Fanoušci výborného sci-fi románu Silo se konečně dočkali. Hugh Howey je zpět s postapokalyptickým pokračováním pod názvem Turnus. Dokáže navázat na úspěch debutu?
I já jsem byl doslova pohlcen velice zajímavou sérií Silo, ale po přečtení prvního dílu zůstalo mnoho otázek. Autor se rozhodl příliš se nepárat s nějakým vysvětlováním a rovnou nás poslal do již vytvořeného světa. Ale co tomu všemu předcházelo? Proč lidé žijí v podzemních bunkrech a planeta Země je zamořená? Druhý díl Turnus se vám pokusí tyto otázky zodpovědět.
Hlavní postavou je kongresman Donald Keene, který je přizván k tajnému projektu. Jeho úkolem je dohlížet na výstavbu obrovských podzemních válců, které mají sloužit na ukládání jaderného odpadu. Rovněž ale mohou být využity při neočekávané jaderné katastrofě. Tak by se dal zjednodušeně popsat počátek celého příběhu, který se rozvinul v prvním dílu. Tentokrát máme před sebou prequel, jehož úkolem je vysvětlit okolnosti předcházející těmto událostem.
V Silu jsme téměř od začátku až do konce sledovali nepřetržitě se odehrávající akci, samozřejmě na úkor mnoha vysvětlení. Těch se tedy čtenářům této série dostane v Turnusu – ovšem tentokrát pro změnu na úkor akce. Hlavní postavou je již zmiňovaný Keene, který se s pravidelnými rozestupy neustále objevuje napříč kapitolami. Právě on jako jeden z hlavních tvůrců sil sleduje jejich postupný rozvoj. Zároveň se doslova o staletí později podílí na jejich vedení a získává nové nečekané informace. V příběhu nechybí ani jeho žena, bývalá přítelkyně či sestra. Díky tomu máme možnost ho poznat opravdu zblízka. Ovšem nejedná se o vyloženě kladnou postavu. Neustále se nachází na rozhraní mezi špatným a dobrým chováním, a jeho skutky jsou z morálního hlediska opravdu „rozmanité“.
Celá kniha představuje poměrně velké množství postav. Je to dáno především několika dějovými liniemi. Již jsem zmínil jednu z nich s Donaldem Keenem, který se později vyskytuje v silu 1 . Zároveň se ovšem podíváme i do dalších objektů. Linie ze sila 18 se zaměřuje zejména na nosiče Missiona a jeho osud, který ovlivňuje i mnohé ostatní obyvatele. Jedná se o poměrně akční část, která mě ovšem zaujala asi ze všech nejméně. Tato postava mě příliš neupoutala a díky tomu jsem byl vůči němu trochu netečný.
O poznání zajímavější je obyvatel sila 17 Jimmy. V dětství se schoval do zcela uzavřeného prostoru a díky tomu přežil odpojení svého domova. Bohužel přišel o rodiče i všechny své kamarády. Ve svém úkrytu má sice dostatek jídla, ale brzy mu přestane fungovat splachování toalety. Rovněž samota je samozřejmě deprimující, a tak může čtenář sledovat jeho psychologický i fyzický boj o přežití. Jedná se o možná nejlépe napsané kapitoly, protože obsahují obrovské množství pocitů a emocí. Jimmy je pro mě opravdovou hlavní postavou, přestože ani on se nevyhne nějakým špatnostem.
Neustálé prolínání jednotlivých kapitol, osob i časů může někomu připadat lehce zmatené. Čtenář se vrací o desítky let zpátky, aby posléze zase putoval do budoucnosti. Celá kniha je na čtení možná o trošku těžší než předchozí díl; částečně i díky tomu, že v ní najdeme daleko více podrobností týkající se samotného vzniku a fungování sil. Přesto budou fanoušci této série i tentokrát nadšeni.
Hugh Howey vytvořil opravdu detailní svět, který je pro nás asi jen těžko představitelný. Několik z jednotlivých bodů děje je sice trochu ohraných – například jaderná katastrofa a přežívání lidí v podzemí. Podobnou scénu jsme již zažili třeba v Malevilu od Roberta Merleho. Přesto se na stránkách knihy nachází i tolik originálních prvků, že se čtenář do světa sil prostě ponoří celou svou myslí. Turnus dosáhl laťky vysoko nastavené prvním dílem – zda ji ovšem překonal, to nechám na každém čtenáři. Příslibem a lákadlem dalšího dílu zůstává otázka, jak bude celá série ukončena.
Na závěr je třeba ještě pochválit obálku, která je opět nádherná. Vychází z podobného stylu jako u Sila a rozhodně bude ozdobou vaší knihovny.
| 90% |
|
To jsem si přesně myslel. Nejdřív povídka, pak román, sága a teď pro
jistotu předehra. Ať jde do háje. Copak každej musí podojit svoje povedený dílo až na krev? Co nás čeká příště? Marťan 2…?
Souhlas s Alexi. Ale, je to velmi dobře podojená kráva. Tedy dobře napsaná kniha. A je docela fajn si přečíst jak a proč to začalo. Celkově, ale musím říct, že Silo se mi líbilo o stupeň víc…
čím začít?
Ahoj, rezence mě moc zaujala a přemýšlím, že si ji přečtu, jen váhám nad tím, zda začít Turnusem nebo Silem.
to alexi
Přes docela zbytečné vypravěčské chyby. Tahle knížka není žádný x-tý vývar základního nápadu, ale výborně navazuje. Je jedno, jestli ji vymyslel až po úspěchu prevních příběhů, nebo to měl v plánu od začátku. Je to trilogie tudíž dnes nic výjimečného. A za sebe můžu říct, že první dva díly zaujaly
to Alexi
Každý možná musí, ale málokomu se to povede, holoubku 🙂 A tletomu Howeymu se to povedlo!
to Jiří
Začni Cupaninou, pak přečti Silo a potom Turnus.
to dva mraky
Jaké “vypravěčské chyby” máš na mysli?
to Jiří:
Nahráváš mně na velmi ironizující a dehonestující odpovědi. Ale tentokrát jsem se zapřísahal, že budu konat dobro a tak ti jenom poradím: Silo bylo autorem napsáno jako první. Teprve POTOM napsal Turnus.
to Podchaljuzin
Osobně Turnus považuji za lepší než Silo, naprosto dokonale ve mě navodila znepokojivý pocit lepkavého šílenství, klaustrofobie, beznaděje a jiné fajn pocity 🙂
Už v Silu jsem měl pocit, že Howey píše své lidi trochu placatě, že se mi s nima špatně sžívá. Ale u novel v Silu to až tak nevadilo.
V Turnusu je to taky, postavy jsou jen tak jednorozměrně nahozené. Intrikán, Manželka, Ctitelka… Ale pro mě osobně byl největším problémem Donald, velká část děje je zprostředkována právě jeho očima a přesto o něm nic moc nevíme, je neuvěřitelně nevýrazný a ke konci se dokonce zachová jako bolestínský hlupák. Howey nenechal hlavního hrdinu padnout z výšin, on ho už jako losera v podstatě uvedl. Nijak tomu nepomáhá jalové vylíčení jeho vnitřního světa, nedozvíme se proč by o něho měly mít zájem dvě atraktivní ženy, nedozvíme se proč vlastně miluje Helenu. Prostě protože proto.
Čistě subjektivně musím říct, že jsem měl s tím kokotem problém jinak geniální knížku přežít. Z hlediska výstavby děje je správné, že to celé vede ten největší blázen, ale Howey to píše, jako bych s ním snad měl cítit, nebo co, což mi vůbec nešlo.
Popis konspirace na úvodu mi připadá odfláklý, koncept je výborný a o to víc mi to razilo. Některé prvky jsou na hraně uvěřitelnosti(konspirace skrze zmatení jazyků – ve třetím tisíciletí. Donald, kterému to nezapálí, ani poté, co studuje Předpisy…).
Ve vyprávění ze Sil se Howey snaží navozovat atmosféru ulpíváním na prostých detailech a častým opakováním, to sice funguje, ale na mě už to přehnal. Stejně tak některé epizody z jiných Sil, jakkoli sice potřebné k budování příběhu, jsou v podstatě vycpávkové.
Za sebe tedy knížku hodnotím koncepčně jako špičkovou, stylisticky ovšem poněkud leklou.
to dva mraky
Inu, lidé takoví prostě jsou.. nevýrazní, často nedovedou říci, proč dělají co dělají… Proč o něj měli zájem… třeba že byl při penězích? (manželka), nebo se jim prostě líbil? (milenka) Proč miluje Helenu… ty dokážeš jasně a logicky zdůvodnit, proč někoho miluješ? Konspirace… ona to bohužel není konspirace, ale pravda, něco podobného se chystá, tím si buď jist. A nakonec mu to zapálilo, ne? Vycpávkové epizody… s takovou můžeš za vycpávkové považovat takořka všechno a seškrtat každou knihu na dvacet stran… Jinak bych řekl, že se k četbě nedobře stavíš, vše příliš analyzuješ, chceš aby ti byl hlavní hrdina sympatický atd. To je chyba, neanalyzuj, nepožaduj, nech vše plynout přirozenou cestou!
to Podchaljuzin
Ano lidé bývají nudní a nevýrazní. Ale romány nečteme proto, sledovali nudné a nevýrazné týpky. Takové typy potkáváme na ulici, případně jimi sami jsme, na to není potřeba si kupovat fikci :-).
Jistě, že si můžu dofabulovat tisíc obyčejných důvodů, proč takový ňouma jako Donald zaujal hned dvě atraktivní ženy, ale od toho tam jako čtenář nejsem. V románu nám Howey pořád opakuje jak je Donald zamilovaný a jak pak želí své ztráty, ale když se neděje nic, co by tomu tomu dávalo souvislosti, není uvěřitelný, není dobře napsaný. Obecně nepotřebuji, aby mi byl hrdina sympatický, stačí když je zajímavý. Ovšem tady by se hodil spíš někdo s kým bych se ztotožnil. Protože Howey chce čtenáře vtáhnout do atmosféry sila č 1 skrze Donalda, což nefunguje, pokud ho aktivně nesnáším.
Za vycpávkové epizody považuji nudné části, které děj moc neposouvají. Pokud bych obrátil tvé podobenství se seškrtáním, řeknu ti, že ty se svým přístupem by sis měl přečíst každou pitomost, protože vyšla.
Kdybych dal věcem volný průběh, regulérně to zavřu a odložím. Navzdory nesporným kvalitám jsem měl problém se přes některé pasáže prolomit. Naštěstí jsem tomu volný průběh nedal a kvalitní příběh si vychutnal. Lecos jsem přeskočil a dočítal to ex post.
Samozřejmě různí lidé různé názory a většině mnou kritizované věci nevadí. Ale stejně si myslím, že by ničemu nevadil prokreslenější hlavní hrdina, promyšlenější provedení plánu budování Sil, méně opakování některých věcí a tak.
MMCH, zopakuj si význam, slova konspirace, to není totéž jako sousloví konspirační teorie.
to dva mraky
1.Tvůj problém je, že pořád chceš mít nějakého hlavního hrdinu. Každý příběh je v podstatě popis událostí, tam netřeba zajímavých hrdinů. 2. Nudné části podle tebe, mě bavily. 3. Přeskakovat a dočítat posléze – k tomu nemám slov, to dobrý čtenář prostě nedělá. 4. Konspirace je v pořádku, oni nás chtějí zabít, nu, musíme je tedy my zabít první, to nemá s konspiračními teoriemi nic společného 🙂
to podchaljuzin
Aha takže podle tebe vlastně kniha nepotřebuje žádné zajímavé hrdiny. Zajímalo by mě jak by se ti četl Pán Prstenů bez zajímavých hrdinů. Jasně Pan Tolkien představil krásný fungující svět, ale pro mě to byli právě Hrdinové jeho knih, kteří táhli knihy kupředu. Ale tak proti gustu…
Co se Turnusu týče tak Donald ani mě k srdci moc nepřirostl (ale to se krom Juliette z prvního dílu týká téměř všech ostatních postav). Mnohdy mi zůstal rozum stát nad jeho počínáním… Jasně i v běžném životě děláme nelogické věci ale Daniel byl ultimátní trouba až mě kolikrát napadlo jak se mohl stát kongresmanem (krom tedy vydatné podpory pana T)…
pardon… Donald byl ultimátní trouba…
to pííís
Ale Donald přece byl trouba! Celý život byl manipulován panem T., byl jeho nástrojem. Jestli má Turnus nějakého hlavního hrdinu, pak je to právě pan T.. On to zkonspiroval, on byl hybatelem, díky němu lidstvo přežilo!
mluvit o T jako o hlavním hrdinovi. no nevím. Spíš šedá eminence hlavní záporák to ano. Hlavním “hrdinou” měl být právě Donald. Ale pro mě naprosto selhává. To že byl manipulován to je jasná věc, ale když už se dostal do postavení kdy mohl začít věci měnit tak se stejně choval nelogicky. Pokud turnus má nějakého hrdinu tak pro mě jím byl Sólo, ale jelikož víme o jeho osudu již ze Sila tak mi linka věnována jemu přišla celkem zbytečná…
to Podchaljuzin
Takže podle tebe potřebuji hlavního hrdinu a to má být jako můj problém. Ehm, příteli, to fakt není můj problém. To je problém Howeye, který to napsal tak, že tam hlavního hrdinu má a bohužel tato postava špatně plní svůj účel. Nemám problém s knížkou bez hlavních hrdinů, ale Turnus nemá odpovídající skladbu. Styl kdy prostředí bylo hlavním hrdinou, to dělal Hailey, ten neuměl(nepsal?) propracované postavy, a nijak to neskrýval. Ale uměl řemeslo, uměl minipříběhy, měl nastudováno prostředí a na tom budoval svoje knížky. A přes to všechno jsou jeho hrdinové o třídu lepší jak u Howeye.
Jak už jsem psal, většině lidí kritizované věci nakonec nevadily a kniha se stala bestsellerem. Ale ona by byla bestsellerem i kdyby ji autor odladil a IMO větším.
Kázání na téma co má dělat správný čtenář, no jak bych ti to řekl, je to takový ten styl: “Jó to za našich mladých let to ….” takové docela dědkovské. Myslím, že mám dost načteno, abych mohl zodpovědně říct, že příběh Sola tam visí ve vzduchu, neměl se tolik zaplétat s dalšími liniemi, prezentovaný jako samostatná novela by byl někde jinde. Takže jsem ho tak přečetl. Opět se jedná o otázku vkusu, i tady se nad tím většina lidí nepozastavila, ale věz, že kdyby tam ta věc prakticky nebyla, bude to většině čtenářů šumák.
Konspirace, je spiknutí. A pokud poukazuji na to, že Howey konspiraci nezpracoval dobře, znamená to, že dotyčné spiknutí popsal málo uvěřitelně. Celkový koncept je geniální, provední je daleko v závěsu, řadu věcí autor jen tak překodrcal, protože kdyby se to začalo rozebírat do detailů, nebude to fungovat.
to pííís
Donald se jistě chová nelogicky. O tom ani potom. Ale to nebývá problém, naopak je supr si přečíst o někom, kdo se zachová naprosto mimozně, protože k tomu má pádné emoční důvody. A tady mám právě pocit, že je problém. Z mého pohledu je ten chlap mimo emočně, inciativou i logikou. Mám z něho osypky :-D. Jak působil na tebe?
Zkrátka, dobrou knihu poznám tak, že se pod ní na FP do krve pohádají. A pokud se navíc hádá Podchaljuzin, Pííís, Dva mraky, KarelC, tak je to přímo záruka dobrého počtení.
to Špilas: Oooo ano přesně tak to je.
to dva mraky: Asi takhle – kdyby Donald umřel ve druhé kapitole je mi to šumák. Mě hlavně štvaly jeho eskapády s Annou a celý jejich vztah/nevztah i celé rozuzlení – tam jsem skřípal zuby. A na Sóla mám stejný názor.
Ale přes všechny moje výtky skřípání zubama atd. se na trojku těším.
To Špilas :-D. Za sebe doporučuji. většina mé kritiky vyvěrá z toho, že zpracování je slabší než základní nápad, většinou to bývá úplně naopak.
To Pííís: tak to jsme na tom zhruba stejně. Též se těším na trojku a doufám, že na ni měl Howey nějaké hodně jízlivé beta čtenáře, kteří ho usměrnili.
Těší mě, že jsem považován za indikátor kvality.
S propracováním hrdinů je to těžké. Nicméně pro autora hovoří fakt, že si jeho hrdiny nejen pamatujeme, ale dokážeme se přít o to, jací vlastně jsou. A jak je vidět, každý to vnímáme trochu jinak. Z toho plyne, že hrdinové rozhodně nejsou schematičtí. (To bychom je vnímali všichni stejně, ne?)
to karel c
Nejsem si zcela jist, zda se preme o to, jaci jsou. Nevidim zde ruzne vyklady onech charakteru. Spis se preme o tom, nakolik ma prace s postavami vliv na knihu jako celek.
to dva mraky, pííís
Vy dva zřejmě potřebujete hrdinu smělce, neprůstřelného a s tím správným politickým názorem 🙂 Tak to ovšem nebývá, holoubkové! Většina lidí je ve vleku událostí do nichž je někdo vmanipuloval, či byli prostě zrovna na ráně! Nikdo se ráno neprobudí, a neřekne si: Nýčkon budu hrdinou, zachráním svět a zničím všechny špatné ptáčky, potměšilé posměváčky!
to podchaljuzin
přesně tak a když mu při tom ze zadku padají zlaté dukáty a všechny ženy mu skáčou nahaté do postele tak jsem potom v sedmém nebi.
Ne teď vážně – neříkám, že se měl donald z ničeho nic probudit a začít všechno řešit a zachraňovat – jen i přese všechno co už mu muselo být jasné a do očí bijící tak se dál choval jako naivka a přizdisráč a ne jako týpek co to dotáhl na kongresmana (i přes vydatnou pomoc Téčka v tom klukovi přece musel být hlad po úspěchu – pochybuju, že by se jen tak nějaký troba – za jakého Donalda mám – mohl dostat tak vysoko bez jisté dávky inteligence a dravosti)…. a po x-letech v budoucnosti se pořád chová stejně naivně a hloupě… Promiň tomu já prostě odmítám věřit. Ale to je jedno už se mi to nechce řešit. A hlavně uvidíme třeba se v závěru dočkáme milých překvapení.
to Podchaljuzin
“…zřejmě potřebujete hrdinu smělce, neprůstřelného a s tím správným politickým názorem…”
Tak takového fakt nepotřebuji. A to nejen že zřejmě, ale dokonce určitě.
” Tak to ovšem nebývá, holoubkové!”
To je teda argument jako noha. Pokud by se měly romány psát o tom, jak to bývá, můj životopis by byl bestsellerem a úplně na špici žebříčku by byla učebnice fyziky.
Jinak samozřejmě, určité chybky mě neodradí od dalšího dílu.
Čo sa týka Donalda, tak mám pocit, že to, čo mu vyčítate tak do určitej miery malo byť zámerne, že to jednoducho zapadlo do kontextu knihy, aj s toho jeho povedzme jalovosťou.
to dva mraky
Inu, ty jsi věru přesným obrazem člověka z města velkého, příbytku Ďábla špatného, stále s něčím nespokojen, stále nad něčím planě špekulující… To u nás na vsi jsme rádi, že máme pár bandor do huby 🙂
Tleten chlapík by to taky nejradši vzal zgruntu… http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/7406-u-skupiny-vedcu-vyvolal-obrovsky-potlesk-plan-na-vyhubeni-90-procent-lidske-populace-vzduchem-se-sirici-ebolou
to bloy
Ano, samozrejme, ze je tak napsany zamerne. Ma to byt svym zpusobem tragicka postava a zamer je to podle me dobry. Konecne pres ci oci vynikne cela ta bezutesnost lepe nez pres hrdinu smykaneho udalostmi. Akorat ze se dal napsat lip.
to Podchaljuzin
Inu to uz je ten prosty lid vesnicky. Kdyz se pri disputaci argumentu nedostava, hned se toho druheho shodit snazi.
to Podchaljuzin:
Ovšem v textu tvého odkazu dali raději slovíčko “údajně”. 🙂
A na tom zdrojovém webu už to pro jistotu smazali: “The page you are looking for cannot be found or is no longer available.”
http://www.naturalnews.com/052796_Ebola_population_control_genocide.html%20#
Spoiler:
Analogickou zápletku použil nedávno Dan Brown v Infernu.
to dva mraky:
Pravdu má ten, kdo má pistoli! 🙂
to karel c
Ano pravda se zhusta prida k te silnejsi strane, mrska jedna 😀
to dva mraky
Ale kdež, ty si měj svůj názor, a já svůj, jen by mě zajímalo, která kniha by podle tebe asi tak splňovala tvé představy? A pokud žádná, inu můžeš to zkusit lépe 🙂 Za sebe mohu jen říci, že už dlouho jsem nečetl knihu nebo knihy, které by se mi tak líbily, jak Silo a Turnus!
to KarelC
No bať, ale jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu! Ono co si budeme nalhávat, planeta je opravdu přelidněna! Jenže co s tím, po humanisticku? Podívej se na Čínu a politiku “jednoho dítěte”, z logického pohledu rozumné, ze sluníčkářského diktatura. Co s tím? Chtějí lidé raději přežít pod diktaturou, nebo zemřít jako demokraté? Již brzy bude třeba si vybrat! Co já pamatuji, porád se vybírá na nějaké chudáky, a není to nic platno! Válek čím dál víc a hladovějících taky!
to Podchaljuzin
Tedy opět jen jinými slovy opakuješ: “a komu se to nelíbí, jen zbytečně rýpá” a dorazil jsi to variací na létající klišé: “kdo neumí psát, ať nekritizuje”
Prakticky každá knížka má nějakou slabinu, zrovna u Turnusu byly takového druhu, že mi to dost vadilo při čtení, přestože jako celek se mi to hodně líbilo.
to dva mraky
Ale vždyť si kritizuj a rýpej, jen mi není jasné, co bys vlastně chtěl… Aby to Howey přepsal podle tebe? 🙂 Byl tu jeden, a ten tvrdil, že v Pánovi prstenů napočítal jánevímkolik chyb. Když jsem ho požádal, ať mi je vypíše, nedodal ani jednu… Že neumíš psát netvrdím, třeba umíš… A vážně by mě zajímalo, která kniha je podle tebe dokonalá, rád bych si ji také přečetl a sdělil ti můj názor… Ale co ti nikdy neuznám, to je přeskakování v textu, to se prostě nedělá, i kdybys měl načteno jak chceš!
to Podchaljuzin
Co bych chtěl od beletrie? To co asi každý, najít zábavu a něco k zamyšlení. Pokud mě něco nebaví, dám to pryč. Problém je, že se občas najdou věci, které jsou sice zajímavé a z větší části zábavné, ale přesto se mi čtou blbě. Docela často pak dokážu říct, čím to je.
Kdybys četl, co ti píšu, neptáš se mě na dokonalou knihu – máš to o post výše.
A že mi nikdy neuznáš přeskakování… ňo… tvůj kodex správného čtenáře ti zase neuznávám já.
to dva mraky
Inu, tobě se Turnus čte blbě, mě dobře, jakáž pomoc! Jestli ono to není tím, že čteš knihu na preskáčku 🙂 A že neuznáváš můj kodex správného čtenáře, to mě věru netrápí, ať ho uznáváš, nebo neuznáváš, stejně platí pro všechny!
to Podchaljuzin
Cteni Turnusu na preskacku mi naopak proti te nude vytecne pomohlo :-). Jasny dukaz toho ze onen kodex neni prilis uzitecna vec.
to dva mraky
Čtení čehokoliv na přeskáčku je pomýlenost, které se může dopustit jen člověk z města. U nás na vsi, kdyby pop četl napřeskáčku třeba z “Činů Pripjatiče bohosloveného”, tak by mu mužici leda tak hřbet zvalchovali! Inu, jak se říká: Ten kdo ve městě sedává, Satanu svou duši vydává!
to Podchaljuzin
A jsou “Činy Pripjatiče bohosloveného” taky vyprávěny hned od konce a hned od začátku a po třech naráz?
to dva mraky
Bať, Pripjatič byl velký jurodivec a vidění, od nichž se jeho činy odvíjely, na něj přicházela nahodile, jak se jen Hospodinu usmyslelo je seslat!
Jako lék proti přeskakování textu, je nejlepší kniha v cizím jazyce. Tam nejenom, že nepřeskakuju, ale často se k přečtenému vracím, leckdy i se slovníkem, případně obtěžuji okolí dotazy: “Jak bys to či ono přeložila?” a po odpovědi potomka následuje mravoučné kázání na téma: Výuka cizího jazyka a mrhání volným časem. 🙂
Manželka, která tu knihu čte po mně, se vždycky směje, když na ni vypadne můj list s poznámkami. Třeba “¡Vete a la mierda!” byla jeden čas u nás doma velice populární hláška. 🙂
to Podchaljuzin
To ovšem velmi dobře vysvětluje zajímavou kombinaci tvé záliby v progresivním způsobu vyprávění a tvých starosvětských názorů.
Lék na přeskakování textu je pro mě určitý vypravěčský styl. Současný trend, rozdělat si tři linie a točit je každé tři strany a na konci bloku dycky nechat cliffhanger, mě prostě nesedí.
to Dva mraky:
A Malaz jsi četl? 🙂
Zvláště poslední knihy série – to bys byl vděčnej jenom za nějaké tři sledované linie… :-))
Já jak začnu v knize přeskakovat, tak je to první signál, že ji vzápětí definitivně odložím nedočtenou. (Tak, teď jsem si nasral na hlavu… .-) )
to Karel C
Po Malazu zatím nepokukuju, ale kdo ví :-).
Přesněji řečeno, mi nevadí více sledovaných linií, vadí mi klipovitost. U mě je přeskakování obvykle taky známka toho, že je něco dost špatně. Turnus je však poněkud rozvolněný literární útvar, takže tam jsem řešil stav, kdy mě nezajímal osud hoven v Solově brlohu, protože na hlavní linii měl nulový vliv a Sola si přečetl až úplně nakonec.
to KarelC
I ty, Karle?!
to dva mraky
Hospodin ti s takovou četbou pomáhej 🙂 U nás ve vsi byl jeden, a ten taky dělal vše co nejsložitěji! Maglupič se jmenoval. Ten zkusil! Co jen to bylo tletaření, než se samohonky napil! Ostatní mužici už dávno leželi zeblití pod stolem, a on si teprv lahvičku chystal a sklínku klůckem vytíral! A jednoho dne se mu to krutě vymstilo! Vyrazil si do lesa kuší vlkodlaky lovit. Vidí tak vlkodlaka, střelím ho, řekne si. Jenže v tom to začlo! Než si kuši natáhl, než si šíp přichystal, než ho zase vyndal a přibrousil, než si mířidla upravil, tak po něm vlkodlak skočil a rozsápal mu prdel, až mu z ní cucky lítaly! A tak skončil, Maglupič! Inu, jak se říká: Kdo chceš kůži vlkodlačí, neobcházej ni bodláčí!
to Podchaljuzin:
Ech… někdy se to fakt nedá. Zvláště, když se na výsledném díle ještě podepíše překladatel.