Dům mrtvých – Erikson Steven

Spletl jsem se jen v tom, že jsem považoval Měsíční zahrady za jednoho z kandidátů na Cenu Akademie, jenže (k mému zklamání) byly Měsíční zahrady zcela pominuty. Nu což, život nikoho nešetří zklamání…

Děj Domu mrtvých přímo navazuje na předchozí knihu a tak se i tentokrát setkáme se starými známými, tedy alespoň s těmi, kteří se toho dožili. Po událostech v Darůdžhistánu je Malazská říše oslabena. Zdá se, že si ukousla příliš velké sousto a není schopna plně kontrolovat celé své obrovské území. V Sedmiměstí propuká vzpoura a začíná svatá válka proti Malažanům.  Malazšstí okupanti se rychle mění z vládců ve štvanou a zabíjenou zvěř. Povstání nešetří nikoho a fanatici hrozí utopit celé území v krvi. Cesty zaplavují uprchlíci, zoufale se snažící dostat se do bezpečí. Pod vedením velitele 7. armády Coltaina a zoufale nedostatečnou obranou zbytků vojska a věrných klanových válečníků se několik desítek tisíc lidí vydává na stovky mil dlouhou cestu za záchranou. Avšak na cestu se nevydávají sami. Jindy tak pusté území Svaté pouště Raraku se mění v něco na způsob frekventované dálnice… Proud uprchlíků míří za svou záchranou, fanatičtí povstalci vedení jakousi Věštkyní se jim v tom snaží zabránit, a mezi nimi se pohybují za svými vlastními cíly i naši hrdinové. Aby toho nebylo málo, na poušti se projevuje i zvýšená aktivita magie a tak se zde z nějakých důvodů objevuje spousta démonů, proměněnců a podobných nepříjemností. Není to vítaná společnost, neboť magická havěť má sice své vlastní záměry, ale ráda si pochutná i na lidském masíčku.

Děj Domu mrtvých je tak mnohavrstvý a bohatý, že jsem se ani nepokoušel ho popsat podrobněji a spokojil se jen s nástinem. O překvapení a dějové zvraty v něm není nouze. Sympatické je, že autor nechává bez jakékoli sentimentality umírat i oblíbené hrdiny, pokud to logika a děj vyžaduje. Vůbec, v knize se to popisy násilí, zabíjení a prolévaní krve jen hemží. Jak také jinak, vždyť se děj odehrává za války a jeho hrdinové jsou vesměs profesionální vojáci a bojovníci. Autor nás naštěstí nepovažuje za hlupáky a nekrmí nás historkami o –náctiletých hrdinech, zachraňujících svět proti zlu.

Není tady žádné absolutní dobro ani zlo a všichni se chovají spíš pragmaticky. Každý má své záměry a za těmi jde, často doslova přes mrtvoly. Přes hory mrtvol. Ale i zde vyčnívají někteří hrdinové, jako třeba Coltain. I když ví, že on a jeho vojáci jdou vstříc jisté smrti, je ochoten splnit svou povinnost až do poslední kapky krve a hořkého konce a zachránit uprchlíky, jak mu přikazuje jeho čest. Právě z takových se stávají legendy.  Mohu tedy s klidem napsat, že postavy v této knize jsou výborně charakterizované a velice životné. 

Téhle knize není mnoho co vytknout. Stejně jako u prvního dílu musím upozornit, že bude chvilku trvat než se začtete a seznámíte se s s prostředím, kde se děj odehrává. Na začátku budete stejně jako já zavaleni hromadou jmen a pojmů, takže se musíte “aklimatizovat”. Pravda, mnoho z nich se vyskytlo už v Měsíčních zahradách, ale já si po té době a množství přečtených knih nebyl schopen vzpomenout, a tak jsem začínal v podstatě od nuly. Ještě že je na konci slovníček, i když hodně stručný.  Ale nepodařilo se mi zvyknout si na to, že autor přeskakuje bez jakéhokoli upozornění mezi jednotlivými dějovými liniemi a hrdiny. V praxi: zažereme se do děje a nejednou buch, v dalším odstavci už bez varování sledujeme úplně jiné hrdiny, pak se opět  začteme a proces se opakuje, atd. To mě dost rozčilovalo. I tak tahle kniha stojí za to.

Další věc, jež stojí za to, je cena. První díl byl také drahý a já si na to stěžoval, to jsem ovšem netušil, že Dům mrtvých bude stát 359 Kč.  Zdražování knih pokračuje a ceny evidentně nemají žádnou horní hranici, rozhodně ne u Talpressu.  Takže si to shrňme: Dům mrtvých je to, co si představuji pod pojmem moderní epická fantasy a pokud akceptujete vysokou cenu, mohu ji jen doporučit. Snad nebudeme muset čekat na další díl (měl by se jmenovat Vzpomínky ledu) tak dlouho.