Eifelheim – Flynn Michael F.

Rok 1348. Evropou se pachtí černá smrt, bez pardonu si bere, co se jí líbí, a nechává za sebou zkázu a strach. V těchto časech je malá vesnička Oberhochwald v německém Schwarzwaldu ještě oázou klidu, kde si vesničané odbývají své nevolnické povinnosti vůči pánovi Manfredovi von Hochwald, s upřímnou radostí slaví svátky všech svatých, které oslavit jdou, a vypovídávají se z menších i větších hříchů pastoru Dietrichovi. Tento vzdělaný pastor kdysi cestoval skrze Evropu, ale pod tíhou věku a nepříjemných vzpomínek bere službu v Oberhochwaldu jako vítaný odpočinek. Jenže ten je rázem rozdrcen na prach podivnou bouří, po které se nedaleko vesnice začnou objevovat zvláštní tvorové, kteří budou potřebovat pomoc při návratu do své domoviny. Dietrich jako správný křesťan a vzdělaný člověk tuto výzvu nenechává bez odpovědi, i když tím riskuje ztrátu důvěry svých blízkých a rozvraty ne v celé vesnici, ale v celém panství.

To, že jsou ztroskotanci návštěvníky z hvězd, bude průměrnému čtenáři jasné hned po pár stránkách, takže co by mělo ponouknout člověka neodložit knížku s tak jednoduchoučkou premisou? Léta 1348 a 1349 patří mezi období, které mnohý člověk na hodinách dějepisu upřímně nenáviděl, středověk, doba temna a moru. S odstupem mnoha staletí se jeví pro standardně vzdělaného člověka tato doba pomalu stejně exotická jako případná návštěva mimozemšťanů, názor na ni bývá většinou pokřivený školskou výchovou a přehršlí historických dat, která jsme si museli nalít do hlavy, nebo na druhou stranu přehnaně romantizován. Jenže Flynn svým lehkým stylem sype do čtenářovy hlavy historická data, a to nejen prostřednictvím Dietricha, ale také skrze postavu zcestovalého rytíře Manfreda a jeho družiny či hostů projíždějících krajem takovým způsobem, jako kdyby nám četl ranní noviny s články o aktuální politické situaci.

Českého čtenáře potěší samozřejmě zmínka o Lucemburcích a chystané univerzitě v Praze. Je nadmíru potěšující, že si americký autor dal takovou práci s vylíčením evropské historie, která je mu přeci jen více vzdálená nejen časem, ale i místem. Ani to však není tím pravým vrcholem knihy. Ten nastává v dialozích. Dietrichovy disputace s Krenky, což je místní označení pro cizince, opírající se o vědomosti tehdejšího světa proti mimozemským znalostem, možná zabírají drtivou část textu, ale jsou tak fascinující a perfektně napsané, že ani tady se čtenář neutopí, a to nemusí být ani zdatný teolog, filosof či latiník. Dietrich je sice pravověrný křesťan, ale také velice vzdělaný člověk a tím pádem hlava otevřená, a tak je při kooperaci s Krenky mnohem shovívavější než jeho kolega, bratr františkán Joachim nebo schovanka Theresie.

Ani vesničané nejsou jen placaté figurky, i když určité archetypy tu najdeme – prostopášnou mlynářku, hodného a světaznalého kameníka, lidi vůči návštěvníkům důvěřivější i ty, kteří je prohlašují za démony až do konce jejich působení ve vesnici. Pán kraje Manfred von Hochwald není žádný lítý vydřiduch, snaží se své panství řídit podle zvyklostí, o své poddané se upřímně zajímá a těžko říct, zdali je toto pro Flynna ideál hradního pána, ale z Manfreda udělal pořádného sympaťáka. A samotní Krenkové? Přísně hierarchální bytosti, nadmíru technologicky vyspělé, které se působením lidí mění a zjišťují, že ani po generace zažité zákony nadřazenosti a podřazenosti nejsou neměnné, že za emoce by se neměla stydět žádná bytost, ať už vypadá jakkoliv, a že pomoc jiné bytosti nemusí být pouze zištná. Někteří z nich se nakonec stanou ještě lepšími křesťany, než by to dokázal jakýkoliv člověk. Jenže středověk byl přeci jen dobou temna, a tak se nakonec i do Oberhochwaldu mor dostane. Stejně nelítostný a odporný jako v ostatních koutech Evropy, kam zamířil, bere si ty dobré i ty zlé a ani Krenkové neujdou smrti, i když z jiné příčiny, než jakou je morová nákaza.

Událostem let 1348 až 1349 je věnována drtivá část knihy, jakousi střídmou omáčku okolo tvoří část ze současnosti, kde se seznamujeme s cliologem Tomem Schwoerinem a fyzičkou Sharon Nagyovou. Oba dva si žijí ve svých vlastních světěch, Tom pátrá po záhadném odsídlení Eifelheimu a Sharon si pluje na vlnkách revolučních fyzikálních teorií. Oba dva jsou tak zahlceni svými výzkumy, že se jejich už tak chatrný vztah rozpadá. Tom tak najde spřízněnou duši pro svůj výzkum v mladé knihovnici Caové a Sharon pomalu vypracovává svou teorii s mladým fyzikem ze své katedry. Ale až vzájemné pochopení svých úkolů přinese Tomovi i Sharon odpovědi na otázky, kterými se o samotě jen nepříjemně mučili.

I když by si Sharon i Tom svou zajímavostí a vášní pro vědeckou disciplínu, které zasvětili život, určitě zasloužili víc prostoru, děj ze současnosti působí pouze jako nucený doplněk událostí středověkých a je dobře, že je mu věnováno minimum prostoru, protože příběh oberhochwaldských obstojí sám o sobě bez zbytečných vysvětlivek. Zvlášť, když Sharon a Tom, i když za to nemohou, to je spíš problém umístění jejich pasáží, s úžasem zjistí něco, co čtenář už dávno ví. Člověku je v tu chvíli těchto dvou postav spíš trochu líto.

Příběhů o blízkém setkání třetího druhu je přehršel. Dobrých příběhů s touto tématikou je méně. A příběhů o blízkém setkání ve středověku? Minimálně jeden, a navíc po čertech dobrý máme právě tu čest poznat.

Před staletími zmizela z mapy Německa vesnice a už nikdy nebyla znovu osídlena. Tento fakt zaujal historika Toma a jeho přítelkyni, fyzičku Sharon. Tomův zájem hraničí až s posedlostí. Podle vší logiky se měla vesnice dochovat, ale zanikla… Co bylo na Eifelheimu tak zvláštního, že úplně zmizel před více než šesti stovkami let? Píše se rok 1348, otec Dietrich, vzdělaný ve vědách a filozofii, je knězem ve vesnici Oberhochwald, která se zanedlouho přejmenuje na Teufelheim (jméno bude během let zkomoleno na Eifelheim), kde černá smrt nabírá na síle. Dietrich se ke svému úžasu stane prvním prostředníkem mezi lidstvem a cizí rasou z jiného vesmíru, jejíž loď ztroskotala v nedalekém lese… (anotace)

• Eifelheim
• Autor: Michael F. Flynn
• Překlad: Zdeněk Uherčík
• Forma: paperback
• Počet stran: 424
• Cena: 359 Kč
• Vydal: Triton, 2011

Vendula Brunhoferová (redaktor)

vlcacka@atlas.cz