Drizzt kráčí cestou ke Králi orků

Drizzt Do’Urden je pojem. Nejenom v České republice si tenhle temný hrdina získal nespočet věrných fanoušků a obdivovatelů, kteří dychtivě čekají na jeho další osudové příběhy. Po dvanáctidílné sáze a další trojici knih nám R.A. Salvatore přináší Krále orků a s ním otevírá novou trilogii, která má Drizzta, dle jeho vlastních slov, opět donutit chopit otěže a stát se hlavním hrdinou příběhu.

Po válkách a krveprolití totiž mezi trpaslíky a orky panuje mír, který však nemusí trvat věčně. A to nejen díky moci orckého krále Oboulda a jeho rozepřích v klanech. I samotní trpaslíci mají své démony. A Drizzt je uprostřed všeho. Připraven udělat krok, kterým může vše změnit.

Hned z kraje se sluší říct, že pokud nejste zkušení čtenáři Drizztovy série, velmi jistě se budete v Králi orků ztrácet. Příběh totiž rozhodně není určen nováčkům. Napříč dějem se objevuje přehršel postav ať už nových tak těch, které Drizzt potkal za své dlouhé cesty a s nimiž je svázán jeho vlastní příběh. Orientovat se v počtu charakterů je kolikrát natolik vysilující, že se vám bude stýskat po prvních knihách. Seznam postav by byl příjemným pomocníkem. Salvatore naštěstí umí s tak velkým množstvím charakterů pracovat a vytahuje je ve správných chvílích. Téměř nikdo není zbytečný a pro posun děje je zapotřebí každého člověka, elfa, trpaslíka či orka.

Akční scény Salvatore zvládá psát s klidem a příliš se nerozvášňuje. Přesto se souboje zdají občas zbytečně chaotické a přespříliš detailně popsané. Ve výsledku si pak v hlavě těžko dáváte obraz bojovníka, který díky různým úhlům, úskokům a podivným veletočům poráží svého protivníka. Na druhou stranu se zde objeví souboje, které je doslova radost číst a přemítat o nich.

Příběhově je vše v pořádku. Intriky, láska, akce, emoce, zvraty, úmrtí – zkrátka další střípeček do obrovské mozaiky Páteře světa jak jsou fanoušci Drizzta zvyklí. Přesto se může dostavit mírné zklamání z otevřenosti příběhu, který kniha pouze nakousne (další knihy na sebe alespoň nenechají dlouho čekat). A pokud je tohle problém, pak rozhodně ne ten největší.

Další výtka je totiž jiného rázu. Drizzt sice může být hlavním hrdinou, přesto v mnohých situacích vypadá, že spíše hraje druhé housle. A nejde jen o fakt, že nám klidně zmizí na patnáct a více stran z příběhu, aby se opět ukázal až v další kapitole. On totiž mnohdy plní účel vedlejší postavy, ba dokonce postavy, která dění jen sleduje a nezasahuje. A vzhledem k tomu, že kniha slibovala návrat k Domovině, tenhle fakt trošku zamrzí. Rozhodně je dobře, že Drizzt není u všeho. Na druhou stranu je mrzuté, že vám při čtení přijde „pouze“ jako jeden z mnoha hrdinů a tudíž není hlavním hybatelem děje.

Ve výsledku je nejnovější příběh oblíbeného temného elfa kvalitním, leč obyčejným přírůstkem do komplexnějšího příběhu, který se s dalšími pokračováními zajisté rozroste. Fanoušci Drizzta však nemusí dbát na mírnou kritiku a s chutí se můžou do knihy pustit. Pořád je to ten stejný temný elf, který má charisma a baví pokaždé, když je na scéně.