Fantasy: Encyklopedie fantastických světů – Pringle D.

Vlastně pro kohokoliv, i když rozhodně největší radost udělá těm, kteří o fantasy vědí spíše méně. Znají třeba příběhy Harryho Pottera, viděli filmy od Příšerek po Pána prstenů a jednoduše se chtějí dozvědět více.

Hned rozsáhlý úvod bude velmi nápomocný všem. Dozvídáme se totiž, jak vůbec žánr fantasy vznikal – kde má kořeny, jací byli první spisovatelé klasické fantasy a na jaké podžánry se fantasy dá rozdělit. Vše je sepsáno velice srozumitelně. Samozřejmě je to ovlivněno vlastními názory autorů encyklopedie, protože všechny definice a rozdělení fantasy jsou již dlouho věcí diskuse odborné veřejnosti. A tak se autoři velmi vhodně soustředili na to, aby fantasy přiblížili neznalcům, nikoliv na nějaké obhajovaní vlastních představ.

Právě proto může být diskutabilní i zařazení pohádek pod fantasy. Jistě, fantasy má k pohádkám blízko. Často se i (trochu nesprávně) označuje za „pohádky pro dospělé.“ Ale zařazovat i typickou pohádku, jako je Sněhurka a sedm trpaslíků, to už zavání hodně velkým zjednodušováním. Na druhou stranu, proč ne. Tím, že byly do encyklopedie zařazeny i filmy a knihy, které s fantasy souvisí opravdu jen okrajově, máme alespoň větší možnost pro srovnání a pro získání vlastního názoru na to, co vlastně fantasy ještě je a co už být nemusí. Nehledě na prostý fakt, že je vždycky lépe mít něčeho více, než když něco chybí.

Po zajímavém úvodu přichází to hlavní, proč si asi čtenáři budou encyklopedii pořizovat. Jsou to obsáhlé seznamy spisovatelů a filmů a televizních projektů. Vše je přehledně seřazeno a doplněno o nejdůležitější informace a obrázky. U spisovatelů samozřejmě nechybí základní životopisné údaje i uvedení alespoň nejznámějších děl a jejich stručných dějů. Filmy a seriály mají vedle jmen tvůrců i velmi důležitou anotaci, podle které se každý dozví, o co ve filmu či seriálu zhruba jde. Můžeme si tak vybírat zajímavé tituly, které si pak půjčíme ve videopůjčovně.

Pro mě trochu překvapivé bylo zjištění, že autoři si často neodpustili komentář, jak je na tom ten který film kvalitativně. Naštěstí se drželi hodně zkrátka a pouze u největších propadáků uvádí, že s kvalitou nemají nic společného, protože se na tom shodují jak kritici, tak diváci.

Po těchto třech obsáhlých kapitolách, které tvoří jádro celé knihy, přichází spíše taková odpočinková zajímavost, kterou já osobně za příliš důležitou nepovažuji. Autoři vybrali zajímavé postavy fantasy knížek a napsali o nich několik vět. Pokud jste četli knihu, kde se zmíněná postava vyskytuje, nedozvíte se o ní nic nového. Pokud jste knihu nečetli, tak se zbytečně dovíte něco, co vám má odhalit až kniha.

Následuje ještě několik kapitol, které mají čtenáře seznámit s obecnou situací a nekladou si ambice na úplnost. V kapitole o fantasy hrách se dozvídáme základní informace o stolních hrách, počítačových atd. Po přečtení této kapitoly už by nikdo neměl mít problémy s tím, co je hra na hrdiny a co se skrývá pod anglickou zkratkou LARP. Rozhodně se netěšte na seznam všech populárních her, z kterých byste si mohli vybrat tu, která by vás zajímala nejvíce. Ale o těch nejdůležitějších, které měly vliv na vývoj celého žánru, se dozvíte.

Kapitola „Fantastické světy“ také rozhodně nemá snahu býti úplnou. Autoři vybrali pouze deset světů z fantasy knížek, jenž mají zastupovat i ostatní. Dozvíme se základní zákonitosti světů, jak vznikly a kdo je obývá, případně čemu jsou podobné nebo čím inspirované a jdeme na kapitolu o časopisech. Vybráno bylo opět jenom několik časopisů a sám se divím, že tomuto tématu autoři nevěnovali o hodně více stránek, protože časopisů bylo a je ohromné množství. A proč autoři vybrali třeba Realms of Fantasy a ne třeba Locus nebo Starlog, to už je vlastně vedlejší. Jen to ale potvrzuje můj názor, že autoři encyklopedie neváhali zařadit do fantasy všechno možné, ale co jen trochu zavání sci-fi, to už nebrat.

Chvíle pro kritiku: Překlad dopadl ještě poměrně dobře na to, že je poznat, že se asi někteří překladatelé příliš často ve vodách fantasy nebrouzdají. Tak například film Dungeons & Dragons sice u nás byl uváděn  pod názvem Dračí doupě, to však vůbec neznamená, že by americká hra ze sedmdesátých let měla něco společného s českou hrou z let devadesátých. Maximálně můžeme mluvit o tom, že americká byla pro tu českou inspirací. Překladatelé však na více místech zaměnili název Dungeons & Dragons za název české hry, o které pravděpodobně autoři encyklopedie nemají ani páru. Zato v kapitole o hrách je mezi těmito dvěma rozlišováno, ale i tak je Dračí doupě mylně označováno za pouhé zjednodušení Dungeons & Dragons, což jednoznačně není pravda, protože systém Dračího doupěte využívá jak odlišných herních principů, tak vlastních ras, povolání, zbraní…

Nebo se v encyklopedii můžeme setkat s chybami z nepozornosti – třeba Frodo je jednou mylně označen za Bilbova bratrance, ač je to jeho synovec, nebo za hlavního hrdinu skvělého Gaimanova románu Nikdykde je zmíněna postava, vystupující v jiné jeho knize. Takže škoda, že editoři a překladatelé nepracovali precizněji. Docela zamrzí, že encyklopedie nebyla pro českého čtenáře ještě více upravena. Vůbec by totiž neškodilo doplnit české spisovatele a české projekty, které jsou u nás mnohdy populárnější, než knihy a filmy, na kterých vyrostli všichni Američané, ale nám většinou moc neříkají.

Odborníkům na fantasy tuto knihu nedoporučuji. Dozví se minimum novinek a hlavně jako na zdroj informací se na encyklopedii tak úplně spoléhat nelze. Zato všem nepoučeným zájemcům by měla tato kniha skvěle pomoci k získání představy, o čem fantasy je. Těch několik drobných chybek v tom rozhodně nezabrání.

Vyšlo v časopisu ABC