Slovutné dílo přinášející všem členům obce fantastické české nemalé překvapení vydáním svým. Tak nějak by to asi napsali v roce 1890, kdy toto prasci-fi vyšlo.
Objevení se této knížečky na našem současném trhu bylo pro znalé dějin sci-fi trošku šok. Jde opravdu o prapředka moderní science fiction , který vyšel v roce 1890. Tedy o pět let dříve než první moderní sci-fi „Stroj času“ od H.G.Wellse a o 29 let dříve, než se objevil název science fiction. Kdy přesně vyšla, to opravdu nevím. V předmluvě knihy se uvádí rok 1890, v Encyklopedii literatury science fiction uvádí rok 1883.
Kniha patří do volné tetralogie, která začíná knihou „Dvacáté století“, pak následuje „Válka ve dvacátém století“, „Elektrický život“ a končí knihou „Svatba ve dvacátém století“. Jde o autorovi vize Evropy, vlastně Francie, od roku 1925 do konce 20. století. Celý cyklus byl jakousi satirou na dílo veleslavného Julese Verna.
Albert Robide (1848-1926) se kromě psaní zabýval i kreslenou karikaturou a byl šéfredaktor časopisu La Caricature. Spojujícím prvkem všech příběhů je geniální vědec a vynálezce Filoxén Loris. Tento génius má velmi široký rozsah zájmů. Od fonografů (vlastně telefonů), telefonoskopu (dnes televize) aeronefy, aerokabi (takové aerotaxi) až po léky a zbraně. V tomto díle slovutný Filoxén vede boj se svým synem, nepodařeným romantikem Jiřím. Tento důstojník dělostřelectva má sice technické vzdělání, ale postrádá jakéhokoliv vědeckého génia a svůj život řídí emocemi. To je pro Filoxéna strašná potupa. Vinu dává sobě, protože si nezjistil předky své ženy a ta měla prapradědečka obyčejného malíře. Prostě děs a hrůza. A tak je za každou cenu připraven oženit Jiřího s geneticky vhodnou ženou. A na tom je založený celý příběh „Elektrického života“.
V osobě Filoxéna Lorise nelze nevidět dokonalou kopie Adolfa Hitlera. Jeho názory na svět jsou klasickou nacistickou politikou. Uveďme například jeho filozofii manželství, které je založeno na čistotě původu a rasy. Nebo třeba jeho biologická superzbraň, která roznese nemoci po nepřátelských vojácích a jen silní přežijí a „ .. tím způsobem pánové, válka, odstraňuje bytosti slabé, které dříve nebo později by podlehly záhubě, stane se lidské společnosti prospěšnou. Říše, jež na bojišti doznala porážky, vyjde z ohně obrozena, neboť zbaví členů, kterým chybělo zdraví a rovněž energie. Nejsem-liž tedy v právu, když nazývám budoucí války blahotvornými a humánními?“. Možná by se divil, jak se tyto názory dostanou v budoucnu do praxe. Tak se dostanete do příběhu plného neuvěřitelných vynálezů, u kterých není potřeba vysvětlit, na jakém principu aspoň pracují.
Významným prvkem je fakt, že tento Robide celou budoucnost vidí založenou na elektrické energii knize se nenajde náznak něčeho jako benzínový, nebo vůbec výbušný motor. Tou dokáží lidé ovládat opravdu všechno. Heslo „Poručíme slunci, dešti“ v této knize platí doslovně. A takový bonbónek nakonec, přes všechny své vize Albert Robide měl celý život ze všech technických vynálezů, které toto století pro lidi vytvořilo, strach.
“Encyklopedii literatury science fiction uvádí rok 1883.” – uvádí na straně 455 rok 1893.
Gallica uvádí rok 1892, viz tiráž knihy: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k101948n/f264.image