Po dlouhé době jsem se rozhodl opět sepsat jednu „vzpomínku na staré časy“. Účast při otvírání westernového městečka „Halter Valley“ mě přivedla ke starým dobrým „Hvězdným honákům“ od JWP. Jde zřejmě o nejlepší tuzemský mix sci-fi a klasického “rodokapsového” westernu, jaký se na našem knižním trhu dosud objevil.
Vlastní obsah tvoří tři navazující příběhy o boji dobra se zlem, podané ve známém Procházkově stylu. I když… ve známém… spíše klasicky rodokapsovém, ovšem se vším, co k JWP patří.
Základem jsou rodokapsy a staré filmové westerny silně promixované s klasickou (filmovou) trilogií Star Wars, významnou roli zde hrají i některé prvky z Asimova a nechybí mimo jiné ani kyberpunk. Divoký západ je zde přenesený do vesmíru se vším všudy a “napasovaný” na galaxii jak ji známe, i jak ji neznáme, okořeněný nespočetným množstvím odkazů (prakticky na cokoliv) v nejrůznějších formách (od nenápadných narážek v textu až po cílené hlášky postav). Takové pojetí náležitě sečtělého čtenáře stoprocentně pohltí zejména ve chvíli, kdy zjistí, že vedle výše uvedeného základu je do směsi přimícháno právě neuvěřitelné množství vazeb na další literaturu, výtvarné umění, historii…… Výsledek je možno do jisté míry přirovnat k “chilli con carne” – pěkně ostré, leč velice chutné specialitě, oblíbené na obou stranách mexické hranice.
První příběh je zaměřen spíše na mladší čtenáře. Hlavním hrdinou je malý kluk, který se díky svému původu nedobrovolně stane esem v rukách Společnosti, usilující o kontrolu mezihvězdné přepravy.
Hybatelem druhého příběhu je kosmický lovec a obávaný pistolník, který se snaží zabránit zkáze planety, na které momentálně žije. Stejně jako v předchozím a v následujícím příběhu za vším stojí všemocná Společnost.
Třetím příběhem děj vrcholí, honáci i Společnost nasazují do boje své nejsilnější zbraně a k rozuzlení dochází v žáru úchvatné bitvy.
Základem celého vyprávění je klasicky “rodokapsově” (se všemi náležitostmi, co k tomu patří) pojatý boj dobra se zlem. Původce všeho boje a neshod je mezihvězdná doprava, provozovaná prostřednictvím vesmírných krav, které hvězdní honáci ošetřují a do značné míry i ovládají. Společnost vedená hrabětem Kuzněcovem má snahu získat stoprocentní kontrolu nad přepravou a využít dostupné kapacity bez ohledu na následky, tudíž musí zlikvidovat honáky. Ale bez těch podivných individuí, nosících tradiční kovbojské oděvy a neméně tradiční šestiraňáky, přepravu provozovat nelze. Kovbojové se tedy musejí vedle běžných problémů, spojených s chovem, ochranou krav před nejrůznější havětí (jako jsou například mezihvězdní medvědi) a přepravou zabývat ještě obranou před útoky Společnosti.
V boji dochází na všemožné prostředky a technologie – od obsidiánových nožů přes šestiraňáky a “hypernautické oře” až po hvězdné křižníky, nejsou zde vynechány žádné intriky ani formy boje (osobními souboji počínaje, kosmickými bitvami konče), ani běžné prostředky jako lsti, vydírání, politika či propaganda. Celé vyprávění podbarvuje jistý (a zcela záměrně dodaný) patos a notná dávka občas dost černého humoru, akce střídá akci ve zběsilém rytmu, jedna náležitě bombasticky podaná scéna následuje druhou, lokace se mění jen o něco méně zběsile, než situace.
Samozřejmě se zde vyskytují rodokapsová klišé, jsou ovšem použita způsobem, který sice patří k danému stylu, ale zároveň je nejrůzněnjšími způsoby úspěšně zesměšňuje. Celý příběh tudíž vedle výše zmíněných a pro kvalitní dobrodružnou četbu nutných prvků nepostrádá ani romantiku a několik dojemných scén. Účinek celého vyprávění znamenitě podbarvují ilustrace Káji Saudka, které s ním svým pojetím dokonale ladí. Kniha se tudíž podle mého názoru řadí mezi špičku dobrodružné oddechové literatury. Pokud padne do rukou vyznavačům Star Wars, čeká na ně v textu řada zajímavých překvapení.
V době, kdy se na trhu vynořilo první vydání (1996), řadu pravověrných scifistů zřejmě od koupě odradila osobitá Saudkova obálka, ježící se zbraněmi (víceméně) v duchu klasického westernu. V této souvislosti jsem narazil i na názor, že pro scifisty to byla moc “kovbojka” a pro vyznavače westernu příliš sci-fi. Dalším, pro Procházkova díla již tradičním “problémem”, je skutečnost, že pro jejich stoprocentní vychutnání je třeba mít hodně “načteno” a “nakoukáno”, přičemž značné množství zdrojů Procházkovy inspirace jde mimo dnešní mladší generaci čtenářů. “Hvězdní honáci” vyšli ve značném nákladu a dočkali se i druhého vydání v Rodokapsu (ve dvou dílech). Původní vydání nabízelo několik knihkupců ještě na letošním (2004) Pragoconu, pro případné zájemce tedy nebude problém knihu sehnat.
