Grafomág 1, 2 – Moudrý Martin

A o čem to je? Začíná se tradičně apokalypsou. Bunkr uprostřed trosek, léta neustávající déšť, tři lidé (včetně autora) a záplava švábů. Švábi s kolektivní inteligencí, hladoví stejně, jako lidé. Něco tady nehraje, ale co všechno? Tak se rozjíždí otvírák románu, který by šel alespoň z části parafrázovat slovy „Šťouchni si do jehly….“, jimiž začíná jedna z písniček Kapitána Kida.

Martin Moudrý se ve své tvorbě zase o kousek posunul. Nejsem stoprocentně schopen definovat, jestli jde o posun vpřed, nebo o proslulý cimrmanovský „krok stranou“, každopádně jde ale o pohyb jiným směrem, než vzad (případně do hlubin, jak by si přáli Jafffovi zavilí odpůrci).

Děj staví na nepříliš často využívaném motivu, kdy autora začnou v mateřské realitě pronásledovat jeho vlastní postavy. Zde je problém rozvinut o variantu, že autora dohání nejen postavy, ale i samotný příběh. V jeho bezprostředním okolí se totiž stává realitou. A tak se v bezvýchodných situacích ocitáme několikrát znovu na začátku, leč s jistým posunem.

Je zde patrná výrazná (a dokonce i v textu otevřeně přiznaná) inspirace Kingem a naopak o něco méně Kulhánka než dříve. A také jisté procento recyklace, které se stává u našich akčních autorů pomalu, ale jistě pravidlem.

Akční složky příběhu (či spíše příběhů) jsou podány v solidní kvalitě. Bezkonkurenčně hraje prim švábí realita, přezdívaná autorem „deštivý svět“, na kterou ostatní „svižné“ pasáže zvolna ztrácejí.

Bohužel – vysvětlující části, ze kterých by měl čtenář pochopit, co se děje, jsou nechutně dlouhé a krajně nepřehledné – jak do počtu nadhozených variant, tak celkovým podáním. V prvním dílu jich mnoho není, ale druhý se v nich téměř utápí. Hrátky s filozofií a různými teoriemi pravděpodobnosti jsou zajímavé, ale ve větším než malém množství se stávají ubíjejícími.

Postavy – důležitých je minimum a některé jsou zpracované celkem dobře. Navíc se v té či oné podobě většinou vracejí z předchozí produkce. Detaily jejich chování v jednotlivých realitách se liší, což příběh lehce oživuje. Ani tentokrát se ale nevyhneme čtyřprocentní romanci, byť na ni padne méně prostoru, než v Iustovi.

Ilustrace Zuzany Handrychové jsou náležitě temné a celkově ladí s textem, jejich kvalita se ale liší kus od kusu.

Co se týká celkového hodnocení kvalit literárních počinů Martina Moudrého, najdeme komplexní shrnutí v prvním dílu Grafomága na str. 278, v kapitole příznačně nazvané „O psaní“. Další drobné poznámky na toto téma jsou rozptýleny i v ostatním textu. Najdeme tam i zamyšlení nad pro mnohé nepochopitelnou skutečností, že jeho literární produkce má četné dotisky. Vysvětlení návykem nepůsobí v tomto ostrůvku brutální reality bohužel zrovna věrohodně, skvěle ale zapadá do celkového kontextu díla.

Poslední román Martina Moudrého již tradičně zamíří ke sběratelům a konzumentům tohoto subžánru, v časech nouze po něm možná sáhnou (jako po dávce pro přežití) i další příznivci zběsilé akce.

• Grafomág: Kamarád do deště, Grafomág: Nemoáry
• Autor: Martin Moudrý
• Forma: paperback
• Počet stran: 440/392
• Cena: 269/269 Kč
• Vydalo: Leonardo, 2011

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Četli jste tyto knihy? Nezapomeňte je u nás ohvězdičkovat a napsat k nim komentář!