Po díle zahraniční autorky jsem sahala trochu s obavami, protože se o současné překladové literatuře často tvrdí, že je samý brak. V tomto případě však výjimka potvrzuje pravidlo, kdy spojení spisovatelského umu, vhodného vzdělání autorky a poctivého edičního úsilí může vyústit v kvalitní výsledek. Věnujme mu tedy zaslouženou pozornost.
Paradoxy sebenaplňujícího proroctví zneklidňují mysl mnoha autorů a stávají se námětem řady děl fantastické literatury. Vzpomeňme jen na kultovní Dunu! Victoria Straussová čtenáře zavede na pevninu zvanou Galea, zmítanou náboženskými rozpory. Po staletí pěstovaná víra ve spícího boha Árata, který ulehl v pustině, aby vyléčil svá zranění po souboji s temným bohem Árdaxcasou o vládu nad světem, jež sám stvořil, dostává značné trhliny. Děje se tak pod tlakem chrámoboreckého ateistického hnutí, které bylo teprve nedávno poraženo, a podivných zpráv z oblasti pojmenované Hořící země, kam bývají vyhnáni odpadlíci. Proto je Gaylo Amdo Samchen, oddaný stoupenec víry, oplývající výrazným talentem pro tvarování (přeměnu jedné substance v jinou silou vlastní vůle), vyslán mocným Bratrstvem, aby zjistil, zda přeci jen někdo pobyt ve vyprahlé poušti nepřežil… Cesta přes Hořící zemi však přináší výpravě útrapy a způsobí mezi cestovateli rozkol, kvůli kterému jde o holé přežití a Gaylovi nezbývá než porušit řádový slib a dát průchod svým dosud potlačovaným schopnostem…
A přestože jsou všechny znaky dávného proroctví o příchodu Nového Posla naplněny, Gaylo se takovému údělu zarputile brání. Vrátí se z pouště zubožený, znovu dobrovolně spoutaný omezující drogou, s důkazem krystalu boží krve i s důležitým poselstvím o Áratově procitnutí. Nechce však uvěřit ani on, ani Bratrstvo, byť na takovou událost všichni čekali celá staletí. Následují nekonečné výslechy přeživších členů výpravy a hádavé disputace čelních církevních představitelů, odhalující i přes jejich převtělenou moudrost velkou nejistotu a strach. Taková zpráva totiž musí zákonitě otřást vším, co doposud znali. Před skutečností však zavírají oči i obyvatelé pouštního Útočiště, považující se za vyvolený lid, který jednoho dne vyvede boží posel do zaslíbené země. I oni odmítají znamením uvěřit, tak dlouho, dokud není pozdě a z vysněné nové domoviny, o které dosud neměli ani tušení, přichází zkáza…
Áratistická víra, jak ji vykreslila Victoria Straussová, představuje jakousi směsici prvků, které známe ze všech hlavních náboženských směrů našeho reálného světa (křesťanství, judaismus, islám, budhismus, hinduismus a – znalec by patrně odhalil ještě mnohá další), a dle tradice všech kultur vychází z původního (a naprosto úchvatného) kosmogonického mýtu. To však není jediná podobnost, třeba Útočiště jakoby z oka vypadlo nabatejské Petře… Nutno podotknout, že i přes svou eklektičnost se vytvořený náboženský koncept vykazuje podivuhodnou koherencí, podloženou nesporně rozsáhlými religionistickými znalostmi. Podobně jako v předchozích knihách této již zkušené americké autorky (zejm. v sérii Stone, u nás zatím nepřeložené) se i v Hořící zemi dostává tématicky do popředí konflikt moci, víry a lidské svobody. Používání nekontrolovaného umění Tvůrců je na jednu stranu tvrdě trestáno, na druhou však zneužíváno, pokud slouží zájmům církve. Dějiny áratistů se tak stávají modelovým příkladem všech náboženství, které se časem propadnou do zajetí vlastních pravidel, předsudků, dogmat, schismat a svatých válek.
I přes myšlenkovou náročnost námětu dokáže Victoria Straussová vyprávět poutavě a vdechnout svým postavám život a plasticitu. Pravda, některé jejich promluvy či vnitřní monology si téměř nezadají s teologickými traktáty a působí trochu strojeně. Výpůjčky z naší reality a podrobné popisy krajiny naštěstí usnadňují čtenáři orientaci v jinak poměrně složitém fikčním světě, do kterého se budeme moci opět vrátit v druhé části zamýšlené ságy. Hořící země se tak jistě stává nepřehlédnutelným důkazem, že žánr fantasy nemusí vždy představovat jen únikovou literaturu, jejíž hlavní funkcí je prvoplánová zábava. Na řadu závažných otázek, položených prizmatem moderní doby, však nedokáže přinést odpovědi sebelepší kniha. Leda, že by se snad Árata skutečně probudil a chtěl se zase ujmout své vlády. Jenže, co když tak učinil, a pak raději znechuceně odvrátil svůj zrak jinam?
Po dlouhých letech útlaku se právoplatní vládcové znovu zmocnili svatého města Baushparu. Znesvěcené chrámy mohou být konečně opraveny a utrpení odčiněno. Napětí mezi mocí světskou a církevní však roste. Objevují se zvěsti o odpadlých Tvůrcích – mocných čarodějích, kteří nejsou věrní ani králi ani Bratrstvu a jejichž magie jakoby neznala mezí. Axana je obdařena schopností pravdivého snění. Vidí svět mimo skrytou enklávu Útočiště, svět, o němž jsou lidé přesvědčeni, že už neexistuje, svět, který není tolerantní ke změnám a brzo strhne zdi jejich tajné svatyně. Axanino snění je však zakázané, varovat ostatní by znamenalo její zhoubu. Gyalo, mladý Tvůrce, je pověřen vedením výpravy do mystické Hořící země, která má za úkol přivést odpadlé mágy. Nebezpečná cesta je plná pokušení – během ní bude stát tváří v tvář svým nejniternějším démonům, neboť Útočiště skrývá pravdu o samotné podstatě světa. (anotace)
- Hořící země (The Burning Land)
- Autorka: Victoria Straussová
- Překlad: Zdeněk Uherčík
- Série: Cesta Áratova 1
- Forma: paperback
- Počet stran: 512
- Cena: 399 Kč
- Vydal: Triton, 2011
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!
Kupte si Hořící zemi s 15% slevou (ušetříte 60 Kč).
Maedros
Přečetl jsem asi 50 stránek a musel jsem ji odložit. Pro mě asi hodně náročné. Bohužel. Sáhl jsem špatně.
Úžasná knížka
Za mě úžasná knížka. Ale bohužel neznám nikoho, komu bych ji doporučila. První polovině lidí by vadila náročnost čtení, druhé polovině zase konec. Ale je to knížka, o které přemýšlíte ještě dlouho…
úžasná knížka
I tak si myslím, že je v pořádku takové knihy vydávat. Dobré dílo si své čtenáře (jak se zdá, tak kromě mě alespoň jednoho :-)) vždycky najde.
Toho zamyšlení se nad vírou a vnímání jednotlivých události že všech možných i nemoznych stran výkladu v božském úhlu pohledu bylo preci jen moc. Kdyby autorka ubrala 100 stránek (ne z děje), byla by kniha mnohem lepší, než jen průměrná…