Na konci prvního dílu Hladových her se Katniss s Peetou stali vítězi zvrácené reality show a přežili. Jenže už tehdy závěr trochu hořknul na jazyku, když bylo naznačeno, že nic nekončí – ba právě naopak, hrdinové se svým vítězstvím uvrhli do ještě větší mizérie, než v jaké byli původně. 74. Hladové hry se totiž neobejdou bez důsledků.
 |
Coby vítězka měla mít Katniss do konce života klid, a ona nic jiného nežádala, jenže události se valí jako lavina a všechno mění. Stala se trnem v oku Kapitolu, který její fígl s jedovatými bobulemi vzal jako akt vzpoury. A nejen Kapitol – v krajích Panemu se schyluje k povstáním, protože když mohla tyranovo sebevědomí podkopat jedna malá holka, proč by nemohli i oni?
Na Katniss se snáší hněv samotného kapitolského prezidenta, a ten hněv se bude živit krví a životy jejích milovaných. Dívka se ocitá v bezvýchodné situaci: co může dělat, když se z ní stal nepřítel státu číslo jedna? Rezignovat? Poslechnout a plazit se před Kapitolem? Rozpoutat vzpouru a riskovat fyzickou likvidaci všech svých bližních a nejen jich? Na sedmnáctiletou dívku je toho trochu moc; a do toho všeho se blíží 75. ročník Hladových her, takzvané Čvrtohry. Ty bývají vždycky něco extra a ani tento ročník nebude výjimkou.
Ačkoliv středobodem vyprávění tentokrát není aréna, nese se druhý díl Hladových her v bezcitném duchu jedničky. Dozvídáme se tu víc o celém Panemu a poměrech, které v něm vládnou. Zdál se vám v prvním díle život ve Dvanáctém kraji příliš drsný? Vězte, že v porovnání s ostatními je to téměř procházka růžovým sadem. Kapitolská politika se ukazuje v celé své kráse (každoroční Hladové hry jsou jen špička ledovce) a člověk si kolikrát říká: „Sakra, nemá to být náhodou knížka pro děti?“ Collinsová se s tím totiž nemazlí. Zapomeňte na pravidlo, že dítě a pes vždycky přežijou. Popravy, veřejná bičování, okamžité likvidace všech, kteří si dovolí sebemenší náznak odporu – a to všechno je jenom začátek. Ze života se stalo peklo a hrdinům už ani nejde o to, aby přežili, nýbrž aby umřeli aspoň jakž takž slušně. Vše je podáno jednoduše a bez příkras; často jen náznaky, protože vypravěčka nevidí do všeho, ale to stačí.
Na rozdíl většiny jiných survivalovek, kde autoři rozebírají psychiku hrdinů a její rozklad do všech možných i nemožných hloubek, tady vidíme jen holá fakta; čtenář ať si je přebere, jak chce. Katniss je osoba poměrně sebestředná a nevšímavá, co se týče ostatních lidí, takže myšlenky a pocity ostatních hrdinů si skládáme jako puzzle z náznaků a fragmentů a funguje to výborně.
Z postav má hlavní slovo opět Katniss. Od dob jedničky vyspěla – více si uvědomuje důsledky svých činů. Ocitá se ve středu milostného trojúhelníku mezi Peetou a Hurikánem, ovšem není třeba se bát, že by se knížka zvrhla v řešení problémů s láskou. O Hurikánovi je tu zase sotva zmínka a sama hrdinka si uvědomuje, že to poslední, na co by ve své situaci měla myslet, jsou kluci. Romantika nemá přednost před zbytkem děje a to je víc než sympatické. Něco víc se dozvíme i o Haymitchovi, ke slovu se dostanou i vítězové minulých ročníku, z nichž se mnozí zaryjí do paměti, i když si na triko připíšou jenom dvě nebo tři zmínky. Stejně jako nic v Hunger Games, ani oni nejsou černobílí.
Hunger Games: Vražedná pomsta je v mnoha ohledech krutější než jednička – přece jen už tu nejde o vraždění dětí, ale o důsledky, které to s sebou nese. Je plná beznaděje, kterou autorka podává stroze a nezúčastněně. Vyprávění neztrácí na působivosti. A v prvé řadě je to neskutečně čtivé dobrodružství nasáklé pachutí, že nejlepší možný konec, v jaký můžeme doufat, je přijatelný.
A hlavně, ať už sérii Hunger games bereme vážně, nebo ne, nedá se jí upřít jedna věc: když si pustíme televizi, neubráníme se myšlenkám typu: „Dneska je to Velký bratr a Talentmania. Co přijde za takových deset dvacet let?“
- Autora: Suzanne Collins
- Překlad: Zdík Dušek
- Formát: paperback
- Počet stran: 336
- Cena: 349 Kč
- Nakladatel: Fragment, 2010
Petra Babuláková (redaktor)
petra.babulakova@fantasyplanet.cz
