Hvězdy a pruhy v ohrožení – Harrison Harry

Po porážce Britů na území USA a Kanady byla zahájena rekonstrukce států bývalé Konfederace. Britské loďstvo ale dále přepadává americké obchodní lodě a britská armáda se vylodila v Mexiku, kde probíhá partyzánská válka proti silám císaře Maxmiliána. Britské základny v Mexiku mají posloužit jako předmostí pro invazi do USA. Američané stojí před řadou problémů, a to nejen vojenského rázu. Vnitropolitická situace v jižních státech si na řadě míst vynucuje vyhlášení stanného práva, množí se totiž útoky na černochy a metody Úřadu pro osvobozené otroky také nejsou právě na výši. Bezprostřední hrozba britské invaze přinutí nejvyšší vojenské velitele naplánovat a podniknout grandiózní operaci –  invazi do Irska. Operace má dva cíle – donutit Brity, aby se stáhli z Mexika a osvobodit Irsko od britské nadvlády.

Před čtenářem se tak rozvíjí pestrý děj, plný politických čachrů, špionážních akcí, jednotlivých bitev i rozsáhlých vojenských operací. Autor už nebyl svazován ve svém rozletu historickými skutečnostmi a „dvojka“ je podstatně vyrovnanější kvality, než první díl. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že jde o propagandistické dílo, napsané na „společenskou“ objednávku. Pomineme-li politické (nebo chcete-li ideologické) pozadí, zůstává zde celá řada problémů jiného rázu. Autor sice v doslovu seznamuje čtenáře se svým způsobem uvažování, o řadě věci je ale možno pochybovat. Vedle  silně zveličených schopností amerických generálů jsou to (na  jakékoliv vojenské poměry) neskutečně pružné aplikace vojenských zkušeností.

Americká občanská válka byla konfliktem, ve kterém možnosti techniky silně předstihly schopnosti velení. Začínala se s ládovačkami (leckde křesadlovými), končila se s opakovačkami, kulomety (v knize vytrvale nazývanými kanóny) a obrněnou technikou – pancéřovými loděmi a prvními obrněnými vlaky. Přes technický pokrok se ale taktika valně nezměnila, v poli se stále střetávaly sevřené formace jízdy a pěchoty, převládaly pestré uniformy a střílelo se s děsivým účinkem na krátkou vzdálenost. Něco podobného je možno konstatovat i o námořnictvu.

Americké ozbrojené síly v Harrisonově podání zavádějí nové poznatky do praxe prakticky obratem, proti realitě i s předstihem několika desítek let. Dalším, možná klíčovým problémem je rozvoj technologií (to je i problém fantasy trilogie „Kladivo a kříž“). Bojová technika se sice v dané době rozvíjela naznačeným směrem, ale byla silně limitována dostupnými materiály a stavem a možnostmi tehdejšího průmyslu. Pancíře obrněnců tvořily prakticky do konce 19. století vrstvy kovu a dřeva, prokládané do neuvěřitelných tlouštěk (některé zdroje uvádějí u britských obrněnců cca 1m sendviče oceli a teakového dřeva), do zavedení výroby speciálních ocelí tvořila pancéřové prvky obyčejná ocel a železo, což spolu s limitovanými možnostmi parních strojů silně omezovalo velikost lodí a jejich technické parametry. Totéž se dá říci o dělostřelectvu, není možné postavit použitelné těžké dělo pouhým zvětšováním osvědčené konstrukce a s použitím starých materiálů. Brzdovratné ústrojí se též vyvíjelo velmi dlouho, než se došlo k použitelnému modelu. Rozhodně nebylo v použitelném stavu k dispozici roku 1863 přesto, že technický rozvoj udělal v té době výrazný skok. Souběžně se musejí vyvíjet nejen stroje, ale i nástroje a materiály, unifikace a technické normy, což ale autor (celkem pochopitelně) pomíjí. První zkušenosti s unifikací a normami měly v té době velké zbrojovky, ale jen ve vnitropodnikovém měřítku.

Samotné tažení je pak podáno jako „blesková válka“, provedená pomocí železnic, s palebnou podporou loďstva, ale bez další techniky. Není zde ale prakticky nic o problémech logistického zajištění, což pravděpodobnost takové akce silně snižuje. Jen zásobování municí je při spotřebě gatlingů a opakovaček značný problém – výrobci příslušné munice jsou v USA, armáda je v Irsku a evropské zbrojní firmy, pokud vůbec v té době dělají střelivo ve velkém, nejsou zavedeny na americké ráže. Masové zavádění zbraní na jednotný náboj proběhlo v Evropě až po roce 1866, po Prusko-Rakouské válce, v níž byly pruské jehlovky nevalné kvality jedním z klíčových bodů vítězství Prusů.

Vedle technických a některých vojenských otázek kniha pomíjí ekonomickou situaci v USA. Byla by vůbec ekonomika státu, který právě přežil dvě války schopna financovat válku třetí? Navíc technickou a tudíž finančně velmi náročnou. Byl by průmysl schopen zajistit kompletní přezbrojení armády a námořnictva v tak krátkém čase? Celokovová válečná loď, schopná plavby na širém moři se nestaví nijak rychle, na rozdíl od pobřežních obrněnců typu „monitor“ jde o mnohem složitější techniku a i při „průkopnickém“ tempu by se taková loď stavěla déle než rok. Výroba jakéhokoliv typu nové zbraně potřebuje určitou dobu, než se rozjede v plném tempu. Po rozjetí musí být dále koordinována s ostatními podniky (zajištěny dodávky materiálu, kvalifikované pracovní síly, doprava, financování atd)  a to vyžaduje dobrou centrální organizaci a dohled.

Přes výše zmíněné problémy (a pomineme-li skutečnost, že Američané se v současnosti chovají ke zbytku světa stejně, jako se Britové chovali v knize i v historii k nim) jde o dílo čtivé a celkem slušně napsané, navíc nutící čtenáře k zamyšlení. Nepatří sice mezi Harrisonovy špičkové literární počiny, v současných poměrech bude možná opomíjeno, ale na poli alternativní historie se rozhodně neztratí.

Překlad má stejné nectnosti jako v prvním dílu (popisy palných zbraní jsou zoufalé, použitá terminologie u námořnictva též, zbytek ujde), ilustrace na obalu není špatná, celkové provedení odpovídá předchozímu svazku a nezbývá než doufat, že třetí díl si zachová stejné parametry.

Závěrem si neodpustím drobný exkurz na téma „gatling“. Zbraň je v textu označována jako kanón. Teoreticky lze uvedený překlad připustit. V principu jde o mechanický kulomet s otáčivým svazkem hlavní, poháněný klikou, umisťovaný na dělostřelecké lafetě (vypadal jako polní kanón). Nejčastěji se vyskytoval v puškové ráži (.45-70 Gov.), vyráběny byly ale i kusy větších ráží. V době svého vzniku byl tento zbrojní systém zařazován k dělostřelectvu.  Ve 20. století se stal starý gatling, opatřený elektromotorem základem leteckého kanónu „Vulcan“ a kulometu „minigun“.