Tak zde máme další fantasy. Příběh z časů, kdy se na svět začala vracet divoká magie, příběh osvětlující původ Jestřába a Rybářky. Příběh sám je divoký jako výše zmíněná magie, plný sarkasmu, cyniky, černého humoru a hrdinství (téměř ve stylu sovětského filmu).
Jako obvykle v heroic fantasy jde o záchranu před temnotou, leč tentokrát pojatou na naše poměry dosti netradičně. Drak zde nesbírá zlato, ale motýly, princezna je tak divoká, že je před ní nutno zachraňovat draka, hrdina se zpočátku chová jako normální smrtelník (posléze přechází do stádia “pan nezlikvidovatelný”), dvorský život je náležitě otravný, jen zlo, zrada a předsudky jsou v zásadě tradiční. Děj zpestřují skutečnosti typu: hrdina je druhorozený princ a je odsouzen k likvidaci, nebo: princezna je bez svého souhlasu zaslíbena (jako zástava mírové smlouvy) jí neznámému princi, samozřejmě šlo o prvorozeného bratra hrdiny, atd. Čtenář se tedy nenudí, na své si přijdou i milovníci bitevních jatek, i když “regulérní” bitva je tu jen jedna až těsně před koncem.
Není to špatný příběh, je náležitě svižný, ale má i své vady. Pozorný čtenář nejpozději v polovině knihy začne mít tušení, jak bude vypadat rozuzlení (i když úplný závěr nepatří mezi ty zcela běžné), autor v průběhu děje střídá až příliš násilně humorné (tak či onak) pasáže s velmi klasickým hrdinstvím, jaké známe ze sovětských válečných či amerických akčních filmů, typ zranění hrdiny zůstává neustále týž, stejně jako magická léčba na počkání, princezna je kapitola sama o sobě.
Přes výše zmíněné vady na kráse (a několik málo korektorských úletů) si čtenář přijde na své.V knize se dozví o původu hrdinů cyklu Jestřáb a Rybářka, jak Jestřáb přišel o oko, proč ta nesnášenlivost k aristokracii (oba k ní de facto patří a ví o co kráčí), ale kterak se tahle dvojka dala k policajtům už tu není. Není to špatné čtení, ale tradicionalistům pravděpodobně vyhovovat nebude, stejně jako jemnějším povahám.
Komentar k Vychodu modreho mesice
Je to nezbytnost pro ty, kteri si oblibili drive vydane serie Jestraba a Rybarky. Je sice pravda, ze tu a tam se vyskytujici humor je ponekud nasilny, nicmene je to jedna z mala fantasy knih u kterych jsem se nahlas zasmal. Vsechny souboje, pribeh i postavy jsou podle meho nazoru velice dobre vyvazeny a urcite to nejsou vyhozene penize. Zvlaste zaverecna bitva je fascinujici, v mnohem se podobajici Sapkowskemu.
Wotan Blade
Mě se nejvíc líbilo jak se ty naivní hrdinové pomalu, ale jistě měnili ve vrahouny z Havenu.