Hra osudu – McKenna Juliet E.

Jak určitě všichni víte, tak Livak je zamilovaná až po špičky uší do Ryšada. Jediným problémkem je zabezpečení na šťastnou budoucnost až do hodně daleké a pohodové smrti někde v soukromém panství a možná i s hromadou děcek okolo. Proto se oba partneři rozhodnou, že pro své štěstí musí něco obětovat. Tudíž ve třetím dílu bude po celou dobu v merku Livak, v následujícím pouze Ryšad. Uvidíme, co bude lepší.

Livak na svou výpravu napřed musí sehnat tu správnou skupinku dobrodruhů. Takže s mágem Usárou v Selerimě čekají na dva horalské přátele. Po pár menších problémech se k nim tedy Sorgrad s Grenem připojují. Jejich společným kamarádem je zlato, bohatství a dobrodružství. Není tedy mezi nimi příliš velký rozdíl a už k sobě jen přizvou lesního barda Frueho s nanicovatou romantickou zpěvačkou. Jelikož má Livak k dispozici knihu velmi starých písní a popěvků, vyráží za elfy s pochybným nápadem zjistit něco nového o éterické magii pomocí písní.

Prakticky po téměř celou knihu naše skupinka hrdinů jen tak cestuje a žádného velkého nebezpečí se nedočkáme. Ale i tak je vše velmi přirozeně a zajímavě napsané, takže se nenudíte. Později vyráží i do hor, kde nastávají první vážnější problémy.

Důvodem je druhá dějová linie. V ní zpočátku sledujeme osudy Jeirrana, Teiriola a Keisyla. Tří nespokojených horalů, kteří se snaží prodat kůži a cennou rudu u nížinářů. Narazí ale na pro ně nepochopitelné cechovní překážky a další zákony, které jim jen potvzují, že s nížináři nelze vyjít po dobrém. A když se do všeho přidá i éterický mág Eresken, jehož už známe z předchozích dílů, je na pořádný malér zaděláno. Společně s pár odpadlými Šeltyi (horalští mágové) začnou připravovat invazi a vytvářet konflikt, který by pomohl krutým ostrovanům nečekaně zaútočit na pobřeží.

Teď víte, na co se můžete těšit. Ale bude to vše stát za to? Milovníci prvního i druhého dílu si v každém případě přijdou na své. V knize nejsou žádné větší překážky proti svižnému otáčení stránek. Především některé nadávky a výrazy dokáží velmi slušně pobavit a Adéla Bartlová se při překladu musela zasmát a mírně zapotit. Nečekejte nic originálního. Takových cestovatelských fantasy tu bylo a bude tuny. Ovšem kniha je napsaná přirozeně, nikde nenarazíte na trhliny, dialogy odsýpají, magie není příliš používaná (přece jenom se pohybujeme ve světě, kde jí nikdo příliš nedůvěřuje, ale někdy nad ní jen zakroutíte hlavou…), na druhou stranu by bez ní hrdinové v druhé části knihy určitě nepřežili.

Skupinka hrdinů je pěkně charakterově diferenciovaná; v každé situaci sám čtenář dokáže předem říct, jak se každý zachová. Příběh postupně graduje a ke konci o časté souboje a vyhřezlé vnitřnosti není nouze. Hrdinové působí lehce nezranitelně a v každé situaci si vědí rady. To může působit nevěrohodně a lehce snižovat uvěřitelnost, zato je dílko velmi svěží a odlehčené. Nejedná se o žádnou extra mega hyper fantasy ságu, kdy se okolí hemží orky a jinými neskutečnými potvorami. Zde se jedná především o lidi, jejich vlastní egoistické a ryze soukromé cíle, které v globálním měřítku mohou pomoci začít válku, případně ji ukončit dříve, než opravdu nastane.

Jestli se vám líbily předchozí díly, těžko máte jinou volbu, než si sehnat i Hru osudu. A ti ostatní? Jestli právě přemýšlíte nad koupí nějaké pentalogie (u nás prozatím trilogie :-)), která není nijak přehnaná a dokáže pobavit i zaujmout, můžu vřele doporučit. Nečekejte nic nadstandardního, ale pořádnou porci zábavy na několik pěkných večerů ano…

(Poznámka recenzenta: Jen ta obálka je docela „hustá“. Proti kvalitě nic nemám, jen si nemyslím, že by Livak měla vypadat jako, s prominutím, naprostá kurva v plášti…)