Wing Commander si u nás pomalu buduje svou čtenářskou základnu. Pravda, toto je teprve druhá kniha z tohoto báječného světa, ale to nic nemění na její nesporné kvalitě.
W.R Forstchen je u nás v poslední době vydáván poměrně často. Ať už to byl román Alexandrijský prstenec, Unie svobody nebo Nálet bez návratu, vždy se jednalo o napínavou militaristickou sci-fi, v níž mrtví nikdy nechyběli. Právě Nálet bez návratu byl jeho prvním výletem do světa Wing Commanderu a nutno dodat, že poměrně úspěšným. Nevíte co si pod těmito anglickými slovy představit?
Wing Commander se odehrává samozřejmě v budoucnosti. Lidé, sjednoceni pod vlajkou Konfederace planet, naváží kontakt s dosud neznámou vesmírnou rasou – Kilrathy. Tito, divokým kočkám podobní, tvorové jsou velmi houževnatí, inteligentní a technicky i kulturně vyspělí. Bohužel, smyslem jejich života je válka a sami se prohlašují za pány vesmíru. V mírových jednáních vidí zbabělost, jsou proslulí dodržováním různých kodexů cti a rituální sebevražda kvůli nesplnění úkolu je také častým jevem (tu a tam si člověk vzpomene na staré Japonsko).
Vypukne krvavá válka o vesmírný prostor. Síly jsou v podstatě rovnocenné – kilrathská Říše má sice mírnou technologickou a, mnohem významnější početní, převahu, ale lidé do boje dávají své pověstné srdce. Bojová linie, na které každý den probíhají tucty menších i větších střetů, se již bezmála třicet let téměř nepohnula. Toto je velmi zhuštěný popis světa Wing Commanderu.
V Náletu bez návratu byl podniknut záškodnický útok na domovský svět „kočičáků,“ při němž se podařilo zničit důležité instalace. Tato kniha je volným pokračováním popisující události po několika měsících po tomto útoku.
Misky pomyslných rovnovážných vah se na okamžik přiklonily zpět ke Konfederaci. Lidé momentálního oslabení nepřítele samozřejmě chtějí využít. Plánují rozsáhlou ofenzívu, jež by měla výrazně ovlivnit vývoj války po další roky, a kdo ví, možná by mohla kilrathy poslat ke všem čertům nadobro.
Misky pomyslných rovnovážných vah se na okamžik přiklonily zpět ke Konfederaci. Lidé momentálního oslabení nepřítele samozřejmě chtějí využít. Plánují rozsáhlou ofenzívu, jež by měla výrazně ovlivnit vývoj války po další roky, a kdo ví, možná by mohla kilrathy poslat ke všem čertům nadobro.
Mimozemci si jsou vědomi zvětšujících se problémů. Nemohou z těžké situace nalézt východisko, až přijde baron Džukaga s troufalým plánem – nabídnout Konfederaci mír. I přes pochyby většiny kilrathské šlechty je tak skutečně učiněno.
Po ohlášení klidu zbraní jsou všichni lidští vojáci šokováni. Je jim jasné, že takzvaný mír je jen zástěrkou pro získání času, ale civilisté se na to dívají jinak. Válka je velmi drahá a nepříjemně přetěžuje přírodní zdroje. Pro obyčejné lidi je mír něčím skoro nadpřirozeným, a tak sladkým, že se rádi nechají podmanit jeho příslibem. Civilisté nechtějí nic než svatý pokoj. I přes ohromný nesouhlas vojenských složek je dohoda uzavřena. Ostřílení veteráni smutně pozorují, jak se jejich bývalé lodě ukotvují a odzbrojují. Školený personál odchází za prací jinam. A ostatní vojáci? Ti se bezcílně poflakují po galaxii.
Kilrathové oslavují úspěch. Zatímco lidstvo ukolébali falešným mírem, staví na druhé straně Říše zbrusu novou třídu letounových lodí. Jsou velké, silně obrněné, těžce vyzbrojené a neporazitelné. Zemi svítá na zlé časy…
Jason „Medvěd“ Bondarevskij, velitel naší staré známé letounové lodi Tarawa je z nastalé situace mrzutý stejně jako všichni jeho kamarádi ve zbrani. Po několika významných událostech, které vám záměrně neprozrazuji, se tajně s Tarawou vydává do nitra Říše, aby tam s pomocí supersatelitu odhalil tajemství mamutích plavidel.
Ptáte se jak to všechno skončí? Dobře, jak jinak, ale „poslední“ bitva u Marsu jednoduše nemá chybu. Víc už opravdu neprozradím, snad jen, že ty atomovky na Zemi opravdu dopadnou…
Stavba příběhu, který jsem zde pouze naznačil, je pro Forstchena docela typická. Spousty rozličných postav a charakterů, časté a především hezky napsané bojové scény, několik zásadních zvratů a intriky dělají z knihy výtvor, od něhož se jen tak neodtrhnete.
Oproti jiným příběhům z prostředí WC, také kilrathové vypravují svůj díl. Poměr textu popisující situaci ze strany kočičáků k lidem je zhruba dvě ku třem. Možná i více. Právě psaní z pohledu třetí strany dovolilo autorovi ještě více vystihnout zajímavé prostředí z velké části tajuplné, avšak o to více zajímavé, Říše.
Flotila útočí je především militaristickou sci-fi. Boje neohrabaných vesmírných lodí i malých, avšak o to zkázonosnějších stíhaček, jsou ve WC legendární. Koneckonců, simulátor vesmírné bitvy nalezneme i na PC ve stejnojmenné hře. Aby děj neupadával do stereotypu, spisovatel kladl velký důraz také na politiku. Hašteření ministerské předsedkyně s admirály na jedné a pokus o svrhnutí císaře na druhé straně jen podtrhuje, jak odlišné a přec stejné jsou tyto dvě znesvářené rasy. V knize nenaleznete šikovně vymyšlené rétorické kličky či jiné, na pochopení náročnější, politické tahy, ale základní myšlenka válečné politiky zde je. Problémy demokratického světa ve válce jsou zde sice nastíněny jen zlehka, ale tím si kniha zachovala velkou čtivost doslova pro každého.
Z WC se za dlouhá léta stal ucelený Svět, který má svá vlastní pravidla a zvyklosti. Spisovatel si to velmi dobře uvědomuje, nezavádí proto zbytečné novoty a nechává maximální prostor pro čtenářovu fantasii. Co tím myslím? Kupříkladu nikde nenaleznete údaj o bližší podobě stíhačky. Kde má umístěny kanóny, kde střely, jak jsou velké? To můžete jen hádat. Podobně i mechanik Sparksová, mezi níž a Bondarevským je naznačen možný milenecký vztah, zde není nijak podrobněji rozebrána – je o ni hovořeno jako o pracovité a šikovné holce s přitažlivou postavou. Každý si pak může dosadit svou oblíbenou barvu očí, jemu bližší rozměry určitých proporcí atd. Možná si teď myslíte, že je to až přehnaná okleštěnost a já jen nesprávně vyzdvihuji to, co autor spackal, ale kdo se ve WC alespoň minimálně vyzná, tomu se budou tyto knihy líbit.
Tuto knihu bych nedoporučoval číst bez přečtení minulého dílu. Odkazy na předchozí události jsou poměrně časté. Pokud byste se přeci jen pro tuto knížku rozhodli, avšak máte strach z neznámého WC, pak se ničeho nebojte. I naprostý začátečník si po několika desítkách stran domyslí, jak asi vypadá letounová loď, stíhačka Rapier, bombardér Sabre nebo bitevní křižníky či torpédoborce. Případnou inspirací vám můře být i několik málo let starý film.
Já osobně mám pro příběhy z tohoto světa slabost, proto je mé hodnocení možná poněkud přemrštěné. Buď jak buď budete opravdu zklamáni, až zjistíte, že jste se zničehonic ocitli na poslední stránce a nemáte už co číst. Všichni si budeme muset počkat na další díl, který nese název Srdce tygra a momentálně je ve fázi příprav. Už aby to tady bylo!
Děkujeme nakladatelství Poutník za poskytnutí recenzentního výtisku.
Sdílet...
