Katniss Everdeenová přichází na pulty českých knihkupectví už potřetí ve finální části tak trochu drsného příběhu pro děti a o dětech. Příběhu, který rozpoutal bouři, umlčel skeptiky, a ač podával své ideje trochu polopaticky, většinu čtenářů přinutil minimálně se nad ní zamyslet. Připravte se. Dívka v plamenech zahoří naposledy a k smíchu to rozhodně nebude.
 |
Fámy dostaly zapravdu a Třináctý kraj existuje. Rozsáhlý podzemní komplex funguje jako základna vzbouřenců, kteří už s válkou proti Kapitolu nehodlají otálet. K vyburcování a obsazení ostatních Krajů potřebuje jedno: osobu, která by zažehla povstání, tvář, za níž lidé půjdou. Reprodrozda. A tím nemá být nikdo jiný než Katniss Everdeenová. Jen s ní může být válka proti tyranovi dotažena do zdárného konce.
Premisa jako taková docela zahřeje, protože revoluce z pohledu teoretika je bezva. Katniss se bohužel seznamuje i s tím, jak to probíhá v praxi, a společně s čtenářem objevuje, co za špínu se skrývá pod kobercem. Není vůdcem revoluce, ale jen její tváří, což znovu znamená staré známé pózování na plakátech a natáčení propagačních reklam. Televizní tým a vizážisty i v terénu, protože ani v boji si nemůže dovolit nebýt přitažlivá. Mnohé situace mají až groteskní nádech, a ano, opravdu je to směšné… a zároveň zrůdně reálné. A Třináctý kraj, k němuž všichni vzhlížejí, se ve skutečnosti od proklínaného Kapitolu moc neliší.
Katniss svůj příběh opět vypráví s až šokující přímočarostí. Zamotává se do vlastních soukromých Hladových her a ze všech emocí, které jí zmítají, převažuje jedna: beznaděj. Dívka umírá a záchrana je v nedohlednu. Do její postavy je opravdu snadné se vcítit a zakoušet, jaké to je, potácet se od jedné psychické rány k druhé a nevidět možnost úniku.
Jak už je u Hladových her zvykem, ostatní postavy kromě Katniss moc prostoru nedostanou, ale to neznamená, že by byly jen do počtu. O něco větší roli než v předchozích dílech si vysloužil Hurikán a trochu stírá obraz, pod kterým ho měli čtenáři zafixovaného, radikální změně neujde ani Peeta. Nic zkrátka není tak, jak se zdá. Autorka dokáže vložit dost síly i do třeba jen jediné zmínky, takže pokud některá z postav zemře, čtenáře to zasáhne. A mnohem víc zasáhne, když se o smrti své oblíbené postavy dozvíte jen z lakonické zprávy někoho cizího – přesně ve stylu Hunger games.
Jak je vidět, třetí Hunger Games jsou hlavně o pocitech. V této rovině autorka exceluje, jako válečná kniha by však Hunger Games neobstály. Ne, že by to bylo jejich cílem, nicméně hladký průběh občas zadrhne, o většině vojenských akcí se dozvídáme z druhé ruky (a většinou z úsečných informací typu „vzbouřenci už ovládli skoro všechny kraje“), a někdy si čtenář ani není jistý, proč se postava ocitla na tom či onom místě a co tam dělá. Samozřejmě, že v Hunger games jde především o vykreslení pocitů člověka, který je zároveň pěšákem i dámou, a nikoliv o dokonalé vojenské strategie, ovšem skutečnost, že autorka na tuto rovinu skoro rezignuje, má na svědomí například to, že například mnohá úmrtí působí až samoúčelně a kniha jako taková už nedrží tak pohromadě jako předchozí dva díly.
To však neznamená, že by byla horší. Síla vzdoru je přirozeným vyvrcholením nastolené situace a je jen dobře, že se nekopíruje schéma minulých dílů, ale posouvá se dál. Některé čtenáře to možná zklame, ale realita je holt krutá. Co se týče krutosti, tak Suzanne Collinsová ví, čím čtenáře zasáhnout, a byť jde možná o kalkul, je to kalkul, který se zažere hluboko pod kůži. Na rozdíl od většiny ostatních knih pro mládež totiž nehraje na černou a bílou. V Hunger Games si můžeme vybrat buďto zlo, nebo ještě horší zlo, jenže nikdy nevíme, které je které. Bez příkras podaný pohled na obě strany mince možná nebude každému po chuti, ale věc se má tak, že v příběhu typu Hunger games by jakékoliv šťastné hopsání do západu slunce vyznělo nuceně. Je tedy příjemné, že se autorka neřídí diktátem publika, ale vlastním citem a úsudkem.
A Hunger Games jako celek? Jejich filozofie možná až moc bije do očí, ale rozhodně zapůsobí. Na tom má lví podíl i autorčin styl psaní, kdy většinu věcí jen letmo naznačí a nechá pracovat čtenářovu fantazii. Zároveň se jedná o čtivou záležitost, která čtenáře chytne a nepustí a je tak možné odpustit jí i pár nedostatků, které se v průběhu vyskytnou. Pokud ale šviháte knihy rychlostí jedna za večer (u Hunger Games víceméně nutnost), výraznějších vad si nevšimnete. V konečném důsledku se jedná o silnou sérii pro mládež, která zaujme i starší čtenáře, má co nabídnout a v současném young adults boomu je to taky takový reprodrozd. A to už stojí za pozornost.
Katniss Everdeenová, dívka v plamenech, přežila, ale její domov byl zničen. Hurikán unikl. Katnissina rodina je v bezpečí. Peetu zajal Kapitol. Třináctý kraj skutečně existuje. Vypuklo povstání. *Katniss záměrně zachránili z arény krutých a krvavých čtvrtoher a bez jejího vědomí ji už před dlouhou dobou zapojili do revoluce. Třináctý kraj vystupuje ze stínů a plánuje svrhnout Kapitol. Zdá se, že všichni o pečlivě připraveném plánu vědí – s výjimkou Katniss. Úspěch povstání závisí na její ochotě stát se pěšákem, přijmout odpovědnost za nespočetné životy a změnit budoucnost Panemu. Kvůli tomu musí odsunout stranou svoji zlost i nedůvěru. Musí se stát symbolem revoluce – reprodrozdem – bez ohledu na to, že cena může být hodně vysoká. * (anotace)
- Autor: Suzanne Collinsová
- Překlad: Zdík Dušek
- Formát: paperback
- Počet stran: 344
- Cena: 349 Kč
- Nakladatel: Fragment, 2011
Petra Babuláková (redaktor)
petra.babulakova@fantasyplanet.cz
