Nebo Morek, chcete-li. Loď, která velikostí přesahuje planetární světy, sestrojená neznámo kým, letící po kurzu neznámo kam už miliardy let. Než ji na okraji Mléčné dráhy objevili lidé, anektovali ji a věrni své povaze si z ní udělali kšeft. A na tomto pozadí Robert Reed v prvním z dvojice volných románů zkoumá témata jako přežití, nesmrtelnost, integrace a fascinace makroskopickými perspektivami.
Je to tak. První věc, která vás u Reedova románu zasáhne, je ROZMĚR. Nejde jen o velikost lodi, v níž se skrývají sály a prostory zvíci kontinentů a která sama o sobě přesahuje běžnou představivost, ale i o čas, který je na pouti, o nezměřitelnou vzdálenost, kterou během svého letu urazila, o její ekonomické využití lidmi a také o lidi samotné. Všechno jako by se tu nutně muselo pohybovat v kosmických měřítcích.
Loď, které v románu nikdo jinak neřekne, skýtá útočiště. Je mnohem bezpečnější než kterýkoliv svět, díky štítům, plášti a komplexním obranným systémům ji nemůžou ohrozit v podstatě žádné vnější vlivy. Nezničí ji dopad asteroidu ani komety, není závislá ani poutána ke sluncím, neustále se pohybuje. Nabízí přežití jako jakási konečná archa a lidé, kteří ji kdysi dávno našli první, pronajímají její vnitřní prostory dalším rasám.
Lidé samotní, vládnoucí kasta Lodi zvaná Kapitáni, jsou díky bioinženýrství již dlouho nesmrtelní, jejich život se počítá na desítky tisíc let a skutečně máloco je dokáže vytrhnout ze zavedené rutiny. Nenadálý objev celé planety, zapečetěné hluboko v lodním nitru, a tajná mise k jejímu průzkumu na rozkaz samotné Velitelky Lodi patří k těm několika světlým výjimkám.
Jakkoliv poutavé jsou kulisy, neubránil jsem se pocitu, že ústřední linie tajné mise Kapitánů zhruba v polovině knihy ztrácí náboj a mění se spíše v jakýsi nemastný pokus o sociologickou studii. Jestliže Reed poměrně exceluje na poli „tvrdých věd“ biologie a chemie, v psychologii bohužel totálně naráží. Snad jediný, kdo projde během knihy určitým vývojem charakteru, je Miocéna, zástupkyně Velitelky a vedoucí kapitánské mise, když se její někdejší loajálnost přetaví v nezředěnou zášť. Ostatní postavy působí jako přikryté závojem, zahalené v mlze jakési netečnosti, což je škoda – ohromný potenciál, který dopad nesmrtelnosti na lidskou psýchu nabízí, totiž zůstává naprosto nevyužitý. Všichni si tak nějak jednoduše žijí celá milénia, celá milénia opakují stejné rutiny a vůbec nikdo z toho necvokatí, žádné pídění se po jakémkoliv novém smyslu existence nikde neprobíhá.
Příběh sám o sobě nicméně zajímavý je, sice ne simmonsovsky oslnivý a originální (téma neznámého objektu/lodi/bazmeku je staré jako scifi sama) nebo clarkeovsky briskně inspirativní, že by měl člověk chuť hned popadnout pero, ale dostatečně poutavý, aby udržel čtenářovu pozornost a zvědavost v určitých otáčkách po většinu času. Syntetický styl vyprávění, který než na krásu jazyka a květnatou obrazotvornost sází na obsažnost a účelnost, k němu dobře pasuje – v tom Reed chybu neudělal.
Udělal ji v jednom – měl udržet svou touhu po velikosti a nutně kosmickém rozměru na uzdě, být v myšlení lokálnější, v přístupu osobnější. S žádnou z jeho povídek jsem dosud neměl tu čest, tudíž pouze doufám, že jeho síla tkví spíše v tomto poli.
Nerad bych zde nyní budil dojem, že Dřeň je kniha špatná. Není. Ale mohla být i lepší. Pro skalní fanoušky žánru přesto povinné čtivo a pro nás ostatní příjemné ukrácení dlouhé chvíle, než si Laser-books dá konečně nohu za krk a protlačí nový překlad Endymionu. Howgh.
Galaktická loď větší než planetární světy, obydlená rozmanitou společností mimozemských ras, tajemné plavidlo staré miliony let, ovládané téměř nesmrtelnou lidskou posádkou, která ji objevila prázdnou na okraji galaxie. V samém středu se nachází celá planeta… Planeta, při jejímž průzkumu snad bude odhaleno tajemství původu Velké lodi. Ovšem tato naděje se střetne s krutou realitou, když se posádka dostane na povrch planety a objeví svět připomínající peklo. Jejich přítomnost navíc pravděpodobně spustí rozsáhlé a nevysvětlitelné změny, jež mohou ohrozit samotnou existenci Velké lodi, včetně životů posádky a cestujících. Román Dřeň je samostatnou částí úspěšného cyklu, z něhož v českém překladu známe už několik kratších prací.
- Dřeň
- Autor: Robert Reed
- Překlad: Tadeáš Pelech
- Série: Dřeň 1
- Forma: paperback
- Počet stran: 432
- Cena: 339 Kč
- Vydal: Laser-books, 2011
Martin Kužel (redaktor)
martin.kuzel@fantasyplanet.cz
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!
Kupte si Dřeň s 15% slevou (ušetříte 51 Kč)!
Výborná kniha. Jinak nechápu, proč by měli hrdninové procházet nějakým vývojem charakteru. Už své charaktery mají. A proč by měli cvokatět? Pro ně je dlouhověkost naprosto normální věc. A co se týče věty “Ale mohla být i lepší” – no, lecos na této Zemi by mohlo být lepší. Autor prostě knihu napsal tak, jak ji napsal.
Ta podivná psychologie mě taky dost srala a závěr, kterej teda nic zázračnýho neskýtá.
Kulagin: Ty asi moc nečteš Čapka, co?
to Kaliban
Nečtu, jeho knihy se mi nelíbí.