Dvojí věrnost – Moon Elizabeth

Od vydání Ovčákovy dcery už ovce pěkně povyrostly a určitě byly i ostříhány. Ale jako správní milovníci fantasy musíme tyto přestávky přetrpět a o to větší máme radost, když konečně na pultu vidíme pokračování naší oblíbené ságy. Takové pocity jsem měl při kupování Dvojí věrnosti a těšil se, až budu ve vlaku na cestě domů a zjistím, jak to vše pokračuje. Měl jsem sice trošku problémy se ihned zorientovat, ale postupně se mi vybavily všechny důležité situace a já listoval skrz první desítky stran.

Paks odchází od své kumpanie a na doporučení svého vévody míří zpět na sever najít pro sebe tu pravou životní kariéru. A když Gird dá, třeba se stane i paladinem. Vyráží tedy s karavanou od pobřežních lidských jatek zpět do své domoviny. Cestou se setká s elfem a zaplétá se do magie a jiných dobrodružství. Jako správná hrdinka svých snů se často ocitá v podzemí, bloudí chodbami, bojuje proti skřetům, potkává elfy, gnómy, trpaslíky. Ze začátku vše začíná nevinně, ale shodou okolností bude muset pomoci jedné vesnici od útoků banditů a tím začíná její pomyslná pouť na post paladina. Skrz další doporučení dorazí až do Fin Paniru, kde Girdův řád učí své věrné v zacházení se zbraněmi a pokud nejvyšší bude souhlasit, vycvičí z nejslibnějších bojovníků svaté rytíře, kteří budou stát tváří v tvář proti zlu a zřeknou se běžných lidských starostí.

Nemá smysl něco dále vyprávět nebo prozrazovat. Tato osa vám jen velmi lehce naťukne, co můžete očekávat. A pokud jste vše správně četli, určitě jste si všimli, že v prvním díle jsem dal důraz na nepřítomnost všeho nepřirozeného. Tak v Dvojí věrnosti vše otočte o sto osmdesát stupňů. Celou knihou se najednou prolíná magie na každém kroku, starší rasy (jak se jim většinou říká) se s Paks náhodně neustále setkávají (především tak, aby se čtenáři mohli seznámit úplně se všemi bytostmi), do všeho proniká temná magie pavoučího kultu (ano, temná bohyně) a tím vším musí hrdinka projít a snažit se pochopit, co vůbec od života očekává. Ke konci si konečně přizná svou touhu pomáhat na straně dobra, ale jak sami zjistíte, finále je docela zvláštní a jak říkal jeden můj kamarád: „No jo, už zase musí projít s….a, aby se pak vynořila jako znovuzrozená správná hrdinka.“

Tím vším, co zde píši, chci především varovat všechny z vás, kterým se tak líbil originální první díl, jenž se zabýval pouze válkou a bitvami. Na nic jiného nezbýval čas a troufnu si tvrdit, že Elizabeth Moon využila své vlastní zkušenosti z Vietnamu opravdu na plno. Tentokrát se snaží vytvořit heroic fantasy, kde si bude moci vyzkoušet něco úplně jiného. Nechci příliš přehánět, ale řekl bych, že ne každý, kdo si přečte několik desítek dobrých fantasy dokáže také tak dobře psát. Dvojí věrnost mi připadá jako pokus vložit do knihy co nejvíc typických „hrdinských“ situací. Boj proti temnému kultu, elfové jsou mystičtí, ale  nakonec vždy pomohou, trpaslíci vám stojí po pás, mají zvláštní smysl pro čest a milují hory, prostě každý z vás ví, o čem mluvím. Problémem se ale stává, že vše působí velmi uměle a při čtení mě nejvíc napadalo slovo naivní. Také jsem postřehl části knih, kde se vlastně vůbec neřeší další vývoj děje, najednou je skok a jedeme dál. Proč to prodlužovat, hlavně že je tu výprava na záhadnou zříceninu… Ať už se Paks dostane kamkoliv, většinou se chová opravdu jako pasačka koz nebo ovcí a rozhodně ne jako někdo, kdo prošel dvěma sezónami tvrdých bojů. Do toho si přidejte nutné poklady a výbavu, bez kterých by hrdina nebyl hrdinou (a ani nechtějte vědět, jak ke všemu přijde), úchvatný, i když trošku neposlušný oř, chuť cestovat, bojovat pro dobro a  máte před sebou průměrnou fantasy, kterou by dokázal vytvořit každý slušný spisovatel. Bohužel.

Nechci nikoho odrazovat, ale faktem zůstává, že kdyby se paní Moon držela svých zkušeností a vytvořila pouze trilogii o vojenském tažení, do něhož by zakomponovala magii a hrdinství se svými opravdovými zážitky, asi bychom se pobavili víc. Dlouho jsem přemýšlel o hodnocení a nakonec jsem se na základě porovnání s ostatními knihami rozhodl pro průměr.

Ale ti z vás, kteří četli první díl si mohou bez problémů přidat jeden bodík, protože budou rádi číst další osudy Paksenarrion a stejně jako já asi onu naivitu překousnou. A řekl bych, že se celkem bez obav prodá i následující kniha, protože každý (včetně mě) bude chtít vědět, jak to dopadne :-). (A dle mých informací se třetí díl bude podobat Dvojí věrnosti, takže příjemný zážitek prvního dílu se už asi bohužel konat nebude…)