…Dosti rozporuplné. Pak jsem v jedné recenzi narazil na zajímavý fakt – knihu nenapsal Michael Moorcock, ten pouze vytvořil postavu Elrika a podobně jak to bylo s Conanem i Elrik byl předložen jiným autorům. Vznikl mišmaš povídek, které jsou většinou spíš experimenty než ukázkovou literaturou.
Elrik je albín, potomek tisíciletého rodu z Meliboné, kde se bratranci žení se sestřenicemi. Elrik je kouzelník, jehož slabá krev ho činí drogově závislým a věčně vyčerpaným. Je kmotřencem Ariocha, mocného lorda Chaosu, chce sloužit Řádu, ale jeho činy se vždy v Chaos obrátí. Je pánem a otrokem svého meče, Bouřenoše (v originále Stormbringera), který saje duše zabitých a na Elrika tak uvaluje další hříchy. Na první pohled miláček čtenářů.
- První povídka Píseň bílého vlka je Moorcockova a rozhodně není nejlepší. Je to spíš takový průměrný úvod, který se pouze snaží nalákat čtenáre k další konzumaci.
- Zato druhá povídka, Bež se zeptat Elrika, od Tada Williamse je skutečně excelentní. Báječná fantasie o “zdrogované generaci”. Při hulení trávy se mužete setkat i s Elrikem. Williams umí psát a tak vyšla báječná povídka, asi jedna z nejlepších. Setkáte se s Jimmym Hendrixem i lordy Chaosu.
- Vznešené srdce puká od Davida M. Honigsberga, je jen dalším pokusem o využití (zneužití) Artušovského kultu. Ešte že to má jenom tri stránky. A ta príšernost “na uzde Morgainova kouzla” me dostala. Prekladatel, který si myslí, že Morgaina z Artušovských legend je chlap by mel být od fantasy hnán svinským krokem.
- Neznámý dábel je povídka, ve které se Elrik perem páne Greena a Murraye dostane do renesancní Florencie a setká se s Leonardem da Vinci. Má neobycejný úkol – otehotnet jednu ženu. Samozrejme pomocí vyvolávání dábla.
- Bayersuv Králoohen je pro zmenu kultem Richarda Lví Srdce, avšak mnohem lépe využitým. Doporucuji.
- Dobre. Co dál? Brána snení od trekkisty Stricklanda je zajímavý kross do duše nebohého antihrdiny, který zde dostává hrozbu ulehcení od svého prokletí. Hádejte, co si vybere.
- “Hrdinové jsou silnejší než Volk?” odpoved na toto a na pár dalších otázek vám dá práce autorské dvojice Linaweavra a Ritche, Nejmenší bourenoš. Prostredí tábora Hitler jungen s démony árijské rasy. Velmi kvalitní a jasná práce.
- Zato Prozretelnost od Kevina Steina je nejasná jako mraky bourí Chaosu. Na trech stránkách je predestrena mlhavá introspekce a také jakási kritika zápasu víry a bezverectví. Ale v mlhách se ztrácí myšlenka.
- Ve Strážci od brány se blížeji seznámíme s podivným vztahem Elrik – Bourenoš, tentokrát ve svete jménem Podzim. Scott Ciencin a jeho další hororová vize.
- Slavnosti Celene od autora ADD Garyho Gygaxe je další “jednou z nejlepších” povídek. Asi tekhle nejak si predstavuji heroic fantasy mého srdce (ci spíš nejblíž té temné, hnijící oblude která me chce sežrat) Vypráví o Elrikove druhu Moonglumovi, který si ríká lord Glum. Bloody good.
- Dorrova básnicka Shaarlina písen vypráví o lidské touze létat a o dalším dobrodružství belovlasého proklatce. A o tom, jak se seznámil s Moonglomem.
- Další exkurzi do vykoreneného srdce albína nám nabízí povídka Príliš dlouhé roky samoty od Stewarta von Allema. Setkáváte se i s príslovecnou krutostí Melibóneanu a Elrikem jako dítetem. OK. A dál?
- Od Cashmana Probuzení bílého vlka (už jsem se zmínil že Elrikovi ríkají Bílý vlk? Ne? Tak Elrikovi ríkají Bílý vlk. A víte jak ríkají Geraltovi z Rivie? Bílý vlk. To je náhoda, co?) Hola, bílý vlku vstávej. Setkáváme se zde s príbehem jak z ucebnic dejepisu Melibonéských detí, aneb o tom, jak se chlapec-Elrik stal králem-Elrikem. Pricemž pršel o svého nejlepšího prítele. Opet jedna z tech lepších.
- Další je Drací srdce Collinse aneb o tom, jak Elrik shání draky. Prícemž splodí syna, akorát ten barák a strom chybí. Holt, nám hrdinum zustává jen to plození. Zajímavý, témer scientologický popis stvorení lidské a Melibonéské rasy. Kvalitní.
- O tom, jaká je Síla ženy nás chce presvedcit Dough Murray. Elrik je zajat a opet stojí pred dilematem zabít milovanou ženu nebo sebe? A opet si vybere ženu. Opis príbehu o Cymoriell, nic víc, nic mín.
- Hádejte, s kým se Elrik setká v povídce Setkání s Góty. Neuhodli jste – s žádnými Góty, jenom s fantasy hrdinou, který se jmenuje Kane. Tuto povídku napsal Richard Wágner, u nás známý jako autor carodejné knihy Liber prohibitus nebo hororových výberu. Povídka je na slušné úrovni, ale neco tomu chybí. Není to ani tak o Elrikovi jako spíše o Kaneovi a celkove to “vystupuje z rady” Ale je to v pohode.
- To Duše starého stroje, to je elrikovka jak vystrižená. Jakýsi “starý muž s rtutovýma ocima” Elrikovi dokazuje, že není ten nejprokletejší, nejvyvrženejší, nejzostuzenejší, nejodpornejší, bla bla bla. To jsou jen kecy, neverte tomu…
- Bílé díte je povídkou od ženy jménem Nye a tato spisovatelka nám predestírá príbeh Elrika a jedné jeho dcery. Ta není ale zplozená tak, jak to mi normální lidé deláme (však to znáte) ale je naklonována z kapky Melibonéanovy krve. Škoda. Typická povídka ve stylu fantasy. Zlý carodej, mece, boje, osudové setkání, boj nad propastí. A na konci je potopa.
- Povídka jménem Kovové pokušení je o pokušení ve všech podobách. Jak o pokušení lásky k žene jménem Striis, tak k pokušení mece Bourenoše po krvi a duších, tak o pokušení smrti. Ale dopadne to dobre. No, dobre. Elrik zas zabije jednu svou lásku. Ale to je zde asi happyend.
- Ten druhý mec je povídka o “tom druhém meci”. O tom meci, kterým Elrikuv bratranec Yyrkoon bojoval proti našemu hrdinovi. Detektivní pátrání “kdo je asi tím zahradníkem” vede k necekanému konci. Skutecne necekanému. Autorem je dvojitý nositel ceny World Fantasy Award Rober Weinberg.
- Pargtintonuv Ariochuv dar je vlastne vtipem o kovu jménem yunjgbhfuvbhfhbfgcbpibabafeeweaf, zkrácene zvaný železo y. Na dvou stránkách je rozepsán docela dobrý príbeh o Moonglumove konci (konec = smrt, znáte ji z písní jako “Každej tam musí” a “Už se teším pod kyticky” nebo “Smrt je na prd”)
- Další autorská dvojice, Crowther a Lovegrove, a povídka Strážce Osy. Další kandidát na “jednu z nejlepších”, další z povídek, která vysoko prekonala latku. Putování pouští se skupinkou, “družinou” nesourodých spolecníku a velmi poutavý konec.
- Nancy Holder, držitelka ceny Brama Stokera, se zamyslela nad tím, co se deje s dušemi, které pohltil Stormbringer (cesky Bourenoš, taky vám to tak nejde pres jazyk?) A v povídce Vyveden z míry nám predestírá svou teorii. A také se setkáme s Ariochem. Dobre, co se deje s dušemi víme. Ale co se deje s kuželkami na bowlingu, které shodíme dolu? A kam se ztrácí vyhorelé cigáro? A co se stane, když tedka stisknu Ctrl+Alt+Delete? Ukoncit tento program? Né. Skrítku z tohohle pocítace, já te jednou ven dostanu. Prestan blikat svetýlkama a vylez!
- Neil Giman, u nás známý cerstve vydaným románem Nikdykde (nekdy príšte) napsal povídku poslední, Jeden život ovlivnený ranným Moorcockem. K téhle povídce jenom tolik, že není fantasy, ale spíše osobní zpovedí a poklonou Moorcockovi. Je dobrá, ale od Gaimana bych cekal víc.
Ano, už jsme na tom štastném míste, kterému se ríká Rekapitulace. Kdy už se každy recenzent teší na tucný honorár (cetli jste knihu “Jak se žije recenzentum”?) a kdy už píše samé bláboly. Takže si zablábolíme. Bzafhafhvklhasuidf sdhflaiwef d faef dhsf df we asdfhv hdf vfa dckfz. (Neplette si to s oním kovem – pozn. Ondra)
No, zpet k rekapitulaci. Tato kniha je rozhodne pekná. Je to poklona autorovi, kterým se inspiruje i Sapkowski. Je plná inspirativního materiálu, hezkých pasáží a dobré introspekce do duše prokletého albína. Je bohužel (jak už se stává zvykem) zmršená prekladem, práce odpovedného redaktora by mohla být lepší a cena by mohla být nižší. Také chleba by mohl být zadarmo, flašky ferneta by mohly rust na stromech a pecená kurata by mohla sama do pusy létat.
Ne, ale ten preklad fakt nestojí za moc. Takové vety jako “lil obratne proud temne rudé tekutiny tak, že tvorila oblouk, který se pnul nad jeho hlavou a koncil v jeho ústech” pastrí opravdu k perlám translátorství. Kniha je velmi nevyvážená. Na jedné strane jsou slabé povídky a na druhé strane úplné pecky.
