Harry Turtledove – Meče bojové legie

                                Čtvrtá kniha Videssoského cyklu

            Každý život má svůj čas a bohužel i příběhy končí. Tento příběh, který nás zavedl do tajemného Videssosu, vyprávěl nám o životě Marcuse Scaura a jeho přátel keltského náčelníka Viridovika, centuriona Gaie Philippa a řeckého doktora Gorgidase a samozřejmě i o celé legii. Bohužel kapitola života touto knihou končí. Ale, proč zoufat? Ještě je tady přece bezvadný konec.
           Minule, když se Marcus vrátil z tažení proti hraběti Draxovi, který mu unikl ze zajetí. Nebyl ve Videssosu oslavován jako hrdina, ale bylo s ním nakládáno jako z vlastizrádcem. Marcus se uzavřel před ostatními a začal potichu úředničit, bohužel nebo snad díky bohu? Všimla si ho princezna Alypia, neteř Thorasina Gavrase – nynějšího císaře Videssosu. Navázali spolu vztah a určitě víte, jak takové vztahy končí.
         Však intriky ve Videssosu kvetou, tak jednoho dne jsou oba přistiženi v intimní situaci jedním patolízalem a předvedeni před císaře. Alypii zavřou do pokojů, jak to tak bývá a Marcus dostane příležitost zachránit si holý život, když se mu podaří osvobodit povstaleckou provincii od fanatického uzurpátora bez pomoci vlastní legie, která teď kontroluje Garsavru.
          Marcus se vydává na cestu za doprovodu centuriona Gaia Philippuse, který s ním putuje bez vědomí císaře. Pro Marcuse je však štěstěna vrtkavá věc a on se dostává do srdce samotného nepřítele Yezdu.
        Nesmrtelný čaroděj princ Avshar, ale  nic nenechává náhodě a postaví se proti obrovské armadě Arschaumů, kteří táhnou na Yezd, aby podpořili Videssos. Díky své černé magii se mu podaří zabít jejich náčelníka. Doufaje, že spory o dalšího následníka, dojdou až k rozpuštění armády.
        Mezitím Marcus s Gaiem Philippem nevědomky zachrání v Mashizu – hlavním městě Yezdu, život jednomu ministru Yezdu a setkávají se s khaganem Wulgashem, vládcem Yezdu, který je pozve za odměnu na hostinu, která je přerušena přijíždějícím Avsharem, který Marca s Philippusem pozná a nechá je vsadit do želez a prohlásí se khaganem Yezdu. 
       Marcovi se podaří utéci do podzemních chodeb paláce, kde pomocí svého magického meče náhodou s Philippusem narazí na již exvládce Yezdu Wulgashe, kterému se také pomocí magie podařilo uprchnout. Wulgash je vyvede z bludiště chodeb na svobodu, přimo do srdce Arshaumské armády, která se díky Videssoské delagaci vydala opět proti Yezdu a přibrala cestou ještě mnoho rytířů plus armádu vedenou Thorasinem. Díky dohodě Wulgashe a Marca odjíždí nepoznaný Wulgash, zachránit svého syna před Avsharem.
      Vše směřuje k bitvě Yezd proti Videssosu, magie proti magii! Konec nebudu už komentovat, to ať si přečte každý. Můžu ujistit, že však skončí dobře.

 Str. 330
       Thorisinovi zvědové přinesli až příliš špatné zprávy, pomyslel si Marcus. Podle ohňů blikajících na vzdáleném okraji planiny byla yezdanská armáda mnohem větší než ta, která jim stála v cestě. Západní vánek s sebou k tribunovi přinášel nekonečné hrubé chvalozpěvy: „Avshar! Avshar! Avshar!“ Hluboce znějící bubny duněly a nepřestávající doprovod bum-bum, bum-bum, bum-bum.
        Byl to zvuk, který každému kdo bojoval u Maraghy přivodil husí kůži, Vyvolával zažité hrůzné vzpomínky na příšernou noc, kdy Yezdani obklíčili císařské ležení. Gaius Philippus mu ostentativně nevěnoval žádnou pozornost, místo toho si jen pohrdavě oddech. „Jen ať si bubnují,“ prohlásil. „Spíše tím narušují svůj spánek než můj.“