Ruiz Aw, bývalý zabiják Umělecké ligy, se stává štvancem na planetě Strašpytel, kde neexistuje spojenectví, fair play nebo dobro…
První dvě knihy o Emancipátorovi – Faraoský kontrakt a Vládce všeho – byly opravdu hezkou space operou. Po dočtení každé z knih jsem byl velmi mile překvapen jejich úrovní i zpracováním a hodnotil jsem je vždy vysoko. Bohužel, za měsíc či dva jsem si již nedokázal vzpomenout, o čem že to vlastně vůbec bylo. Všechny Aldridgovy romány jsou bezpochyby velmi pěkné, ale vždy se jedná o pouhé oddechovky, na něž se za pár let, možná i měsíců, lehce zapomene.
Děj Orfeovského stroje má řádný spád. Jak jsme si u tohoto autora již zvykli, kniha je plná akce a zvratů, vše se děje pod rouškou intrik a podvodu. I když se některé kapitoly zvrhnou do militaristické sci-fi, nalezneme zde pasáže zádumčivé, ba až filosofické. Je zbytečné, abych o příběhu psal větší podrobnosti, snad vás uspokojí, když prozradím, že Ruiz padne znovu do zajetí, po velkých útrapách se mu podaří dostat na svobodu, stráví pár hezkých chvilek ve virtuální realitě a nakonec se vrátí zpět do Mořských věží, kde v Hlubině srdce vyhledá svůj klon, který tam zanechal, a společně s ním se vydá na dno bývalé Yuberovy pevnosti, aby tam společně zničili Orfeovský stroj – ďábelský, mozky vymývající přístroj.
V tomto posledním díle se autor začal hlouběji zaobírat psychikou svých postav, obzvláště pak Ruize Awa a jeho lásky, princezny Nisy. Ruiz často přemítá nad svým osudem zabijáka, a dokonce začíná zpytovat svědomí (jednou kvůli tomu málem zešílí). Nisa pak znovu začíná objevovat ztracený cit k Emancipátorovi, jenž jí v minulosti tak ublížil. Vývoj milostného vztahu tohoto páru, který můžeme sledovat již od prvního dílu, je zvládnut skvěle.
Spisovatel se však ve vyprávění neomezuje jen na tyto dvě postavy, ve skutečnosti jich dokonce i pár přibude. Bohužel, několik jich taky ubude…
Kniha je neskutečně čtivá, jednalo se o typický syndrom „Tohle je už opravdu poslední stránka a pak už doopravdy zhasínám, mami…“ Jako obvykle, každá stránka hýří zajímavými nápady a další vývoj děje je notoricky nepředvídatelný. Samozřejmě až na sladký happyend.
Když zhodnotím autorovo dílo jako celek, řekl bych, že Orfeovský stroj nedosahuje kvalit jeho sbírky Dilvermoon, ale ze všech Emancipátorů je bezkonkurenčně nejlepší. To potvrdili i čtenáři největšího internetového knihkupectví AMAZON.com, kteří Orfeovský stroj ohodnotili 100 procenty.
