Hráči z Titanu – Dick Philip K.

Dickův talent vypravěče patří mezi průměrné, to co jej naopak vynáší vzhůru je jeho schopnost čtenáře překvapit novou myšlenkou, zrovna když si nebohý čtenář myslí, že už jej nic nepřekvapí. Jakmile tak Dick učiní, v dalším ději zavítá úplně jinam, jako by se nic nestalo. Plusem, které Argo nepochybně má, je záruka kvalitního překladu a v budoucnosti se dočkáme dalších Dickových děl v nových překladech s datem vydání častějším než dosud. Výtky většiny čtenářů směřují ke stále rostoucí ceně a řešení vazby není také nikterak ideální, zejména četbu v dopravních prostředcích nedoporučuji.

To, co vás upoutá nejdříve, je vždycky obálka. Ta nevybočuje z řady dosud vydaných románů a tak nám Dick v knihovničce pěkně tloustne a barevně ladí. Úvodní koláž neurazí ani neoslní. Depresivní vize a strach z důsledků studené (atomové) války se promítly i do děje tohoto románu. Vítěznou velmocí nejsou rusové, ale slimáčtí titánci, kteří USA okupují. Jejich správa je k hrstce přeživších liberální, ale přesto naráží na odpor obyvatel. Vlastnictví samotné se rozvinulo do obřích rozměrů. Lidé už nevlastní pouze domy a auta, ale celá města a okresy. Vlastnictví je věcí důležitou, avšak postavy románu touží mnohem více po potomcích. Během války totiž lidstvo použilo bomby, které obyvatelstvo země sterilizovaly. Těhotenství není úplně nemožné a lze jej dosáhnout, pokud se sejdou dva jedinci, jejichž geny jsou přesně specifikovány. Titáncům jde o rozvoj upadající zemské civilizace, a tak je její liberální částí na zem importována hra zvaná Blafák. Hrát ji může každý, kdo splňuje určitá kritéria, hlavním je však vlastnictví. Vzhledem k nevyrovnaným předpokladům lidí je zakázáno používat parapsychologicky nadané jedince. Hraje se ve skupinách, které se pravidelně scházejí. Vyhrát můžete města, okresy a dokonce i partnery.

Náš hlavní hrdina Pete Garden se po bujaré noci probudí a zjistí, že jeho oblíbený okres už mu nepatří. Vydá se za novým vlastníkem, jenž jej nabyl v Blafáku, a dozvídá se, že jemu už také nepatří, protože jej obratem prodal. Tím kupcem je jeden z největších a nejlepších hráčů Blafáku vlastnící celý New York. Jeho snem je průnik na západní pobřeží, k nemalému zděšení celé skupiny. Po příjezdu je však zavražděn a co hůř, Pete Garden si ten den skoro nepamatuje. U Dicka není nic tak jednoduché, jak se zdá, a v pokračování děje se dozvíme spoustu nových skutečností. Do příběhu vstupují titánci, kteří nejsou zdaleka tak jednotní, jak se na začátku zdá, a jejich vnitřní boj zasahuje i zemi. Nechybí Dickovi oblíbení parapsychologicky nadaní jedinci, svůj skeptický pohled na manželství zde rozvinul až do extrému. Pete není duševně zrovna stabilní a do toho všeho ještě žárlící exmanželka. Vše nevyhnutelně (ale klikatě) spěje k velkému finále na Titanu.

Celá knížka mi připadá jako oddech, který si spisovatel vybral, aby pobavil sám sebe a také čtenáře. Černý humor a smysl pro absurditu by se z této knihy dal ždímat. Všechny přístroje mluví, od kávovaru přes auto až po výtah. Jejich snaha o komunikaci se nesetkává s kladnou odezvou, přestože se velmi snaží, ale pokaždé nějak narazí. Černá tyč sloužící na vyhánění titánců mě nejdříve rozesmála, ale pak jsem byl nucen se nad ní zamyslet. Děj přímo letí vpřed a jeho motorem je spousta dialogů. Autor žene tempo, aniž by se dlouho zdržoval u popisů nebo jiných abstraktních výletů. Narazíte na Dickovu vášeň pro hudbu zpracovanou v obchodě s deskami. Román čiší nápady, vtipem a je z něho patrný autorův nadhled.

Pokud očekáváte klasicky filosofického Dicka, budete pravděpodobně zklamáni, zato se dočkáte výborné černé komedie vypracované do nejmenších detailů. Některými recenzenty je označována jako Dickův průměrný román, já si to nemyslím. Kdyby ho napsal někdo jiný, pak by se pravděpodobně dočkal vyšších hodnocení.