Na česko-slovenském trhu se nachází velmi málo knih subžánru dark fantasy. Příznivci tohoto proudu musí většinou nakupovat knihy ze zahraničí. O to víc mne zaujalo vydání dark fantasy od českého autora Antonína Thurnwalda.
Příběh sleduje mladou zlodějku Lienu, Salusia, člena klanu dona Perugia, a nekromanta Juliana. Gramarínová věž je jakýmsi výletem do středověkého, možná staršího města. Kniha by mohla aspirovat na turistického průvodce. Spolu s hlavními a vedlejšími postavami čtenáři vymetou téměř každý kout. Samozřejmě to nejde bez toho, aby nebyli o každé lokaci poučeni.
Na knihu se postupně přilepila nálepka dark fantasy, ale není to dark fantasy, možná fantasy s trochu temnějším příběhem. Gramarínová věž má mnohem blíž ke klasické epické fantasy. Autor umístil příběh do společenství, kde převládají gildy, klany, gangy a nelegální činnost. Svým charakterem a koncepcí velmi připomíná Hru o trůny, kde bojuje každý s někým proti ostatním. Mezitím se do centra pozornosti dostane mocný temný artefakt, jehož užívání v nepovolaných rukách by mohlo vyvolat nadlidskou hrůzu. Ale to samozřejmě znamená, že má i velkou hodnotu. Začíná naháněčka za artefaktem, která se prolíná s detektivkou. Na jedné straně se Liena, Salusio a Julian snaží zabránit užívání artefaktu temného mága-nekromanta, na druhé se snaží měšťané vypátrat zloděje.
Anotace ke knize slibuje „svébytný svět podzemní říše Xyhtropacu“ a hlavně nekromanty. Zklamáním bylo, že podzemní svět Xyhtropacu se nachází jen na pár úvodních stránkách. A velká škoda je, že se autor nezaměřil na život ve věčné tmě a prokletí. Na hnilobný zápach dávno mrtvého masa a okultistické či nekromantské rituály. Thurnwaldův nekromant chvílemi působí jako čaroděj na plný úvazek.
Na malé ploše vystupuje velmi mnoho postav, což způsobuje mírný chaos, ale projeví se tu i zručnost autora. Každou postavu dokáže vykreslit ojedinělým způsobem. Určí jí pevné místo, takže zapadne nejen do děje, ale i do systému jeho světa. Přesto se autor v určitých případech nevýznamným postavám věnuje až příliš. V tomto směru by více potěšila převaha kvality nad kvantitou. Některé důležitější postavy by si naopak zasloužily větší rozvíjení charakteru.
Spisovatel používá atmosférické prvky na dokreslení temné nálady. Vymetání temných kobek, nějaký ten rituálek… Při dimenzionální přeměně jsem se neubránil vzpomínce na výběr povídek inspirovaných Lovecraftem – Cthulhu 2000, kde byl nádherně vykreslený „jiný“ svět v povídce Jerseyský ďábel. Něco obdobného autor vsunul sem, ač ne tak podařeně.
Gramarínová věž je fantasy s jemnou dávkou temnoty. Thurnwald předkládá v podstatě jednoduchý příběh, ve kterém se však čtenář může lehko ztratit. Přemnožené postavy způsobují dezorientovanost čtenáře. Autor se nesnaží děsit, ale zaujmout prvky jako nekromanti či vyznavači temných kultů, které nejsou na česko-slovenském trhu až tak běžnou komoditou. Thurnwaldovo podání temného kultu není žádný Lovecraft, ale to neznamená, že by jeho pojetí bylo slabé. Jako bonus se v Gramarínové věži nachází i samostatný krátký příběh lovu na upíra. Zajímavé vyvrcholení.
jupí!!!
cetl recenzent vubec tu knihu? srovnani s hrou o truny je vice nez uplne mimo (spis by se hodilo srovnani s Thraxasem, Jheregem, starickou Arenou ci jakoukoliv jinou “mestskou fantasy”), o xyhtropacu jsou v knizce sice zminky, ale primo popsan vubec neni ani na par strankach, o nejakem prehnanem poucovani nemuze byt rec a tak nejak v recenzi nerict ze to neni roman, ale sbirka povidek, s niz tri na sebe navazuji ale dve jsou uplne mimo neni zrovna koser. Takze to povidka s upirem neni bonus a rozuzleni ma sice zajimave, ale ocekavatelne nejmin uz od poloviny povidky.Jedine s cim tu muzu souhlasit je snad jen hodnoceni. Knizka je mirne nadprumerna, ve srovnani jen s ceskymi tituly bych ji mozna dal i sedmicku