Homo špiritusus – Pilipiuk Andrzej

Už pošesté se můžete začíst do úsměvných příběhů Jakuba Vandrovce, polského ochmelky, kterému není na světě obdoby. Nemusíte se však bát, že otevřením knihy vstoupíte do nepoznaného světa a rozepsaného příběhu. Příběhy s Jakubem Vandrovcem jsou totiž směsí povídek a krátkých románů, které na sebe nenavazují. Klidně se tak můžete začíst rovnou do této knihy, ať zjistíte, co znamená být homo špiritusus.

Nejprve základní fakta. I tato kniha má formát předchozích příběhů, takže zapadne mezi ostatní tituly v knihovničce. Obálku tradičně zdobí Jakub Vandrovec, tentokrát s kosou jakoby v pozici smrtky, a na zadní straně si přečtete jako vždy úsměvné inzeráty, i když tentokrát, pravda, dochází jejich tvůrci humorná šťáva. A jako obvykle je použit i větší font, takže už tak čtivé knize ubývají řádky a stránky ve velmi slušném tempu.

První tři povídky působí trochu omšele a rozhodně se nezapíší do zlatého fondu historek slavného výpitka a exorcisty. Jakubova poslední mise je krátký příběh, kdy začátek předznamenává poslední dobrodružství Jakubova života (tedy smrt). Vandrovec se však vyseká ze všeho, nechtějí ho ani v zásvětí. Delší text Úpis pak Jakuba a jeho přítele Semena přivede do minulosti, kde se utkají s ďáblem. A poslední kraťas Zánět má náboženský podtext, navíc si tak trochu utahuje z filmařiny.

Pokud krátké práce příliš nezaujaly, tak novela, či spíš krátký román Homo špiritusus se povedl mnohem víc. Neandrtálci z Dubinky jsou pokřtěni a utekl jen starý šaman. Po pár letech klidu míří vnuk šamana do Varšavy, aby nastoupil do semináře. Brzy se však setká s dědem, který s ním počítá ve svém plánu k nastolení konec světa. Vandrovec je pak vyslán do velkoměsta, aby vnuka přivedl zpět domů.

V zásadě není román nijak zvlášť složitě koncipován. V podstatě se hrdinové i záporáci proplétají Varšavou a padají z průšvihu do průšvihu. Prostě se zde sejde více zájmových skupin (Vandrovec se Semenem, neandrtálci, mafiáni, Slované a inkvizice) a ty se mezi sebou různě melou. Povětšinou jsou pak otloukánky dresaři-mafiáni, což Pilipiuka ctí a čtenáře upřímně baví.

Pilipiuk je grafoman s vypracovaným stylem. Rychlost jeho psaní je udivující, a navíc se zdá, že tohle tempo není na škodu. Jasně, nehraje si na nějakou vyšší literaturu, prostě chce Vandrovcem čtenáře bavit, což se mu někdy více, někdy méně daří. Přistupujte tedy ke knize jako ke kvalitnímu čtivému braku a nic víc v ní nehledejte.

A aby byla zodpovězena otázka v úvodu – Vandrovec, čili homo špiritusus, je mutant. A to hned druhý nejslavnější polský mutant (hned po Geraltovi z Rivie). A pokud to tak půjde dál, jeho věhlas nebude znát hranic.

Církev násilím pokřtí pralidi z Dubinky. Unikne jen šaman, který se spojí se svým pohanským bohem a s pomocí svého vnuka hodlá zlikvidovat lidstvo. Jako obvykle má armageddonu zabránit Jakub Vandrovec. Knihu doplňují tři povídky, kde se čtenář kupříkladu dozví, co se stalo s Jakubem, když se konečně upil k smrti a odmítlo ho přijmout nebe i peklo. Jedni mají Jakuba za opilce a výtržníka, jiní za hrdinu a spasitele, jisté je, že polská odpověď na klasické příběhy barbara Conana oplývá nezaměnitelným vtipem, který nenechá chladných snad žádného čtenáře. Šestá kniha povídkového cyklu sérii prozatím uzavírá, ale jistě ne na věčné časy. (anotace)

Povídky: