Se jménem Vernor Vinge se českému milovníkovi hard scifi, snad spíš space opery, neomylně vybaví jeho předešlý román (u nás ve dvou svazcích) Oheň nad hlubinou. Kromě brilantního příběhu obsahoval lavinu nápadů, z nichž vize galaxie rozdělené na jednotlivé koncentrické slupky s různými fyzikálními realitami asi uvízla v srdci každého fanouška…
Stejně tak jméno Pham Nuwen, z trosek minulosti poslepovaná identita, kterou přátelské A.I. mnohonásobně vyššího řádu než přísluší nám ubohým biologickým stvořením, použilo v Ohni nad hlubinou jako svého posla.
V Hlubině na nebi se vracíme do dávné minulosti, kdy lidé už sice zkoumají mělčiny oceánu světelných let, ale se svými náporovými motory dosahujícími stěží třetinové rychlosti světla se podobají malým dětem placatícím se v bazénku pro novorozeňata s nafukovacími balónky na pažích.
Usedlé civilizace rostou, dospívají, stárnou a pak v utrpení a smrti miliard zanikají. Jen kasta pohyblivých, díky hibernaci a časové dilataci celé stovky a tisíce let přežívajících liberálních obchodníků Qeng Ho vyznávajících pravidlo dobrého zisku pro všechny přežívá. Pak, u hvězdy OnOff vymykající se všem fyzikálním teoriím a tudíž slibující přiměřený zisk pro zkušené hráče ruské rulety, se tito de facto obchodní demokraté setkávají s otrokářskou diktaturou, ve které by Nero s Caligulou maximálně leštili polobotky svým nadřízeným. Obchod je ztracen, rozvíjející se, ale stále tak zaostalá nehumanoidní civilizace pavouků odsouzena k nukleárnímu peklu,v horizontu stovek let je ke zkáze předurčeno celé lidstvo roztroušené po vesmíru. Otrokáři mají k dispozici know – how, které odpůrce mění v úhelné kameny jejich vlastního řádu. Ale nikdo netuší, že mezi poraženými se ukrývá muž, jenž před tisícovkami let sám obchodnickou kastu Qeng Ho stvořil, díky relativitě a dokonalé lékařské technice stále živý Pham Nuwen. Kdysi šermíř a válečník, dnes geniální programátor a prohnaný intrikán. Nemyslí na vlastní záchranu, místo toho touží po zázračné zbrani otrokářů, aby sám uskutečnil svůj sen – sen o lidstvu, které se neustále nepotácí na hraně úpadku. Jenomže sny vystavěné na krví zapáchají.
Vingeho předností je široký záběr s přehledem zobrazující vzestup a zkázu impérií rozkládajících se přes celé sluneční soustavy a současně téměř komorní psychologická kresba, díky níž jsou nám mnohonozí arachnové stejně blízcí jako lidé, psychokresba, díky níž sympatizujeme s trýzněnými a nenávidíme tyrany.
Odvrácenou stranou je délka textu. Občas by neškodilo popohnat děj rychleji kupředu a nenechat čtenáře až příliš přesně odhadovat, jak vše vlastně dopadne. Ale na moderního člověka odkojeného mnohasvazkovými ságami text působí stále poměrně svižně. V některých okamžicích Vinge kreslí tak naturalisticky, že je čtenář přesvědčen o špatném konci celého příběhu. Když pak přichází zvrat, vyvrcholení, katarze, čtenář s nadšením promíjí americkou happyendovost, občasnou přílišnou zkratku, a místo aby nadával, jásá, vychutnává si vítězství, tetelí se radostí. Teda, aspoň já jsem se tetelil radostí. 🙂 Na samotném konci je krásná dějová smyčka, která nás přesvědčí, že za snem nebo láskou stojí za to putovat až do středu galaxie. A právě tato jednoduchá smyčka spojuje tuto přes desítky a snad i tisíce let se táhnoucí space operu s ryzími fantasy příběhy. Nic není nemožné, stačí jen chtít a – být patřičně dobrý. Nejlepší.
Samotná kniha vydaná nakladatelstvím FantomPrint má nezvykle velký formát, který je ale jedinou možností jak nechat tak rozsáhlý text v jednom svazku. A současně dodává knize, která v roce 1999 získala Huga, respekt, jenž si zaslouží. Komentovaná bibliografie sepsaná Martinem Šustem příhodně zařazuje Hlubinu na nebi do předešlé autorovi tvorby. Cena tři sta třicet pět korun na první pohled zarazí, ale když si člověk uvědomí počet stran a velký formát knihy, zjistí, že je naprosto na místě.
