Ne nadarmo varují rodiče děti, aby si od cizích lidí nic nebrali. Sladkosti, hračky, prostě NIC. A stejná, ne-li větší, obezřetnost je na místě, pokud místo “laskavého strýčka” před školou potkáte ve sklepě skřítka slibujícího splnění všech vašich přání, přičemž na oplátku chce jenom kapku krve.
 |
Z toho důvodu se patrně Hladová přání objevila mezi dětskou fantasy a dětskými horory. Jako varování před cizími lidmi, lákavými nabídkami, závislostí, z níž se člověk vlastními silami dokáže vymanit jen stěží. A když anotace navíc láká na kouzelný svět s poetickým jménem a malou dívenku coby protagonistku, potenciální průšvih je na cestě.
Samotný námět lehce připomíná Petru Neomillnerovou a její povídku Zmetek z temnot – motivem holčičky, nočních můr útočících na její svět a lhostejnosti těch velkých, důležitých. Tím však veškerá podobnost začíná i končí. Zatímco Zmetka z temnot vypráví drsná zaklínačka Lota, Matoušková zvolila jinou perspektivu než toho, kdo musí problém vyřešit. V jejím centru pozornosti je malá Jukata, děvče kdesi na začátku dospívání, které má blíž než k puberťačce k dítěti věřícímu na pohádky. Dospělí pro ni znamenají bezpečí, relativně harmonický přístav, oporu… kterou postupně začíná ztrácet, spolu s kontrolou nad vývojem událostí. Její blízcí si snad dělají starosti, ale jsou zaměřeni především na sebe, svoje starosti, příběhy a dramata. A upřímně, kolik rodinných tragédií začíná tak, že někdo má svých vlastních trápení nad hlavu a prostě – nemá čas?
Hladová přání ostatně charakterizuje nejvíc určitá civilnost, z které sem tam vykoukne klasické fantasy téma či motiv. Jejich spojení přitom nepůsobí jako pěst na oko, spíš tvoří osvěžující koktejl. Specifický je i autorčin styl jednoznačně prozrazující její příslušnost k „dítkům elektronického věku“. Spíš než na vrstvení obrazů sází na jejich živost a schopnost proniknout do čtenářovy představivosti prostřednictvím téměř známých popisů a scén. Slovo „téměř“ je důležité. Jukatin poručník a jeho blízcí sice patří k nejmocnějším čarodějům Podmoří, přesto se spíše než se vznešenými frázemi (v nichž si libuje průměrný vysoce postavený mág v průměrné fantasy) či realistickými starostmi (jaké trápí třeba Moire v Nakažených) setká s dialogy jako ze života. Situace, kdy se jeden z hlavních protagonistů snaží uklidnit svou přítelkyni po ničivém vpádu hlodavců do jejího šatníku, skutečně stojí za to. A autorka je patřičně zlomyslná, aby své postavy nešetřila. Sem tam ale Matoušková ve své snaze o přiblížení cizího světa na dosah ruky uklouzne. Černý humor zapůsobí nuceně či násilně, je položena otázka, proč některé podmořské reálie převáděny jsou a jiné ne.
Hladová přání se tak nějak vymykají všem škatulkám. Nejlépe by je bylo možno popsat jako „dark fantasy konverzační tragikomedii“. Odehrávají se v relativně uzavřeném prostoru a stojí na jednotlivých protagonistech, jejich vzájemných vztazích – a logicky i rozhovorech. Slovní přestřelky mezi mocnými čaroději, stojícími tváří tvář nepochopitelné hrozbě i vlastním problémům plynoucích ze společné minulosti, dodávají noveletce specifické kouzlo.
Temnou fantasy pak vnáší do děje především svět. Podmoří není žádné idylické místo v meziprostoru, kde se na lučinách pasou jednorožci, krásné elfky vijí věnce z květin, a pokud už z křoví vyskočí černokněžník – exhibicionista, čeká jej následné zahnání chrabrým rekem. V Hladových přání se s jeho reáliemi čtenář setkává především nepřímo, prostřednictvím náznaků. I to stačí, aby je nepovažoval za právě přívětivé místo pro život. O lecčem svědčí i skutečnost, že každá z postav si s sebou táhne vlastní smečku traumat a skrytých hříšků. Přestože nedostanou na stránkách knihy příležitost zachovat se jako pořádní parchanti… S typickými kladnými hrdiny toho mají společného málo.
Na druhou stranu, spíš než depresivní noc ve starém hradě připomínají Hladová přání i Podmoří svítání na blatech. Závěrečné finále se do temné fantasy rozhodně nehodí – ovšem do tohoto příběhu nejen zapadne, ale také zapůsobí.
Bude zajímavé sledovat, jak se Tereza Matoušková vyvine dál. Její kniha se v mnoha ohledech liší od současné fantasy tvorby, především způsobem, jakým spojuje zdánlivé protiklady. Temné prostředí s odlehčenými dialogy. Psychologické drama se situační komikou. Drastický námět se skoro dětskou hrdinkou. Do detailů propracovaný svět s komorním příběhem odehrávajícím se kdesi v pauze mezi velkými událostmi, které může být snadno brán za zcela nezávislý.
Jako prvotina (a Hladová přání je třeba brát jako prvotinu, třebaže autorce již dříve vyšly dvě podmořské novely vlastním nákladem a přestože se svými povídkami začíná prosazovat v literárních soutěžích) je kniha především… nadějná. A pozoruhodná.
Podmoří je svět, který je magií přímo prosáklý. Čarodějové na Tark Itlen, kteří ji studují, ne vždycky činí nejmoudřejší rozhodnutí. Nepodařené pokusy se ztrácejí v podzemí kláštera, kde čekají, až budou znovu nalezeny. Když jim ze sklepení pomůžete, splní vám jakékoliv přání. Chtít za to budou jenom pár kapek vaší krve. Alespoň to tak tvrdí. Ve skutečnosti vás možná připraví o vše, na čem vám v životě záleželo. Co se stane, když se jim dostane do rukou holčička, která ještě věří v kouzelné skřítky a dobré víly z pohádek? (anotace)
- Hladová přání
- Autor: Tereza Matoušková
- Forma: paperback
- Počet stran: 100
- Cena: 147 Kč
- Vydal: Krigl, 2011
