Horor (z angl. horror – hrůza, zděšení) je umělecký žánr, jehož cílem je u čtenáře nebo diváka vyvolat pocit strachu a děsu. Nejde tedy o pojem obsahový, ale estetický, jehož naplnění závisí především na formě podání – například klasická pohádka o červené Karkulce může být vyprávěna jako horor. Toliko říká Wikipedie. Ale nebojte se, nás nečeká Karkulka, ale sbírka hororových povídek Z druhé strany.
 |
Knížku otvírá krátký příběh, který dal celé sbírce jméno, tedy Z druhé strany. Vypráví o šťastném páru Kubešových, který žije takřka ideální život. Ovšem jednoho dne se jejich pohádková realita změní díky tragické autonehodě, při které pan Kubeš zemře. A vzhledem k tomu, že paní Kubešová se své životní lásky nehodlá jen tak vzdát, začnou se dít panečku věci! Kdo je v hororech zběhlý, tak bude z povídky neustále cítit vliv a inspiraci Clivea Barkera a bude tedy tušit, jakým směrem se povídka ubírá. Samozřejmě to není na škodu, spíš o to víc potěší závěr povídky.
To, že se autor Honza Vojtíšek hororům věnuje, je znát v celé sbírce. Ví, jak horor funguje, zná klasické postupy žánru a nebojí se zkusit něco nového. To ovšem může mít dvojí efekt na kvalitu povídek. Hůře se to povedlo u povídky Varování, která ve výsledku působí spíše jako první kapitola sci-fi knihy a to nejzajímavější, tedy co se bude dít, tak to chybí. Naopak velice povedená a pro mě osobně i nejlepší povídka knihy je Fotografie. Celý příběh se odehrává během necelých 48 hodin, které změní jedné rodině život tak, že už se to zpět vzít nedá. Celá myšlenka za touto povídkou se mi hodně líbila a působila skvěle od začátku do konce.
O jednotlivých povídkách a jejich obsahu se ale nemá smysl rozepisovat, kniha je přeci jen útlá ( zhruba 120 stránek).
Kolísavá kvalita povídek má jednoduché vysvětlení. Jde totiž o průřez autorovou tvorbou z let 1997 – 2009. Během deseti let se v psaní člověka změní hodně. V knize mi trochu chybělo nějaké povídání autora k jednotlivým povídkám, případně alespoň rok, kdy bylo dílko napsáno. Bylo by přinejmenším zajímavé sledovat, kudy vedla autorova cesta skrze světy démonů, vražd, kanibalismu a smrti.
Další fakt, který spojuje autora a knihu a kterého jsem si bohužel všiml okamžitě a za který je potřeba autora trochu pokárat, je to, že pochází ze severní Moravy. Samo o sobě to samozřejmě není žádné negativum, ale opravdu praští do očí, když čtete mimo přímou řeč klasické: přišel tady. Je to samozřejmě maličkost, ale trochu přeruší plynulost čtení, což se zrovna u hororu pozná.
Honza Vojtíšek se hororu věnuje i mimo svou sbírku. Čtyřikrát ročně vydává internetový časopis Howard a věřím, že na jeho stránkách najde každý, komu se Z druhé strany zalíbí, více jeho prací z minulosti, ale i novinek v budoucnosti.
Na závěr pak knihu naším čtenářům doporučím. Rozhodně se nejedná o žádné přelomové dílo hororu nebo domácí fantastiky všeobecně, ale rozhodně neurazí a po přečtení po sobě zanechá dobrý pocit.
A jak jste na tom vy? Máte rádi horory? Jak je na tom podle vás česká hororová scéna co se týká literatury?
