Hvězdy jsou jako oheň – Anderson Poul

Od Andersona jsem četla několik knih, některé se mi líbily méně, jiné více (Strážci času), a tak jsem po krátkém zaváhání vydala 269 Kč a nelituji.

Tento krásný letní den –
Pod ním zimní noc
Uprostřed stejných hvězd

Můžete to číst jako sci-fi o umělé inteligenci a vztahu lidí k umělé inteligencii, jako dobrodružný příběh o boji za svobodu a osidlování nových světů, jako mysterium o vědomí balancující v závěru na pokraji fantasy, jako filosofické zamyšlení o tom, kam směřujeme, o vztahu společnosti a jedince, o stagnaci a zániku, o nekonečné touze po svobodě a dobrodružství, o lásce, která přesahuje lidský život.

Tohle všechno tam je.

Nebo prostě můžete začít číst a číst, dokud neskončíte.

Příběh se odehrává v budoucnosti vzdálené několik století a je psán z hlediska kosmické pilotky Kyry. Velkou část kosmického výzkumu a nebezpečných prací provádějí roboti a většina lidí žije v bezpečné společnosti a na významu získávají filosofie směřující k duchovnímu pozvednutí lidí, nenásilí a vytvoření “všeobjímající” inteligence. Někteří vizionáři se rozhodnou nečekat na samovolný vývoj a rozhodnou se lidem “štěstí” vnutit , a tak v Americe vznikne téměř totalitní společnost, kdy stát je centrálně řízen, občané špehováni a převychováváni drogami, aby přijali ty správné ideje. Jenže centrální řízení vede k hospodářskému úpadku, a tak se vláda Unie rozhodne převzít kontrolu nad kosmickou společností Fireball.

To je základní konflikt v první části knihy. Zakladatel společnosti – Guthrie, stále “žije” jako vědomí uložené v krystalické mřížce a řídí nadnárodní společnost, která zajišťuje suroviny z kosmu a přepravu ve sluneční soustavě. Guthrie vyznává ty staré tradice osobní svobody a iniciativy a také podle toho vybírá své zaměstnance, kteří se, spolu se svými rodinami, cítí být členy “národa” Fireball.

Vládci Unie vymyslí docela špinavý trik s dvojníkem, který převezme řízení Fireballu. Kyra se snaží pravého šéfa zachránit a dostat zpět na základnu fireballu v kosmu. Popis té cesty, kde se střídají divoké akce s humorem, bizarními situacemi i vzpomínkami tvoří první část knihy. Když už se zdá vše být skoro v pořádku, zamíchají se do toho Luňané, a vyprovokují na zemi konflikt.. Proč? Proč ne? Cokoliv než stagnaci..

“…já míním chaos, osvoboditele, který anihiluje staré a dává zrod novému”
“Nesmíte. To – vítězství -za to stát nebude. Nic za to nebude stát.”
“Oh, to je účel vítězství..Ať se přihodí cokoli, řád věcí, který převládal, je zlomen. ..Lidem našeho druhu nic nepřinášel – vašemu, mému, všem, kteří se nyní zrodí – s výjimkou potupné zkázy.
Chaos je znovu volný a zítřek otevřený”.

A paradoxně, ačkoli je Fireball ve válce na té správné straně, postaví se obyvatelé celé Země proti nim. Příliš velká síla v jedněch rukou v nich vzbuzuje obavu, nebo je to strach stáda před individualitami? Jsou příliš odlišní a musí být zničeni. Ledaže by…

Ledaže by všichni ti dobrodruzi, kteří hledí ke hvězdám, když každý normální člověk ví, že je to marné a zbytečné, odešli dobrovolně. A tak se zrodí projekt osídlení jediné známé obyvatelné planety. Tím absurdnější pro většinu lidí, že tato planeta má za tisíc let být zničena jinou oběžnicí. Tím větší výzva pro ty, kdo odcházejí..

“Hrdinský věk před námi. Věk, v němž život stojí na čtyřech úhelných kamenech, dělníkovi, vojákovi, knězi a básníkovi”.

Jsou vyslány lodě s roboty, a několik lidí vyšle i svá vědomí, kopie sama sebe v tělech robotů, kteří budou dohlížet na přípravu planety pro osadníky. A pak lodě s lidmi. Přiletěli, bez možnosti návratu na Zemi. Mají tisíc let na to, aby vytvořili novou společnost, která dobude další hvězdy, a uskutečnili svůj sen o svobodě.

Ne, není to budovatelský epos, spíše mozaika osudů lidí i Luňanů, kteří přiletěli s nimi. Zvláštní mystika toho divokého světa, která má blíže k fantasy než ke sci-fi

Ta druhá část knihy vyznívá jako zamyšlení nad smyslem konání a života vůbec, nad smyslem snažení, víme-li že přijde konec, že všechno, co bude vybudováno, bude zničeno. Zatímco na Zemi se život ubírá směrem k metainteligenci, k splynutí, či spíše pohlcení lidí umělou inteligencí, kterou stvořili, je život v kolonii boj o přežití, který vyžaduje i vytváří nezávislé individuality, jakési podobenství dobývání amerického Západu.

Příroda planety odmítá pozemské rostliny, pokusy o vytváření ekosystému končí chaosem a hrozí zánik celé kolonie. Snad pomůže něco jako duše planety, vědomí, které bude nad rostlinami i živočichy bdít až do konce tohoto osamělého světa. A tohle vědomí spolu s vědomím Guthrieho je to jediné, co zbude na planetě až do konce.

Tím koncem kniha začíná.

Protože každým koncem něco začíná? kdo ví…