V předchozích dvou dílech trilogie Pelyněk se Daniel Tučka ukázal jako velmi zručný vypravěč. Podařilo se mu vytvořit v mnoha ohledech velmi inovativní svět se silným steampunkovým nádechem v němž je mnoho věcí jinak než by tomu bylo ve viktoriánské Anglii, kterou připomíná. Zbývá poslední, leč často nejtěžší krok: slibně rozehranou partii dotáhnout se ctí do zdárného konce.
Nutno říci, že Tučka si nasadil laťku předchozími dvěma díly Pelyňku proklatě vysoko. Zatímco první pokračování vyznělo ze všeho nejvíc jako Verneovka šmrncnutá mnoha skvělými nápady a věnovalo se objevování a cestám na neprobádaná území, ve druhém se centrum dění přesunulo do města kde se začaly hrát politické hry, kydat špína a intrikovat. K tomu autor naservíroval čtenářům zajímavé postavy; zkrátka, abychom to zrekapitulovali: vad na kráse se dalo najít opravdu jen velmi málo.
Potřetí – a zase zcela jinak
Málokdo by čekal, že když se to podařilo dvakrát, zvládne to autor i potřetí. Jenže – on to opravdu dokázal! Opět otočil kormidlem děje a vyslal své postavy pro většinu čtenářů zcela neočekávaným směrem. Do malicherných lidských půtek totiž vstupuje zcela nový element, proti kterému není obrany – božská moc. Zpočátku tomu ovšem nic nenapovídá, neboť je třeba ještě dohrát něco málo z předchozího děje – a tak se stále politikaří, mechanické gilotiny sviští v rytmu ďábelského kvapíku a někteří jedinci převlékají kabáty tak rychle, že máte pocit, že mají ještě podšívku pod podšívkou.
Bývalá lidem oblíbená královna Adelaide Gordonová, která se nebála namísto zkostnatělé monarchie předat vládu do rukou lidu, si uvědomuje, že byla pouze loutkou ve velké hře protřelých gentlemanů, a tak jí nezbyde než se skrývat. Její manžel znechucen zvěstmi o milostných aférkách své ženy (ale přitom stále hlodán láskou a pocitem viny) se paktuje s podivnými existencemi a nejpodivnější existence ze všech, známý „zbojník“ a fantom ulic, dobrovolně strčí hlavu pod gilotinu. Prostě idylka.
Prokleté bejlí
Jenže jakmile se začnou do lidských starostí míchat bohové, mají najednou revolucionáři, stejně jako všichni ostatní, plné ruce práce. Na vině je samozřejmě všudypřítomný pelyněk. Ten totiž propůjčuje svým konzumentům kouzelnou moc – a když si bůh zamane, tak se začnou se najednou stoupenci pelyňku měnit v nelidská monstra a jako bonus získají velmi rychlou regeneraci blížící se hranici nesmrtelnosti. Cíl je jasný: podmanit si svět; a včera bylo pozdě! Magický plevel se rozrůstá a bere si stále více a více.
A dál už je rovnice jednoduchá. Pokud vám jde po krku banda krvežíznivým pelyňkových zabijáků, rychle pustíte z hlavy revoluci i kontrarevoluci a začnete hledat něco, čím ty parchanty vymazat jednou pro vždy z tváře tohoto světa. Nově vzniklá republika rychle upadá do chaosu, válka se sousedním císařstvím ustupuje zcela jinému boji a knihy, ještě donedávna majetek nedozírné hodnoty, slouží maximálně jako výborná vycpávka do vlhkých bot. Věk dekadence nadchází a jeden pelyněk vládne všem! Naštěstí je tu však ještě pár lidí, kteří mají v rukávu pár triků a nehodlají složit zbraně. Jde jen o to nalézt dlouho ukrývané znalosti, ke kterým drží ve své mysli klíč nečekaný společník…
Zvládli jsme to!
Přiznávám se, že jsem měl trochu strach z toho, jak autor dokáže trilogii zakončit. Daniel Tučka překvapil – příjemně, velmi příjemně! Neváhal rozbít vše, co pracně dvě knihy budoval, doslova na kusy, a na troskách vystavět… Inu, asi nejlepší název by byl steampunkové postapo. Neskutečná proměnlivost příběhu je opravdu silnou devízou, co díl, to svým způsobem nový román! K tomu přidejte lehkost vyprávění ale zároveň neskutečnou poutavost, díky které Pelyněk „dojedete“ na jeden zátah, a navíc exkluzivní balení do archaické češtiny, která velmi zdařile navozuje dojem jisté 
vznešenosti celého textu a lahodí oku (a co teprve pokud bychom se někdy dočkali audioknihy).
Ještě jednu důležitou věc jsem zapomněl zmínit: postavy. Přesto, že se celou knihou prolíná větší množství osob, rozhodně se v nich nebudete ztrácet. Každá je navíc napsána tak, aby byla unikátní a zároveň snadno zapamatovatelná (čti – všichni mají odlišné charaktery). Můžeme brblat nad vysokou mírou archetypálnosti hrdinů, jenže co si tím pomůžeme? Prim hraje zábavnost a uvěřitelnost postav, dialogy také patří k tomu lepšímu, co literární scéna nabízí a navíc je vše prošpikováno lehkou nadsázkou a občasnými slovními přestřelkami.
Vím, že bych měl šetřit superlativy, ale celá trilogie Pelyněk je pro milovníky dobré české literatury a především steampunku povinnost! Daniel Tučka prokázal, že od samého počátku měl jasnou vizi kam chce příběh směrovat a vyhrál si s ním. Vytvořil nápaditý svět, který položil magií, bohy a revolucionáři, objeviteli, uhlobarony, divochy, mořeplavci i vzduchoplavci. Výsledkem je velkolepé a skvěle čtivé dobrodružství. A já pevně věřím, že budete nadšeni stejně jako já.
Daniel Tučka: Pelyněk – díl třetí
Vydaly: Straky na vrbě, 2018
Obálka: Tomáš Kučerovský
Počet stran: 485
Cena: 250 Kč
