Hawkwoodova cesta – Kearney Paul

“Rozsahly cyklus”
znamena, ze toho casu jsou to 4 knihy, pata ma v anglictine vyjit nekdy koncem roku, jestli ma byt posleni netusim.

chyby…
No, já češtinu ovládám průměrně a jedno mi to není… a tobě by to bejt jedno taky nemělo, příteli, pokud píšeš recenze – to je mi teda omluva!

Re: Čeština
Moje řeč!

Robertu Čapkovi
Aneb pot callling kettle black…

Re: Vzdávám se!!!!!
Pokud mi čas dovolí, recenzi určitě napíšu. A aniž bych se domníval, že právě jedině ten můj způsob psaní recenzí je správný, na praktické ukázce vám ukáži, o co mi vlastně v komentáři šlo.

O víkendu na internetu nejsem (a včera taky ne).
Jenom, že IMAO by měl češtinu ten, kdo s ní pracuje, ovládat dobře a pokud ne, tak o tom aspoň mlčet, recenzent jako překladatel.

milej Vaňku,
mluvíme o nějakejch konkrétních potížích s češtinou, nebo jen tak plácáme prázdnou slámu jako vždycky?

Re: Re: milej Vaňku,
Jo, dobrý… takže plácáme prázdnou slámu, já už čekal nějakou tu konstruktivní kritiku…
Kristebóže, kdo neděláme chyby? Já samozřejmě vím, že mezery v češtině mám (a dokonce i vím kde jsou, potvory) a střízlivej bych si nikdy nedovolil tvrdit, že jsem geroj, kterej vlastně ty korektory nepotřebuje, na všechno stačí sám a když si kolem krku uváže puntíkovanej šátek, je Ferda Mravenec, PVD.
Kruci, co jsem to vlastně… jo, už vím! Ale přece tam nemůžu při zdravým rozumu napsat: “Jsem češtinský dělo a rozšavluju tě za to, kolik chyb jsi tam nasekal, recenzente! Do roka ha do dne zvu tě na Boží súd, hin sa hukáže!” a tak všelijak podobně. Nejsem osel… no dobře… jsem osel, ale ne TAKOVEJHLE!
Co to takhle svýst na vrozenou skromnost – to by šlo, ne?

Bratřííííí, nehádejte se. (rozumíme si, že pane Čapku?)
:-))
Taky bychom mohli vypsat národní sbírku a zakoupit Vám nějaký kvalitní slovník.

Re: jasně!
jo, moh bys je občas použít.

Re: Bratří
No dobře, kde to je? Mrknu na to a můžeme se bavit o tom, jestli je to chyba, nebo ne… takhle z hlavy, když neznám souvislost, budu těžko vyprávět. Ale beztak je to správně…

Re: Re: Re: jasně!
taky misto jemny plnokrevnik by se lepe hodilo uslechtily plnokrevnik.

Re: Re: Bratří
v te pasazi, jak se prelati hadaji, kdo bude novym pontifexem. Pontifixem. Pontifexuxem?
nebylo by lepší “nejvyšším veleknězem”?
vcera jsem si tu knizku namatkou otevrela. Na jedne dvoustrance cca 3 chyby v interpunkci, jedna chyba fakticka (predcitala jsem pasaze o arkebuzach nasim klukum z sermu – ti se nachechtali, ale za to ty nemuzes) a jedna divne zasmodrchana veta.
Ale pal to cert. Nehodlam se hadat o pitominy. Proste na to, jak sebevedome vystupujes, to zas az takova slava neni, nic vic jsem rict nechtela.

Re: Re: Re: Re: Bratří
Jde o skutecne chyby, Roberte. O to, ze chyby delas (delame je holt vsichni), ale navzdory tomu, ze slovy tvrdis opak, z Tvych prispevku cisi presvedceni o vlastni skvelosti.
Mozna se mylim. Nerada se pru, ale me mineni mi potvrzuje i Tvoje reakce – sotva udelam krok zpatky – nechci se hadat, zareagujes “aha, tak to byly jenom kecy, ty si chces proste zaryt”.
ja nepatrim mezi scifisty, Roberte, prave proto, ze vzajemne vyryvani a ponizovani, ktere je v techto kruzich zvykem, mi nedela dobre.

Pokus chces, muzu ti do posty poslat recenzi, co jsem psala do Ramaxu. O nekterych z tech chyb se tam zminuju.

Na one dvoustrance, co jsem vcera namatkou otevrela, jeden z vojaku mel pres rameno arkebuzu, ale doutnak, co ni mel zastrceny, nebyl zapaleny.
Autor tim chtel rict, ze hrdinovi stojici na opacne strane laufu nehrozilo akutni nebezpeci.

Toto samo o sobe je celkem nesmysl.
1. Arkebuza se nikdy nepouzivala jako pohotovostni zbran. V porovnani s prostou kusi je prilis neobratna.

2.Strelci nosili doutnak omotany kolem ruky nebo kolem krku.
Doutnak byval dlouhy tak 1,5 metru, takze by mu musel z te arkebuzy viset a hrozilo by prislapnuti.
3. Do zamku se strkal uz zapaleny, protoze potvora hodne rychle uhoriva.
4. Na druhou stranu, pokud ho uz jednou zastrcis do zamku, a chces ho zapalit pak, mas problem, protoze musis krisnout a rozfoukavat a zaroven tak manipulovat se zbrani, coz jde dost blbe.

Zkratka dotycny vojak bud byl naprosty pitomec a arkebuzu mel jak ozdobu, nebo autor nevedel, o cem pise, nebo jsi udelal chybu v prekladu ty.
Ja osobne se klonim k druhe moznosti.

Tomu ja rikam fakticka chyba, dle meho nazoru ovsem jeste jedna z nepodstatnych.

Jsou tam horsi.

A jednoznacne prekladatelske.

mam ti tu recenzi poslat?

Re:Bratří
moc presvedcene to nezní.
Stránku nevím, Roberte. Proste jsem to otevrela, precetla, pokyvala hlavou a zavrela.
Zaver z te recenze pro Ramax Ti posilam do posty.
Jak rikam, precetla jsem (cca pred mesicem), napsala jsem, zavrela jsem.
Vazne nemam cas na to, abych jako mnozi zarputilci s tuzku v ruce a besem v ocich patrala po chybach a vedla zurive polemiky. (Viz. par minulych Ramaxu)
Hele, Roberte, coz takhle si predplatit nejaky osobnostni kurz ve stylu “jak reagovat na kritiku”?

Ty nejdriv zcela prehlidnes konkretni pripominky, pak se jasave vrhnes na pouhy naznak toho, ze te napadam osobne a nakonec se demonstrativne oznacis za padoucha. To neni prilis konstruktivni pristup. :-DDD

Hawkwoodova cesta – Ramax
z recenze pro Ramax vyjímám:
Pokud máte chuť si knihu přečíst, doporučuji vám, abyste tak učinili jedním dechem. Užijte si pocitu, že máte v ruce skvěle napsaný a brilantně přeložený příběh. Pak ji rychle zavřete, strčte do poličky nebo dejte do antikvariátu.
Hlavně se k ní proboha nevracejte.
Přišli byste totiž na to, že brilantní příběh není zas tak brilantní, protože autor opisuje z historie až běda a možná by už rovnou vyšlo líp, kdyby napsal historický román.
Taky by se vám mohlo stát, že začnete pátrat ve slovnících a ověřovat páně Čapkův překlad. Marně kupříkladu budete hledat, co je to jól. (Hned druhé slovo v textu.) Všechny slovníky včetně toho, co tvoří zadní část Pravidel českého pravopisu, uvádí pouze slovo jola, které je ženského rodu a znamená ”malá, plachetní nebo rybářská loď”. Přiznávám, neměla jsem sílu ani čas vrtat se ve všech těch kastelech, vratiráhnech, bonetách a košovkách. Pokud však pan překladatel dosáhl v námořnické terminologii stejné přesnosti překladu jako ve věcech týkajících se zbraní, tak potěš klobás.
Kupříkladu roztomile nerozlišuje mezi mečem a šavlí. (str. 23 a 24) K arkebuze přimyslí kolečkový závěr (namísto zámku)a do tohoto složitého mechanismu, který zažehává prach křísnutím, strčí bůhví proč zapálený doutnák. (str. 349)
Pan Čapek se snaží o bohatost jazyka, bohužel zřejmě bez důkladné znalosti pojmů, jinak by věděl, že slovo ”korzár” není synonymem pro ”pirát”, klášterní kostel, byť výstavní, není katedrála a standarta nemůže vlát, protože jde o vyztužený praporec. (viz Slovník cizích slov)
Občas se také rozohní a to se pak ”krev se stává pevnou součástí vzduchu” (str. 350) a muži ”rozmačkávají povrch sklenice” (str. 88).
Zřejmě v součinnosti s autorem nechává řeholníky v klášteře o primě obědvat, ačkoliv prima je někdy v sedm ráno a z neznámých důvodů používá česko-latinský výraz ”nejvyšší pontifex” (místo českého nejvyšší velekněz nebo latinského pontifex maximus).

Práce, kterou na této knize odvedl korektor, to je téma samo o sobě. Jeho přičiněním se v textu vyskytuje strašlivá zbraň zvaná střelný pach. Preláti se zásadně oslovují ”bratří” a čtenář musí chvíli přemýšlet, než si uvědomí, že skřítek Bardolina není nová postava šelmovsky nazvaná podobně jako jeden z hlavních hrdinů, ale Bardolinův skřítek. Snad korektor předtím, než knihu vzal do ruky, udělal totéž, co hrdina Hawkwood – sklenici vína zazdil tuplákem piva.
Upřímně bych také uvítala, kdybych informaci o tom, že jde o první díl pentalogie, nemusela hledat kdesi v poznámkách pod čarou.

Dávám 5 z 10 autorovi (za to opisování)
a
2 z 10 překladateli a korektorovi (za to, že vzhledem ke svému renomé odvedli těžce podprůměrný výkon)

Kristýna odpovídá
Milý Roberte,
děkuji za přání, ale jak jsem Tě jiz upozornila na Fantasyplanet, nic si uzívat nebudu.

Řídím se názorem, ze něčí pravda vzdycky zvítězí a můj smysl pro racionální vyuzívání zdrojů mi říká, ze v tomto případě není nikterak výhodné ani nezbytné, aby to byla zrovna ta moje.
Pokud chces, klidne si na vybehni na pahorek “vitezstvi” ty. Muzes pritom nechat vitezne vlat svuj vystuzeny praporec.

Cílem mého příspěvku pro Ramax bylo: 1. seznamit pripadne ctenare s knihou.
2. (a)zábavnou a (b)ctivou formou upozornit na chyby,které se v prekladu vyskytují a (c)tyto chyby posoudit vzhledem k Tvému renomé coby překladatele a renomé Laseru jako nakladatelství, které se i letos pyąsní cenou Mloka za nejlepsí titul SF.

Dle tvé reakce soudím, ze přinejmensím v Tvém případě se záměr 2a nezdaril, nebot mas pocit, ze se (dokonce upřímně) snazím, abys před skvělou obcí čtenářů sci-fi vypadal jako osoba slaboducha a nekompetentni, cili blbec.

Dovolim si poprat Ti totez, co ty me: uzij si to.

Nebo si zaplat ten kurz, jak jsem ti navrhovala na FP.

Katedrala a pontifex:
Katedrala je hlavni kostel v sidelnim meste biskupa. Zadny jiny. Tohle to slovo proste znamena.

Pontifex maximus je latinsky totez, jako nejvyssi veleknez. Mimo jine i dnes pouzivany jako titul (katolicke) hlavy cirkve. Nezni to tak vznesene, jiste, ale je to bohuzel jedina cesta jak netvorit cesko-latinske kockopsy.

Ohledne stredobodu mé kritky se vsak mýlís. Byl jím jednoznacne DOUTNÁK v koleckovém ZAVERU namontovaném na ARKEBUZE.(byl dost drahý na to, aby se montoval na zbrane sprostych vojaku)

BTW kvuli te poznamecce, co jsem ti psala na FP o tom nesmyslu doutnakem, ses zas tak namahat nemusel.
Chtel jsi vedet, co jsem nasla, kdyz jsem jen tak namatkou, aniz jsem cokoliv sledovala, otevrela knihu.
Tuto chybu nepovazuji za zavaznou a v “oficialni” “recenzi” jsem se o ni taky nezminivala.

Pokud jde o korzary, mohu doporucit knihu Jiřího Kovaříka Korzáři krále Slunce, z jejíz předmluvy vyjímám:

Slova korzár a korzárská válka zůstávají synonymem pirátských dobrodruzství. V mnoha knihách, včetně renomovaných encyklopedií, je korzár označen za jistý druh piráta, tedy námořního lupiče. I výraz “korzárská válka” označuje cosi nečestného a nezákonného. Jde vsak o omyl. Korzár nebyl pirát, ale námořník, který vedl záskodnickou válku se svolením svého vladaře či vlády. Korzárská válka měla přísná pravidla, zákony a specifika.

Rozmacknuty povrch sklenice tam nekde je. Mozna ne na strane osmdesat, holt vlak neni letadlo a psat si v nem poznamky nedopada nejlip, ale kdo hleda, najde. Opet ti mohu jen poprat: stojis-li o to,uzij si to.

Stejne jako obed o prime.

Pa

Krista

Robert šumí
Aha, takže když přituhuje a já se zeptám na konkrétní záležitost,
která nezajímá jen mě, ale i autora knížky, tak jsme najednou
potento a nedokážeme zdroje využívat racionálně… hmm, dobře,
registruju. Nojo, zábavná a čtivá forma nad obsah, skoro jako
zprávy na Nově. Tyhlety věci dělají ostatně rádobykritici hodně
často a docela by mě zajímalo, proč vlastně. Je to snad proto,
aby provětrali svý dejchavičný ego, nebo aby si dokázali, že jsou
lepší? Asi to něco v tom smyslu bude. Hlavně že si kurs mám
zaplatit já… tohle fakt nemá cenu.
Tím končím, protože na podobný pakárny fakt nemám čas. Už se
těším, jak se na tvý racionální zdroje s Paulem napijeme…
Kdybych byl křesťan, tak se modlím, aby se příště na nějakou
recenzi knížky, na který jsem pracoval, s jiskrou v oku nevrhl
někdo takovej, jako jsi ty. Křesťan nejsem, takže je mi to
futrál.

R.

P.S.: Pokud jde o korzáry, mohl bych ti i já doporučit svý knížky
(koupil jsem si tuhle jednu, která se jmenovala “Under the Black
Flag”, i když si na autora momentálně nedokážu vzpomenout, byl to
nějakej Anglán), vyšly jich celý hromady a z nich jsem bral
informace při překladu já. To, o čem se zmiňuješ ty, je kaperská
válka (neboli privateering), nikoli to, co dělali korzáři.
Vodpusť, že ti beru iluze.

Seriózní nabídka
Milý Roberte,
kazdopadne bych byla rada, kdybys mi sdelil, co je onim konkretnim dotazem, na který jsem ti neodpovedela.
Pokud jde o rozmacknute povrchy sklenic, ty najdes na strane 88.
Jinak jsi me pozadal o kompletni odbornou korekturu cele knihy, coz je, jak jiste sam uznas, cinnost casove i jinak narocna.
Autor, ty i korektor jste dostali za svou praci zaplaceno. A ja bych to mela delat zadarmo? ¨Jen proto, ze Ty me k tomu vyzves? Ale ja nejsem tvuj otrok, Roberte. Pokud mas o tuto praci zajem a chces si ji u me objednat, milerada ji provedu a to nejen pro Hawkwoodovu cestu, kde to už nemá moc smysl, protože je venku, ale i pro další čtyři dily, co se chystaji. Moje taxa ja 2000 Kč na normostranku, placeno predem.
Pokud mas zajem, ozvi se. Urcite se dohodneme.
Krista

Zvedněte kotvy a plachty na stožáry…
Nová kniha vydavatelství Laser upoutána první pohled už svoji obálkou. Liší se totiž od těch barevných ilustrací, na které jsme si u fantasy zvykli. A i její námět je jiný. Loď pod plnými plachtami a za ní se rýsující přístav korunovaný pevností jakoby patřil spíše do cestopisu či historie o velkých námořních objevitelích. Jména jako Kolumbus, Drake či Vasco de Gama se hned vynořují v paměti. A nutno říct, že první dojem z obálky docela slušně charakterizuje tuhle knihu.
Příběh začíná pádem města Aekiru. Toto město víry svatého Ramusia dobyli vyznavači jiného náboženství (boha Ahrimuze) a zničili ho. Tedy náboženská válka jako když vyšije. A merdukové (tak se vítězové nazývají) pochodují dále. V cestě do nitra ramusianských království jim stojí už je Ormannova Hráz, mohutná to pevnost.
I přesto, jaké nebezpečí jim hrozí, nedokáží se ramusianská království sjednotit proti merdukům. Navíc se tu pokouší převzít moc církev, která je pádem svého hlavního svatého města otřesena. Zejména řád zakladatelů se činí, aby omezil moc vládců. Hranice s kacíři planou nejvíce v Hebrionu, jehož prelát se hodlá stát hlavou církve. Kdo má co dělat s magií je jat a upálen. Mladý král této země Abeleyn se snaží tyto hrůzy zastavit, ale přitom balancuje na pokraji kacířství. Aby zachránil alespoň část nadaných magií, povoluje vypravit výpravu k neznámému kontinentu. S ambiciózním šlechticem Muradem se tedy plaví kapitán Hawkwood na své lodi. A je třeba říci, že jejich cesta není rozhodně procházkou růžovým sadem.
Hawkwoodova cesta je stejně tak fantasy jako dobrodružný příběh, stejně deník objevitelské výpravy jako alternativní historií země. Mnohé události a lidé jsou tu velmi podobní těm z dějin našich náboženských válek mezi Islámem a Křížem. Pod jinými jménu tu lze najít události z našeho světa. Stačí si jen místo merduků dosadit Turky a ramusianů Křesťany. To vše je zasazeno do světa, kde magie opravdu funguje, ale vůbec není všemocná. Má svá velká omezení, navíc si vynucuje velké oběti.
Autor rozvíjí svůj příběh ve třech dělových liniích. V té první sleduje osudy vojáka Corfeho, který utekl z prohraného boje v Aekiru, ovšem na hradbách Ormannovy Hráze se snaží své pochybení napravit. Dále je významnou postavou mladý král Abeleyn snažící se vymanit z osidel církve. Třetí, ale tou nejhlavnější a nejzajímavější dějovou linií, je cesta malé výpravy dvou lodí přes oceán, které velí kapitán Hawkwood. Tento čestný a odvážný muž se tu musí potýkat nejen se záludnostmi moře a arogancí šlechticů. Na jeho lodi je i špeh podivných sil, jehož úkolem je jak se zdá výpravu zmařit.
Mohutné bitvy mezi ohromnými vojsky se střídají se zákulisními intrikami, hluboká nenávist a náboženský fanatismus je promíšen láskou a odvahou.
V téhle knize se fantasy snaží maximálně přiblížit realitě. Je to drsný, krutý a krvavý příběh, který by mohl být klidně skutečností, kdyby v našem světě existovala kouzla. Obzvláště náboženský fanatismus a ti, kteří ho rozněcují jen z důvodu vlastního prospěchu jsou dobře prokresleni. O to více tragická je postava velitele merduckých jednotek, Šáhra Baraze. Tento voják je ze „staré“ školy, jeho smysl pro čest ho nutí postavit se i samotnému vládci. Takže hned od počátku je jasné, že to s ním nemůže skončit dobře.
Osobně jsem za nejlepší část celé knihy pokládat bitvu s merduky pod Ormannovou Hrází. Také část týkající se cesty lodí kapitána Hawkwooda je skvělá. Tím ovšem nechci říci, že zbytek knihy je horší. Podle mého si tu najde každý čtenář něco, co ho zaujme, a knihu přečte na jeden zátah.
Jak je u Laseru zvykem v textu je pouze minimum chyb. Překlad pana Čapka rovněž přispívá ke čtivosti celého díla. O obálce jsem se už zmínil. Je nezvyklá a snad právě proto zaujme. Nezbytným doplňkem knihy je samozřejmě mapa.
Doufám, že další díly tohoto cyklu budou následovat.
Dávám 7/10

Taxi to přebírám…
a že to není žádná sranda: tu KR kopíruje mailovou diskusi obou stran, včetně odkazů na to, co se stalo tam v dáli na Fantasyplanet, onde na mě nepřipraveného vybafne alternativní recenze, všude panuje značný chaos ohledně toho, na které straně s rozmačkávají sklenice (jediná hypotéza, kterou jsem schopen jakžtakž uvést do souladu pozorovaná fakta: KR do Ramaxu napsala a RČ poslala mylně, že na s. 80; kopírujíc to sem, už to změnila na správných 88, ale ponechala v dalších textech jak jeho ohrazení, tak své přiznání a opravy). Každopádně některé z mých závěrů:

RČ se spolu s kámošem Paulem dožaduje přesného místního určení jednotlivých scén a termínů: chápu, že originál u sebe nemá, ale cožpak mu nakladatel odnesl i hard disk s rukopisem překladu nebo funkci Search z textového editoru? Při sporu o českou terminologii zkouší argumentovat knihou v angličtině a v otázce toho, je-li politické uspořádání světa PK odvislné od reálné historie, kontruje “a vy zas bijete černochy”, chci říct “nemáte vlkodlaky”.

Katedrála zůstává zakryta zvířeným prachem z boje: dle KR jde o prostý “klášterní kostel, byť výstavní” (čti: výstavný), a termín je vyhrazen hlavnímu kostelu v sídelním městě biskupa. Dle RČ, rozumím-li dobře, se přitom dotyčný objekt nachází v “hlavním centru moci církve”. Podrobnější informace o tamní topografii a občanské vybavenosti sakrálními stavbami ani jedna strana neposkytuje, takže nemohu soudit.

KR se pak zdá nechápat (snad kvůli své neobeznámenosti s konvencemi prostředí, do nějž vstoupila, viz níže), že problém nestojí tak, že by měla kvůli krásným očím RČ dělat zdarma práci za něj a za (hypotetického – v tiráži je uvedena jazyková redaktorka) korektora, nýbrž že obvinivši je z toho, že ji odvedli špatně, také sama nese důkazní břemeno. To je základ literární kritiky, potažmo každého korektně vedeného sporu: dělám-li náznaky, že pravda je na mojí straně, musím je na požádání rozvést podrobně. Včetně nebo počínaje od výtek ke korekturám (už kvůli konfrontaci s ostatními recenzemi): přivlastňování genitivy je jistě nepěkné a překlepy ve významově důležitých písmenkách trapné, ale bez odkazu na číslo stránky ku čtenářovu ověření to není než prázdný plk hraničící s nactiutrháním. Kdo si nedokáže dělat poznámky, nemá právo na puntičkářství (mně se báječně osvědčují drobné značky měkkou tužkou přímo na okraje stránek, zvlášť pokud nemusím knihu vrátit, ovšem i v takovém případě by měly být vygumovatelné bez poškození podstaty látky).
V úvodu KR napsala: “Ja nepatrim mezi scifisty, prave proto, ze vzajemne vyryvani (sic?) a ponizovani, ktere je v techto kruzich zvykem, mi nedela dobre.” Tož to vás tedy mezi námi pěkně vítám a doufám, že se vám tu bude líbit 🙂

Re: Chyba ?
Zobrazuje se jen prvnich 10 zprav. Ale na to prijdes :o)

pro kristu a roberta
To jsem rád, že díky mé hrůznému činu jste se tak dobře skamarádili. Ale chci se jen tak zeptat, existuje nějaká kniha, kterou fakt zbožňujete a nedovete na ní najít chyby? Prostě 10/10 nebo 100%?

mozná bych se tu jeste mohla rozepsat o katedrálách, lec zanechme kostelů výstavních či výstavných, termínů církevních a architektonických.
Přiznávám se, mám slabost vrtat do těch, co se tváří jako mistři světa (viz. kritika pana Čapka ohledně gramatických chyb v recenzi) a jakýkoliv náznak kritiky přijímají s pěnou u huby a reagují osobním napadáním.
viz poslední dopis pana Čapka, který vkládám:

Aha, takže když přituhuje a já se zeptám na konkrétní záležitost,
která nezajímá jen mě, ale i autora knížky, tak jsme najednou
potento a nedokážeme zdroje využívat racionálně… hmm, dobře,
registruju. Nojo, zábavná a čtivá forma nad obsah, skoro jako
zprávy na Nově. Tyhlety věci dělají ostatně rádobykritici hodně
často a docela by mě zajímalo, proč vlastně. Je to snad proto,
aby provětrali svý dejchavičný ego, nebo aby si dokázali, že jsou
lepší? Asi to něco v tom smyslu bude. Hlavně že si kurs mám
zaplatit já… tohle fakt nemá cenu.
Tím končím, protože na podobný pakárny fakt nemám čas. Už se
těším, jak se na tvý racionální zdroje s Paulem napijeme…
Kdybych byl křesťan, tak se modlím, aby se příště na nějakou
recenzi knížky, na který jsem pracoval, s jiskrou v oku nevrhl
někdo takovej, jako jsi ty. Křesťan nejsem, takže je mi to
futrál.

R.

Takže, spánembohem, pane Čapku. Doufám jen, že jste si tu skleničku nedávali ve vyhlídkové restauraci WTC.

Krista

Rezenze v Ramaxu – kompletní
Na hladině moře se mrtvě pohupuje loď. Pár odvážlivců z posádky plavidla, jež nešťastnou karaku nalezne, vstoupí na palubu. Nalezne jen mrtvé a – vlkodlaka, který připraví několik smělců o život a sám prchne. Jedinou kořistí je starý lodní deník vypovídající o pozoruhodné cestě na západ a tragédii jež se během ní odehrávala

Takto slibně začíná fantasy Paula Kearneyho Hawkwoodova cesta. Zavádí nás do světa, který je rozdělen, rozdroben na pět malých království, z nichž ani jedno není sto obstát samostatně, rozpolcen spory mezi mocí světskou a církevní, tísněn útoky cizáků ukusujících jedno město za druhým jako malomocenství.
Autor vypráví svůj příběh ústy jedinců, lidí ze vzájemně soupeřících táborů, jejichž osudy se proplétají.

Vidíme Corfeho, obránce Aekiru, zoufale bránícího svou zemi před merduky. Nezůstanou nám však skryty ani myšlenky jeho nepřítele, vrchního velitele merduckých vojsk, Šáhra Baraze.
Jsme svědky osudu Corfeho ženy Herii, kterou stihne osud válečných zajatkyň.
Mezi uprchlíky z rozvráceného Aekiru nacházíme Macrobia, nejvyššího velekněze, oslepeného a změněného utrpením, na sněmu prelátů zase Himeria, ambiciózního muže toužícího zasednout na Macrobiův stolec.
Je zde hebrionský král Abeleyn bojující více či méně marně se stále více se rozpínající církví, a dostává se nám té cti poznat králova bratrance Murada – dobrodruha věřícího ve svou šťastnou hvězdu a rozhodnutého vsadit svou budoucnost na jedinou kartu: starý portolán líčící cestu k bájné zemi na východě.
Sledujeme činy kapitána Hawkwooda, odvážného námořníka donuceného v zájmu záchrany své posádky a lodi zamířit pod Muradovým vedením do neznáma. Jeho pasažéry jsou oběti Himeriových čistek, lidé dweomeru, jejichž tragické osudy poznáváme na životních příbězích dvou z nich, mága Bardolina a Grielly, dívky – vlkodlaka.

Pokud máte chuť si knihu přečíst, doporučuji vám, abyste tak učinili jedním dechem. Užijte si pocitu, že máte v ruce skvěle napsaný a brilantně přeložený příběh. Pak ji rychle zavřete, strčte do poličky nebo dejte do antikvariátu.
Hlavně se k ní proboha nevracejte.
Přišli byste totiž na to, že brilantní příběh není zas tak brilantní, protože autor opisuje z historie až běda a možná by už rovnou vyšlo líp, kdyby napsal historický román.
Taky by se vám mohlo stát, že začnete pátrat ve slovnících a ověřovat páně Čapkův překlad. Marně kupříkladu budete hledat, co je to jól. (Hned druhé slovo v textu.) Všechny slovníky včetně toho, co tvoří zadní část Pravidel českého pravopisu, uvádí pouze slovo jola, které je ženského rodu a znamená ”malá, plachetní nebo rybářská loď”. Přiznávám, neměla jsem sílu ani čas vrtat se ve všech těch kastelech, vratiráhnech, bonetách a košovkách. Pokud však pan překladatel dosáhl v námořnické terminologii stejné přesnosti překladu jako ve věcech týkajících se zbraní, tak potěš klobás.
Kupříkladu roztomile nerozlišuje mezi mečem a šavlí. (str. 23 a 24) K arkebuze přimyslí kolečkový závěr (namísto zámku)a do tohoto složitého mechanismu, který zažehává prach křísnutím, strčí bůhví proč zapálený doutnák. (str. 349)
Pan Čapek se snaží o bohatost jazyka, bohužel zřejmě bez důkladné znalosti pojmů, jinak by věděl, že slovo ”korzár” není synonymem pro ”pirát”, klášterní kostel, byť výstavní, není katedrála a standarta nemůže vlát, protože jde o vyztužený praporec. (viz Slovník cizích slov)
Občas se také rozohní a to se pak ”krev se stává pevnou součástí vzduchu” (str. 350) a muži ”rozmačkávají povrch sklenice” (str. 80).
Zřejmě v součinnosti s autorem nechává řeholníky v klášteře o primě obědvat, ačkoliv prima je někdy v sedm ráno a z neznámých důvodů používá česko-latinský výraz ”nejvyšší pontifex” (místo českého nejvyšší velekněz nebo latinského pontifex maximus).

Práce, kterou na této knize odvedl korektor, to je téma samo o sobě. Jeho přičiněním se v textu vyskytuje strašlivá zbraň zvaná střelný pach. Preláti se zásadně oslovují ”bratří” a čtenář musí chvíli přemýšlet, než si uvědomí, že skřítek Bardolina není nová postava šelmovsky nazvaná podobně jako jeden z hlavních hrdinů, ale

A vlastně ještě něco
Ke slovu pontifex
(Kristýna: “…kdo bude novym pontifexem. Pontifixem. Pontifexuxem? Nebylo by lepší nejvyšším veleknězem?”). Za prvé: správně česky je samozřejmě “kdo bude novým pontifikem” (kromě prvního pádu se už přiskloňování ono “x” nevyskytuje). Za druhé: pontifex byl _ve starém Římě_ členem nejvyššího kněžského kolegia. V čele mu stál p. maximus (velekněz), který byl představený ostatním pontifikům, flaminům, vestálkám atd. Obecně se toho slova ale používá jako označení nejvyššího kněze vůbec (papež, dokonce i biskup). Co z toho plyne? Výraz “nejvyšší velekněz” je přinejlepším neobratný: naprosto stačí napsat “velekněz”; naopak výraz “pontifex” do češtiny patří, byť by šlo jen o stylovou dubletu.