Draví a krvežízniví – Walton Jo

Osobně jsem ke knize přistupoval naprosto neutrálně a neměl jsem nijak vyhraněný názor. Věděl jsem jen, že získala cenu Word Fantasy Award za rok 2004. Proto jsem čekal kvalitní čtení. A pokud máte na tuhle knihu také chuť, zkusím vám poradit, jestli je právě pro vás, nebo se jí máte vyhnout na sto honů.

Především si povinně přečtěte doslov překladate na konci knihy ještě před samotným začtením se do děje. Hodně vám to pomůže ujasnit si, proč tahle kniha vůbec vznikla a jakým stylem je napsána. I když je pravda, že pokud se doberete na konec téhle recenze, tak obecný přehled získáte také :-). Draví a krvežízniví totiž naprosto nepatří mezi dobrodružné čtivo. Pokud by někdo tvrdil opak, určitě mu hned poté upadne čelist

Na své si přijdou především velké romatičky(-tici), milovnice telenovel a především něžné pohlaví.

V románu vystupují výhradně draci. Hlavními hrdiny jsou členové dračí rodiny Agorninů. Synové Penn a Avan, dcery Hanera, Selendra a Berenda. Tyhle postavy se v knize neustále střídají a čtenář sleduje jejich osudy. Úvodní zápletkou se stává smrt jejich otce Bona a nutnost rozdělit dědictví. Neprovdané dcery se musejí také přestěhovat, protože bez patrona by byly snadnou kořistí pro manželství či masa chtivé draky. Později se děj zaobírá především Avanem v hlavním městě Irietu. Ten se snaží získat slibnou pozici ve státní sféře a zároveň vyhrát soud s Berendiným manželem Daverakem, jenž sežral z Bona víc masa, než na kolik měl právo. Hanera právě v Daverakově rodině musí žít a její pohled na svět a otroky prodělává velkou změnu. Selendra byla ubytovaná v Pennově rezidenci a potkává svou lásku, kterou musí obětovat, protože kvůli zákroku na začatku knihy jí nechtějí zrůžovět šupiny. To je v kostce úplný děj a žádné větší odchýlení mimo finálního rozuzlení nečekejte.

Svět draků se od našeho v mnohém liší, v mnohém je podobný viktoriánské Anglii. Draci mají dle majetku a pozice ve společnosti titul, který pro mnohé z nich znamená celoživotní cíl, a proto se chtějí dobře oženit či provdat, nebo méně často svou prací dopídit k postupu na společenském žebříčku. Každá takováhle „smetánková“ rodina má svou rezidenci, okolo které se na míle daleko krčí statky chudých farmářů a jiných méněcenných draků. A k běžným úkolům používají otroky, kteří se mají co ohánět, aby nebyli sežráni.

Celý systém je totiž postavený na síle, pozici, nátlaku, zlatu a především moci. Mocný a ušlechtilý drak si může dovolit téměř vše. S tím souvisí i onen úvodní incident. Protože jediný možný fyzický růst spočívá v sežrání dračího masa. Všichni se běžně živí hovězím a jinými proteinovými lahůdkami, ale tahle strava zažene jen hlad. Proto při setkání se 400-letým samcem, který umí chrlit oheň a měří 25 metrů, je poklonkování to správné, očekávané chování. Reálie jsou tedy trochu krutého, ale fungujícího charakteru, a právě s draky a jejich pudy i fyzickými možnostmi mají šanci vyniknout.

Na co se ovšem předem připravte, je autorčin styl psaní. Celou knihu vypráví ve třetí osobě, a co dokáže opravdu hodně rozladit až naštvat, jsou promluvy, kterými vše prokládá. Naleznete jich v knize opravdu plno a jak jsem zjistil i od bratrance, který byl pokusný králík hned po mém dočtení, působí to stejně na každého. O čem se bavím? O tom, že sama autorka zasahuje do děje, jakoby tam skutečně byla a psala to snad jako nějaká dračí kronikářka. Věty jako: „Aby čtenář věděl, tak…“ či „Aby však čtenář rozuměl,…“ jsou na denním pořádku. Tyhle proslovy, velmi volně vložené do textu, hodně ruší při čtení, a kdyby tam nebyly, asi by každý zajásal. Je to stejné, jako by ve filmu nastal střih a režisér s ukazovátkem vysvětloval, co vlastně chtěl natočit a jaký to má význam. Tyhle excesy musíte akceptovat předem, jinak byste to taky nemuseli dočíst. Chápu, že to autorka takhle psala úmyslně, ale čeho je moc…

Proto vám také ještě jednou radím, abyste si přečetli napřed doslov překladatele, kde se píše, že vše je psané s nadsázkou a kniha kritizuje darwinovské zákonitosti a vychází ze sladkých viktoriánských ženských románů. Cílem autorky bylo znázornit, jak by to vše vypadalo a fungovalo, kdyby fyziologické zákonitosti a nutnosti řídily společenský život.

Z tohohle důvodu budou mít Draví a krvežízniví několik skupin čtenářů a dle nich se bude i velmi lišit hodnocení a mé doporučení. Pokud jste velká romantička (romantik), přidejte si k hodnocení bod nebo i dva a budete si libovat až do poslední stránky. Pokud jste malé dítě nebo tuhle knihu dítěti budete číst (což je opravdu možné, jelikož od pohádky nemá daleko), nastává ta samá situace. Jestliže si chcete přečíst parodickou, šíleně romantickou soap operu s draky a pobavit se nad vymyšleným krutým a sobeckým světem, 8/10 je pro vás jak dělaných. Pokud si chcete přečíst něco jen tak na zahnání nudy, máte možnost, a bude jen na vás, jak na tuhle knihu budete nazírat – 6/10.  V případě že hledáte hrdinskou fantasy, magii, meče a bojující draky na obloze, s klidem si odečtěte dva až tři body a rychle ruce pryč. Jen byste týdny nadávali, za co jste utratili peníze.