„Hellboy je skvělý příklad, jak povýšit comicsový příběh z blízké budoucnosti na vyšší literární úroveň a současně u něj zvýšit míru napětí.“ – Robert Bloch
A ještě jeden citát na úvod: “Jsem fascinován historií, jevy, jako byla inkvizice a procesy s čarodějnicemi – událostmi, které se opravdu staly.” – Mike Mignola
Hellboy patří do rodiny amerických akčních komiksů, které mají stále zaostřeno na svého superhrdinu. Přesto se Hellboy značně liší od obvyklé zámořské produkce. Jak napověděl citát v úvodu recenze, hlavně příběhem. Zatímco kresba/malba je na vysoké umělecké úrovni, zahambit se nenechá ani scénář.
Začnu od konce. Za hlavním příběhem „Sémě zkázy“ jsou zařazeny krátké poznámky Mika Mignoly a první jeho práce s Hellboyem z roku 1994, což nám umožňuje podívat se Pekelnému chlapečkovi na mléčný zoubek. Z dvou kraťasů je na první pohled znát, že byly nakreslené jako prezentace postavy a příběh podle toho také vypadá. V obou případech Mignolův hrdina čelí ohromné obludě, která mu dává na frak (resp. na kabát). Kresba a hlavně kolorování ještě není na tak vysoké úrovni jako v Sémě zkázy, ale editor nám tímto dává nahlédnout, že Mignola rád kreslí mohutné gorily a používá nacistickou svastiku, ač oba prvky (v případě gorily i v Sémě zkázy!) nemusí být pro příběh vůbec důležité.
Více než stostránkový příběh Sémě zkázy je koncipován jako úvod do Hellboyových příběhů a proto by rozhodně neměl chybět těm, kteří se chtějí o tuto postavu zajímat. Nedozvíme se sice mnoho o Hellboyově původu, ale něco přeci. Jak jeho samotné jméno napovídá – přesně podle tradice americké tvorby, která své hrdiny pojmenovává podle svých vlastností – je Hellboy jakýsi démon z pekla. Vypadá jako červený čert s upilovanými rohy a kamennou pěstí na pravé ruce, jejíž původ zatím Mignola v žádném svém příběhu neprozradil. Na náš svět ho vyvolal za druhé světové války „čaroděj“, v kterém se dá vytušit konkrétní osoba ruských dějin. Hellboye se ujme expert na paranormální jevy a chlapeček vyroste v pořádného chlapíka. Jako na truc většině superhrdinům, Hellboye vůbec nezajímá jeho původ, úděl, poslání a “takové ty věci”. Autor nás seznamuje se spoustou důležitých postav a rozjíždí mnoho minizápletek, zatímco ani na tu hlavní v podstatě žádnou odpověď nedává, aby měl na čem stavět v dalších dílech. Vytvořil si tak pevnou půdu pod nohama, aby se mu později nemohlo stát, že by už Hellboy neměl do čeho “píchnout”. Proto Sémě zkázy obsahuje na Hellboye poměrně velké množství textu a témat, to vše ale při zachování čtivosti a plynulosti děje. Mignola čerpá hlavně z evropské mytologie a pohádek, sahá však i do asijských legend. V Hellboyových příbězích je pak zajímavě kombinuje.
Vzhledem k tomu, že Hellboy vyrůstal pod dohledem Trevora Bruttenholma, agenta zabývajícího se paranormalními jevy, stal se z něho později agent Úřadu pro výzkum paranormálních jevů. Jeho jednotlivé případy už jsme mohli v češtině spatřit v Crwi, časopisu Comics a také pátém čísle Modré Crwe, která obsahuje čtyři krátké příběhy.
Kapitola sama pro sebe, jak to většinou u komiksů bývá a jak by tomu mělo být u všech, je kresba. Hellboyem jistě budou potěšeni všichni fanoušci Franka Millera (Sin City). Temná atmosféra je doplněna nevšední uměleckou hodnotou. Ze hry světel a stínů – bílé a černé – vytvořil kolorováním Mark Chiarello působivou hru jednobarevných polí. Je to úplný protiklad ke komiksům jako Druuna, kterou Calibre vydalo několik týdnů před Hellboyem. Tady žádné šrafování a přechody barev (až na minimální výjimky) nenajdete a tento zajímavý styl tak skvěle přispívá k atmosféře příběhu. (Posoudit můžete sami z ukázky).
Calibre vydalo tento komikbook ve vazbě (dokonce ve dvou verzích – papír a plátno) a na velice kvalitním papíře. K tomu velice kvalitní překlad a reprodukce barev. Calibre opravdu umí, ovšem čtenář musí zvýšenou kvalitu také patřičně zaplatit, čemuž se vydavatel prostě vyhnout nemůže.
Pozn.: Jako úvod k recenzi jsem použil úryvek z předmluvy Roberta Blocha, u nás nepříliš známého autora, který se proslavil například námětem k Hitchcockovu Psychu.
kritika
Když dáš nějakému dílu Tip a 9/10, nezasloužilo by si trochu obsáhlejší recenzi/kritiku? Ve tvém článku jsou skutečnosti jen lehce nahozeny, mám dojem, že by to zasloužilo hlubší analýzu. Chybí mi tu podrobnější nastínění děje (jen stručné, ale nějaké) a rovněž vyjádření ke koncepci, vlivech, působících na atmosféru a její charakteristika, tempo a vystavění dějové kostry…:-(( Opravdu si myslím, že obecně vzato dílo s TIPEM by si zasloužilo víc než čtyři odstavce povrchního textu.
P.S.: A rozhodně nesouhlasím s tezí, že Hellboy je super-hero. Co je to za patvar?
kritika
Když dáš nějakému dílu Tip a 9/10, nezasloužilo by si trochu obsáhlejší recenzi/kritiku? Ve tvém článku jsou skutečnosti jen lehce nahozeny, mám dojem, že by to zasloužilo hlubší analýzu. Chybí mi tu podrobnější nastínění děje (jen stručné, ale nějaké) a rovněž vyjádření ke koncepci, vlivech, působících na atmosféru a její charakteristika, tempo a vystavění dějové kostry…:-(( Opravdu si myslím, že obecně vzato dílo s TIPEM by si zasloužilo víc než čtyři odstavce povrchního textu.
P.S.: A rozhodně nesouhlasím s tezí, že Hellboy je super-hero. Co je to za patvar?
Teda, já si skoro nedovedu představit nic, co by se od “rodiny klasických amerických akčních komiksů” lišilo víc než Hellboy. Možná jsem ovlivněn tím, že jsem ho přečetl (v angličtině) celého, ale Ondřej zřejmě nikdy neviděl klasický americký komiks, jako jsou Superman, Batman nebo třeba X-meni. Hellboy je úžasná směs Lovecrafta a vesměs evropských legend předělaných do komiksu. Sám Hellboy se sice tu a tam pere, ale to s dějem nedílně souvisí. Jinak je to hrozně neamerické, je v tom spousta smutku z pomíjení věcí a poměrně náboženský přístup ke světu. Legrační je, že sám Hellboy se opravdu vyvinul z postavy, která měla být dalším svalnatým superhrdinou, ale prostě se tomuto osudu vymkla…
Osobně jsem byl zklamán. Z děje až příliš čišel Lovercraft, spousta se toho odehrávala v retrospektivě, Hellboyovi spoluhráči nedostali prostor se projevit, linka děje byla průzračně jasná, bez zádrhelů. Hellboyových odlehčovacích (často dokonalých) hlášek, bylo příliš málo. Určitě je tahle kniha lepší než spousta tradičních komixů, které znám jen zrychlíku, protože mě nezaujaly. Jedna z recenzí na komiks.cz mě navnadila na tonáž SinCity, proto jsem byl možná tak zklamán. Přesto bych doporučil všem, kdo mají rádi klasické komixy. Je to něco jiného. A co se týče hodnocení – otázkou je, zda porovnávat v množině komiksů, nebo scifi, fantasy knih obecně. Jsem pro to druhé.
Michaeli: Slovo “klasicky” asi beru vice sirsi nez Ty. Upozornuji zvlaste na vetu, ktera nasleduje hned po te, kterou mi vytykas. Ta dava vyslednou charakteristiku do souladu s Tvou verzi. :o)