Jak lvové v kleci jatí

Další příběh s oblíbeným hrdinou Fastyngerem van Hautenem nás zavede do pevnosti Caighean Óir, kde žijí zatrpklí metafyzikové, nesmíření s tím, že v industriální společnosti představují nadbytečný anachronismus. Ještě však mají nějaké triumfy v rukávu a o osudu světa vůbec není rozhodnuto. Do jejich tajných piklů se zaplete i náš hrdina a nebude překvapivě zachraňovat jen vlastní kůži.

Fastynger si dosud dost sobecky hleděl jen vlastního životního programu s jednoduchým zadáním „přežít další den“, proto jsou jeho altruistické pohnutky dost nečekané. Už to není ten lehkomyslný floutek a gauner, jak jsme ho poznali v dřívějších dobrodružstvích. Najednou je mnohem zodpovědnější a obětavější. Najednou má o důvod navíc vstát a bojovat, i když jiný by to už dávno vzdal. Tím důvodem je syn Abelio.

Tentokrát náš hrdina dostane do těla pořádně. Naděje pomrkává někde v dálce a Fastynger za tím světýlkem jde, s rukama, bez nich, ale jde, i když i samo tělo protestuje, je zničené, slabé, na pokraji smrti. Fasty nikdy neztrácí svou víru v sílu jednotlivce, ani ve vlastní schopnosti. Čistý pragmatismus, který se mu dosud vyplácel, však nyní podřizuje vyššímu poslání. Osud chlapce – zda se z něj stane monstrum neméně nebezpečné než obří nádorovitá trolí chobotnice – visí na vlásku.

Autor do svého světa zasadil i poměrně zajímavou ženskou postavu. Pravda, totálně ji odženštil co do vzhledu (a málem jí nedopřál ani pubické ochlupení). Těžko říct, proč tomu tak je, proč by nemohla revoltující Myrtle vypadat normálně (nebo stereotypně žensky, chcete-li). A proč by i své mateřství neměla prožít tak, jak je to běžné. Jenže Petr Schink se s žádnou ze svých postav nemazlí, nedělal to dříve a nechystá se k tomu teď. Padouši, nepadouši, dělníci, ženy, děti… Schytávají to všichni. Nakonec, ono je přece snazší postavy pobít, než se piplat s psychikou a city.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že Petr Schink si umně pohrává s jazykem a dokáže mu vtisknout osobitou tvář, nebojí se vyjádřit emoce, je to autor, který se nezříká zvukomalebných citoslovcí. To jeho BLAM-BLAM mi zní v uších dodnes, ale proč ne, to k vystižení atmosféry prostě patří. A tenhle svět je drsný, nelítostný, plný zbloudilých kulek, sršících jisker a dusivého kouře. Hranici mezi dobrem a zlem člověk rozezná stěží, účel světí prostředky, a to jak na straně zneuznaných metafyziků, tak i na straně parních baronů. Násilnické chování zotročených dělníků je už pak jen důsledkem toho, v jakých podmínkách musejí žít.

Na čtenáře čeká dokonale stísněná atmosféra, bezpočet akčních scén, brutálně zjevné násilí, potoky krve a slizu, vyhřezlá střeva, špína a bahno, zvrhlé biochemické pokusy, prostě hnus, hnus, hnus. Řekla bych, že tahle kniha je ještě temnější než její předchůdkyně. Pomalu z každé věty tryská hnis jako z nevyléčené rány, naproti tomu pak působí až paradoxně poetické popisy parních mašin či zbraní. Nehádejme, jaká traumata asi autora potkala, že ho inspirovala k něčemu takovému, a co z jeho duše touto formou leze ven. Kdo miluje jeho pověstný „texaský masakr psacím strojem“, bude jistě nadmíru spokojen. Petr Schink si navíc s každou knihou brousí svůj styl a dociluje stále preciznější polohy.

To, co tedy dostáváte do rukou, není tak úplně typický steampunk, ale je otázkou, zda právě kvůli své výlučnosti Petr Schink neprorazil. Osobitost Schinkova rukopisu se neztrácí ani tehdy, když sáhne po inspiraci někam jinam. Možná vám doktor Janus s mechanickými pavoučími protézami připomene šíleného vědce Bezlásku z Wild Wild West. Celkový zjev i jméno hlavního hrdiny mně osobně evokují moderně pojatého van Helsinga. Podobnost jmen Filkenstein a Frankenstein asi také nebude náhoda. Hm, a ten Neruda asi také někomu vytane na mysli, když koukne na název knihy. Komu ne, řekne si: „Co je to za blbost?“ a po knize taky hmátne. Někdy prostě není špatné se nechat inspirovat, třebas i u klasiků ze školní povinné četby. Tenhle kalkul autorovi rozhodně vyšel. A když k tomu přičteme ještě vyvedenou obálku od Schinkova dvorního ilustrátora Jana Doležálka, zaujmout prostě musí.

Jak lvové se dá číst i jako samostatná kniha, aniž byste znali předchozí povídky, ve kterých Fastynger van Hauten vystupuje, nicméně jsem měla neodbytný pocit, že mi něco důležitého uniká. Snad k tomu dojmu přispělo i to střídání dějových linií, z nichž jedna nás vrací zpět k událostem minulým a pokouší se nabídnout trochu jiný náhled na ně. Zprvu mi připadala tato kompozice dost zmatečná, vrtalo mi hlavou, proč jsou retrospekce tak rozsáhlé a co v nich mám sledovat. Bez narcistního zapálení pro noetické vyprávěcí postupy mohou někomu připadat tyto pasáže bezúčelné, snad do momentu, kdy se poodhalí okolnosti Abeliova zrození. Možná jsem četla nepozorně a pokladů je tam ukrytých daleko víc. Mé doporučení však zní: bez znalosti alespoň Století páry si novou Schinkovu knihu tolik neužijete. A to by bylo pro milovníky dark steampunku opravdu velká škoda.

70%	Petr Schink: Jak lvové Vydal: Epocha, 2015 Obálka: Jan Doležálek Počet stran: 392 Cena: 299 Kč