Fanny Merkin: Padesát odstínů ostudy

Hned z kraje chci říci, že Padesát odstínů ostudy JE fantastika. Najdou se sice tací, kteří mě za tento výrok budou chtít upálit, protože si knihu automaticky spojí s celosvětovým bestsellerem Padesát odstínů šedi/temnoty/svo­body. Což je dle nich naprostá literární sračka/odpad/hnůj, jelikož to poznali podle anotace, nebo po přečtení prvních dvou stran. Ponechme stranou komiku tohoto tvrzení, jenž často prosazují lidé vyzdvihující na vrchol literárního nebe romány o imaginárních dracích, elfech a trpaslících, případně o kosmických plavidlech či cizích planetách. Snad se shodneme, že každý má právo, aby se mu líbilo něco jiného než ostatním a trh je jednoduše relativní. Momentálně jsou in erotické romány, předtím to byly upíří romance, ještě dřív kouzelnické školy, případně konspirační thrillery, a takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna. Pravdou je, že trilogie Padesát odstínů fantastikou NENÍ, ale parodie na ní ano. Vzhledem k tomu, že zde dojde k vypuštění Tichého oceánu, souloži na živých dinosaurech a v závěru se blýsknou i upíří zoubky, myslím, že není příliš prostoru pro nějakou disputaci. A kdyby to bylo málo, v ukázce z plánovaného pokračování na konci knihy jsme svědky velice ošklivě přerušených sexuálních hrátek, tentokrát rovnou na cizí planetě. Až člověka zamrzí, že je to jen fejk.

Teď, když jsem obhájil samotný smysl knihy a své recenze zároveň, vraťme se k tomu podstatnému. Padesát odstínů ostudy je parodií naprosto skvělou. Sice tenhle názor asi nebudou sdílet čtenáři, jejichž smysl pro humor nikdy nepochopil úspěch filmových sérií jako je Bláznivá střela nebo Žhavé výstřely, ale to na mém úhlu pohledu nic nemění. A proč parodií naprosto skvělou? Možná to má co dělat s tím, že mi prodejnost trilogie Padesát odstínů asi navždy zůstane tajemstvím a nudné chvíle, které jsem strávil nad prvním dílem, byly touto knihou bohatě vynahrazeny. Nečekal jsem příliš, navíc nejsem právě příznivec podobných projektů, které tyjí z úspěchu někoho jiného. Ale Fanny Merkin (pseudonym pod nímž se skrývá americký humorista Andrew Shaffer) dokázal už prvním odstavcem mile rozesmát a vydrželo mu to až do poslední stránky. Z mé strany budiž mu tedy odpuštěno. První polovina příběhu si střílí hlavně ze samotných Padesáti odstínů šedi, ovšem později se zcela vymyká kontrole a doslova eskaluje v ty nejbláznivější situace, jaké si jen dokážete představit. U E. L. Jamesové však autor rozhodně nekončí, na paškál přijdou i klasické romantické seriály, něco málo ze Stephenie Meyerové a ani slavný Star Trek: Nová generace či Jurský park nezůstanou nepovšimnuty. Velkým kladem celého příběhu je především sympatická hlavní hrdinka, prostinká a prostořeká absolventka žurnalistické školy Anna Stylová, která podléhá neodolatelnému šarmu multitutymilionáře Earla Graye. Je přesným opakem drsných dívek, které si dokáží poradit za každých okolností, přesto není vyzobanou blondýnou. Nenechá si nic líbit – taky je to holka z farmy a ta ví, kam se točí svět. Jen má trochu příliš nadšení pro výtahy v mrakodrapech (páč se s nimi ještě nikdy nesetkala) a panickou hrůzu z létání (aby ji nespálilo slunce, jako toho chlapíka z řeckých bájí). Slovo roztomilá jen okrajově vystihuje její nepopiratelné kouzlo. I když je střelená jak zákon káže.

Humorem je kniha opravdu nejblíže již zmíněným Bláznivým střelám a to až tak, že některé scény jsou filmem přímo inspirovány (snídaňové menu, svlékání podprsenek). Přestože je humor hodně ulítlý a občas i za hranicí přípustnosti (milostná předehra ve formě kouzelnických triků s vytahováním šátků, holubic a jiných kouzelnických atributů z hrdinčiny „jeskyňky“), kupodivu se daří autorovi zůstat v rovině snesitelného vtipu, který nesklouzává k očekávaným sexuálním narážkám, fekálním gagům či nesmyslným vulgarismům. Je to krátké, legrační, nápadité a samozřejmě naprosto logiky prosté. Na obyčejnou parodii docela slušný výkon.

Jako osoba s větším než malým množstvím testosteronem kolujícím v krvi bohužel nedokáži odhadnout, nakolik knihu mohou ocenit čtenářky. Vzhledem k tomu, že si autor dělá šprťouchlata ze současné ikony romancí, člověk by tak nějak čekal, že román bude primárně určen ženám, ale bojím se, že opak je pravdou. Na druhou stranu, bylo by báječné, kdybych se mýlil a našlo by se hodně děvčat, které by kniha bavila stejně jako mě. U mužů si s tím hlavu nedělám, samotná existence knihy tvoří příjemnou protiváhu Odstínové trilogii. Je to jednoduše skvělá parodie. Když k tomu tak přistoupíte, užijete si to se vším všudy. A hlavně – královsky se pobavíte.