Ze Země na Měsíc nikoliv s Julesem Vernem, ani A.C. Clarkem nebo R. A. Henleinem. Jízda s panem A. Steelem je z roku 96, to znamená řádově propracovanější. Usedněte do anti-G křesel, připomeňte si, kde je schovaná komandérská pětačtyřicítka a stiskněte červené tlačítko. Startovní, nikoliv k odpálení nukleárních zbraní.
„Nový autor píše ve stylu A.C. Clarka a R. A. Heinleina!“ Stojí na zadní stránce přebalu knihy. Není to pravda! Allen Steele píše jinak a hlavně lépe. Pana Clarka máme rádi pro jeho chladné, dokonale čisté vědecko technické konstrukce osídlené strohými lidmi chovajícími se podle panem A.C.C. naprogramovaných rutin. R.A. Heinlein, alespoň ve svých ranějších románech, je protagonistou rychlého úderného děje, kde na podrobné líčení technických fines a psychologické vybrušování jednajících postav není čas. Nic z toho by však na konci dvacátého a počátku jedenadvacátého století nestačilo. Allen Steele si čtenáře snaží získat dokonalou psychologizací civilních hrdinů pohybujících se v reálném světě. A daří se mu to.
Posledních padesát let naší historie se odehrálo trochu jinak, než známe z učebnic dějepisu. Druhá světová válka nebyla ukončena nukleárním masakrem, ale první víceméně komorní kosmickou bitvou mezi německým Amerika Bomberem a americkou Šťastnou Lindou. To ještě víc akcelerovalo vývoj kosmonautiky; v roce 1969 Američané dobývají Měsíc, o pár let později Mars. Kromě raketových motorů na pevná a tekutá paliva jsou vyvíjeny nukleární motory, i když ty přinášejí spoustu problémů.
Jenomže v roce 1995 má Amerika kosmický boom za sebou, s koncem studené války už vláda není ochotna financovat další projekty NASA a dolarová řeka vysychá. Štafetu přebírá Japonsko, Evropa a koncerny, které vidí ve vesmíru a budování základen na Měsíci příležitost k budoucím ziskům.
Americká vláda se odhodlá prodat svou chátrající lunární základnu Tranquillity německému koncernu Konig Selene GmBH, předtím však musí z tajné základny odstranit rakety s jadernými hlavicemi, pohrobka studené války. A to je úkol pro Gena Parnella, astronauta – veterána, který hlavice na Měsíc před nějakými dvaceti lety sám dopravil. I v alternativním světě jsou však nukleární hlavice cenným artiklem, zvláště když jsou určeny k likvidaci ve sluneční výhni…
Dobrodružství komandéra Parnella a jeho posádky se před námi odvíjí ve spíše pomalejším tempu, s dostatkem prostoru na to, abychom dokonale pochopili, proč hrdinové jednají jak jednají a seznámili se s jejich minulostí. Steele dokáže pomocí pár řádků maximálně přiblížit postavy, udělat z nich skutečné lidi, kterým čtenář může fandit, a kterých je mu líto. Děj je v pravidelných intervalech přerušován výtahy ze zpráv, jež nám zprostředkují, jak se stalo, že americká technika zastarala, interiéry kosmické stanice jsou opravovány kobercovou páskou a kvalifikovaní astronauté utíkají do Evropy a Japonska, aby si našli práci. Každý, kdo má alespoň zevrubné znalosti historie ocení narážky na reálné historické postavy od von Brauna přes E. Tellera po Clintona a Jacksona. Fanoušci si vychutnají zmínku o seriálu Star Trek v tomto alternativním světě.
Všechno dohromady, stylistika i kompozice, vytváří maximálně realistický dojem, nedělá problém uvěřit, že se uvedené opravdu už kdysi dávno stalo. Realističnost umocňuje retro obálka evokující sedmdesátá léta (dobu rozkvětu amerického vesmírného programu). České vydání má stejný přebal jako originál a Laser musel vyvinout maximální úsilí k získání ilustrace. Problémem nebyla autorská práva, ale faktická (ne)existence originálu. Nakonec musel pomoci pečlivě provedený sken s velkým rozlišením.
V knize se vyskytne pár detailů, které by mohl pozorný čtenář zpochybňovat: například nedostatečná nukleární kapacita určená pro odvetný úder (6 x 1 Megatuna mi připadá jako naprosto nedostatečná, právě tak postačující na likvidaci České republiky (Praha + Brno + Olomouc + Ostrava + dvě rezervní hlavice použitelné na přehrady nebo nějakou tu vhodnou chemickou továrnu) nebo důvod k zakonzervování ruského vesmírného programu, případně některé technicko – vědecké záležitosti. To je daň za maximální věrohodnost a detailnost.
Pro mě osobně bylo zajímavé zjištění, že strach z Japonců, jejich technologie a vědecké expanze, je více rozšířen, než jsem předpokládal.
Příjemným bonusem na závěr je doslov Martina Šusta s informacemi o autorovi a jeho tvorbě.
Hrozba z moře klidu je velmi dobrá hard scifi svou atmosférou připomínající techno – thrillery dvojice Scortia a Robinson (Skleněné peklo, Prometheus v plamenech …), nebo i techno romány Arthura Haileyho. Psychologicky a pro science fiction příznivce i dějově je však mnohem přitažlivější. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo rád čte uvedené pány, ale nemusí sci-fi, tohle je tip na ideální dárek.
Už se na to těším:)
Těš se! Přečetla jsem a je to fakt super! :-)))