Antiutopie se u čtenářů ve většině případů těší velké oblibě, ovšem jen málokterý autor dokáže stvořit takový svět, ve kterém by se čtenář za žádných okolností nechtěl ocitnout. Naštěstí stále existují výjimky, jednu z nich představuje Paul Auster a jeho román V krajině posledních věcí.
Hlavní hrdinka, Anna Blumová, se odhodlala k nelehkému úkolu – nalézt svého ztraceného bratra vyslaného do velkoměsta s postupně se rozkládající společností, o němž měl posílat pravidelné zprávy svému redaktorovi. Již od prvních chvil ve městě si Anna uvědomí, že vyhledat Williama bude téměř nemožné. Nezbývá jí nic jiného, než se přizpůsobit novým podmínkám a zapojit se do zcela nového a neznámého světa, v němž se ocitla. Tam bude doufat, že přežije dostatečně dlouho na to, aby vyhledala svého bratra či opustila město a zachránila alespoň sama sebe.
Z nastíněného obsahu je patrné, že příběh samotný není komplikovaný – hlavní myšlenku lze shrnout v jedné větě a ani neoplývá výraznou originalitou. Avšak děj samotný nereprezentuje v tomto případě nejpodstatnější složku, neboť největší hodnotou je věrohodně vytvořené a popsané prostředí zanikající civilizace – rozpadající se infrastruktura, nefungující státní správa nebo vznik legálních i ilegálních obchodů se vším potřebným. S tím též souvisí kladení důrazu na detaily, mezi nimiž lze jmenovat pasáže soustředící se na to, jaké dopady mají drastické změny jídelníčku na zažívání. Svůj podíl na vybudování důvěryhodného prostředí má kromě zmíněných prvků též stratifikace obyvatel do různých skupin, jejichž pojmenování odráží jejich podstatu. Mimo jiné nelze vynechat Austerovu schopnost vykreslit svůj svět takovým způsobem, že čtenář spolu s postavami zažívá pocit beznaděje, nestálosti a stísněnosti.
Jako negativum by někteří mohli uvést, že nikde není zmíněno kdy, kde a jak konkrétně došlo k tomu, že společnost přestala fungovat. Proti této výtce lze vznést námitku, že celý příběh vypráví hlavní hrdinka Anna v podobě dopisu adresovaného dlouholeté přítelkyni. Je poněkud škoda, že čtenář nemá možnost sledovat celý charakterový vývoj hlavní hrdinky. Ten Auster čtenáři nabízí alespoň v podobě srovnávání Anny před odjezdem a Anny hledající bratra. Někomu též nemusí vyhovovat otevřený konec nebo forma, kterou autor dílo napsal. Nekoná se žádné tradiční dělení do kapitol ale jen do jakýchsi tématických celků oddělených mezerou mezi odstavci. Veškeré jmenované „nedostatky“ ovšem záleží jen na samotném čtenáři a jeho preferencích.
V krajině posledních věcí není o vývoji postav nebo příběhu, ale o zachycení reálné podoby rozpadající se společnosti, stejně tak jako myšlenkách a pocitech, které dokáže vyvolat. Z toho důvodu by ji měli věnovat pozornost především ti, kteří mají v oblibě antiutopické romány s věrohodným popisem zanikající civilizace.
| 80% |
|
“V krajině posledních věcí není o vývoji postav nebo příběhu, ale o zachycení reálné podoby rozpadající se společnosti, stejně tak jako myšlenkách a pocitech, které dokáže vyvolat.”
Aha, takže ona ta kniha nakonec není román o holce, která hledá ztraceného bratra, ona je to literárněvědecká studie, a to nikoliv o vývoji postav nebo příběhu (což je dobré vědět, ale nebylo nutné to zmiňovat), nýbrž o zachycení reálné podoby rozpadající se společnosti.
Naučte se česky, otomani posraní! (viz http://blog.maly.cz/index.php?item=885) 😛
to Anonym:
Já bych řekl, že v té větě vypadlo slůvko “řeč”. (…není řeč o vývoji postav…) a potom tam schází písmenko “o” (…stejně tak jako o myšlenkách a pocitech…)
vpohode
Ja som Slovak a precital aj pochopil som ten odstavec uplne v pohode, neviem co riesite…
Aký je rozdiel medzi antiutópiou a distópiou? Prečo nepoužiť správne slovo? Dávam autorke šancu sa ho naučiť.
to mato:
Celá recenze připomíná svým slohem spíše diplomovou práci. Osobně se mi ta dlouhá souvětí četla docela obtížně. A ten poslední odstavec mi v pohodě nepřipadá, zdá se mi dosti kostrbatý.
to Alfi:
Tak to bych si rád poslechl tvoje vysvětlení. Podle naší wikipedie je to stejné.
(cit: Antiutopie (též dystopie či kakotopie) je opak utopie, myšlenka fiktivní společnosti, která se vyvinula špatným směrem, má zásadní nedostatky (totalitní forma vlády, omezování osobní svobody) vzniklé přehnáním jednoho nebo více ideologických principů. Občané antiutopického světa jsou obvykle neskrývaně utlačováni politickým systémem.)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Antiutopie
v tom posledním odstavci
bych místo “V krajině posledních věcí” dal “kniha”. To by nebylo tak nepřirozené. Ale jinak je to napsané správně.
KarelC, Alfi
Tak jsem se dočetl, že: “Řecká předpona *dys-* má v sobě negativní významový odstín a znamená špatnou funkci něčeho, př. mozková dysfunkce (nezaměňovat s latinským *dis-*, jež má význam* roz-* dislokace-rozložení) . Řecké *anti-* má významem *proti* (nezaměňovat s latinským *ante-*značícím *před*).
Když se nad tím člověk zamyslí, přeci jenom jistý rozdíl zaznamená – dystopie je svět, který prostě nefunguje, rozpadl se. Naproti tomu antiutopie je opozitum k utopii. Dystopie je MadMax, ale třeba i Svět prázdných domů od Jamesové, Malevil od Merleho a tak. Nevylučuje to lokální diktátory, ale nejsou z hlediska díla/společnosti primární. Naproti tomu antiutopie je jednoznačně opak utopie, který sice může mít opět dystopickou podobu, ale také může jít o svět veskrze funkční – leč když jsi jen nahraditelným šroubkem, ne pravě optimistický. Napadá mne třeba profláklé 1984, či třeba Obchodníci s vesmírem.
KarelC
Jinak s Austerem je třeba nakládat opatrně. Když jsem se s ním seznámil knižně, byl jsem šokovaný – ty knihy jsou naprosto odlišné od úžasného filmu Smoke, či podmanivé Lulu on the Bridge. Člověka trochu “varuje” už jeho pozdější “žánrovka” Muž ve tmě. Toulky skriptoriem pak patří mezi knížky, které jsem ve třetině odložil že je dočtu…a nějak jsem se k tomu zatím nedostal. Dle mého jde o vysoce kvalitního autora, ke svým čtenářům je ovšem celkem nemilosrdný a vyžaduje nejenom pozornost, ale i ochotu čtenářské spolupráce. Prostě trochu jiný přístup, než ten zažitý.
to standa.e:
Někdy se na to vrhnu. Teď mi na stole bobtná Bernieres.
zajímavé to slovo stratifikace, zase jsem o něco chytřejší.
to standa.e
Největší a nejjurodivější dystopie je Evropská Unie! U nás na vsi koukáme každý den jako blázni, co tlety študované hlavy z Centrály zasejc vykoumají! To by kolikráte člověka přešla i chuť na večerní lahvičku!
to Podchaljuzin:
Máš na mysli třeba to geniální rozhodnutí o tom, že nesmíš zveřejňovat fotografie veřejných budov, bez souhlasu architekta? 🙂
Co tam sedí za bandu, to by jeden pohledal!
to KarelC
Bať. U nás ve vsi byl kdysi jeden, co pěkně mluvit uměl. Tomu slíbil to, tomu zase ono, a že prý když ho starostou zvolí, tak že to všecko dostanou! Tak ho mužici starostou zvolili. Jen co se v starostenské chalupě usídlil, začali se dít věci! Nařídil, že všici musí mít stejně dlouhé vousy! Že nikdo nesmí nosit modré onuce! Pak zase nařídil, že kravku musíš dojit přesně ve tři ráno! Pak nařídil tleto a tamto! Každý den nějaké nařízení bylo, až z toho šla mužikům hlava kolem! Ale to poslední nařízení, to mu vaz zlomilo! Nařídil totiž, že si každý má do své chalupy nastěhovat jednoho žebráka z velkého města! To už každému jasné bylo, že rozumu nadobro pozbyl! Mužici se srotili, zbili ho do krve klacky a pak ho ze vsi karabáčem vypráskali! A dostarostoval, vyžírka jeden! Od té doby už jsou mužici při volbách starosty mnohem obezřetnější! Inu, jak se říká: Kdo proti zdravému rozumu konává, na toho hněv Boží padává!
to Podchaljuzin:
Měli bychom se u vás inspirovat! 🙂
Ten náš uvádí na webu telefon, který nikdo nebere, mobil, který je permanentně nedostupný a mail, ze kterého se mi to vrací zpět, jako adresát neznámý. (Což je možná dobře, neb by mě asi zavřeli) A přitom bojoval za transparentnost radnice. Asi dosáhl v transparentnosti dokonalé nirvány a rozplynul se v éteru…
to KarelC:
a ty si jako myslíš, že krz tebe bude nějakej starosta furt v pozoru a čekat až mu Kajik brnkne? Se prober!
to Botulin:
To víš že jo! Já když někomu volám, to je pro něj pocta! O tom se pějí písně a skládají eposy a ten dotyčný si toho považuje a ten telefon, z něhož zazněl můj vznešený hlas, si dá pozlatit a vystavit do vitríny! 🙂