/nebo mrazivých, byť pomalých psychologických hororů bude to pravé.
Druhý román švédského prozaika Johna Ajvide Lindqvista (*1968), který si po úspěšném debutu Ať vejde ten pravý tentokrát pohrává s klasickým hororovým motivem zombie. V jeho podání ale oživlé mrtvoly nejsou žádná strašidelná masožravá monstra, ale ztrápené bytosti, které chtějí, jako každý z nás, jen jediné: vrátit se domů. Jak zacházet z nemrtvými je mrazivým hororem se vším všudy a zároveň dojemným příběhem o lásce, která se dokáže vzepřít samotné smrti.
Stockholm v polovině srpna 2002. Po dlouhé úmorné vlně veder trápí všechny obyvatele nesnesitelná bolest hlavy. Jako by město pokrývalo podivné elektrické pole. Nedají se zhasnout světla ani vypnout elektrické přístroje. Obyvatelé propadají panice. Něco visí ve vzduchu. Najednou vše rázem pomine. Zdánlivě se nic nestalo, nebo že by přece jen…? Gustav Mahler, novinář v důchodu, ztratil po smrti milovaného vnuka chuť do života, nic ho netěší a nezajímá. Najednou mu zavolá starý známý z Danderydské nemocnice. Stalo se prý něco strašného – mrtví v nemocniční márnici náhle ožívají. Mahler to pokládá za hloupý žert, ale přesto se na místo vypraví… (anotace)
- Jak zacházet s nemrtvými
- Autor: John Ajvide Lindquist
- Překlad: Jana Holá
- Série: –
- Forma: hardback
- Počet stran: 328
- Cena: 358 Kč
- Vydalo: Argo, 2012
Petra Babuláková (redaktorka)
petra.babulakova@fantasyplanet.cz
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!
Kupte si Jak zacházet s nemrtvými s 15% slevou (ušetříte 54 Kč)!
Pomoc
Zdravim,
Potrebuji pomoct delam na jednom pruzkumu co se tice upiru v čechach nebo v evrope mohla by si mi polsat odkaz nebo radu na jakou literaturu se mam obratit kde by byl aspon jeden dukaz nebo clovek ktery b potvrzoval setkani s Upirem?