DragonLance – Brigáda zatracených – Weis Margaret & Perrin Don

Brigáda zatracených začíná v malém horském údolí nedaleko trpasličího království Thorbardinu. Plukovník Kang od prvního pluku drakoniánských ženistů se snaží udržet křehkou rovnováhu mezi jeho muži a nedalekou osadou trpaslíků. Od konce války uběhlo už mnoho let, sny o dobytí Ansalonu jsou dávno pryč, jde pouze o to, jak udržet poslední drakoniány na živu a při zdravém rozumu.

Poslední, protože nejsou žádné ženy – ti, kdo drakoniány stvořili, se tak pojistili pro budoucnost. A tak pomalu ubíhá čas v koloběhu nekrvavých, spíše sportovních šarvátek s trpaslíky a sílícího vědomí, že první generace krutých, ale také pozoruhodných tvorů, bude též generací poslední.

Na druhé straně údolí se mezitím partička trpaslíků vedená prohnaným a bezskrupolózním Selquistem vydává na loupežnou výpravu do Thorbardinu. To, co tam naleznou, jim může zajistit bezstarostný život do konce jejich dnů. Ale také zcela změnit osud drakoniánů – kdesi v podzemí se nalézá komnata s několika drakoniánskými vejci… Příchod nové armády sloužící Takhisis je už pouze poslední kapkou, která uvede do pohybu události, které možná skrytě, ale o to zásadněji ovlivní celý Krynn.

Zápletka knihy je tedy jednoduchá, ale o to působivější. Drakoniáni, v Kronikách strašliví nepřátelé, se dočkali „polidštění“ a ukazují se především jako oddaní služebníci loajální nejen Královně, ale především svým druhům. Jsou to ženisté, muži uvyklí budovat, kde jejich soukmenovci bez milosti ničí. A mají cíl – zanechat za sebou něco, něco trvalého, co neskončí v krvi a plamenech. Právě tento cíl je činí sympatickými a jeho zdánlivá nenaplnitelnost dává knize ze začátku dost temné vyznění.

Které je však víc než vyváženo tím, že především Selquistova družinka vnáší do knihy humor. Což ostatně platí i o vzájemném „respektu“ mezi drakoniány a trpaslíky vůbec ( ve stylu: „my uděláme nájezd kvůli pálence, vy kvůli ovcím a všichni oslavíme, že jsme se vyblbli, ok?“). Především encyklopedický Hmoždíř, který dohání svého vůdce k šílenství s grácií nevědomého hovádka božího.

Ono napětí mezi humorem a depresí je nejsilnější stránkou knihy. Ve chvíli, kdy se drakoniáni pokusí opět vrátit k armádě a po trpké zkušenosti se vrátí do své osady, kterou najdou v plamenech, by se nikdo nedivil, kdyby zbytek stránek utopili v krvi a brutální řezničině. Stejně tak se nikdo nemůže divit, když si vzájemně ironicky děkují s trpaslíky v podzemí, kde se jedna skupinka snaží podrazit a využít druhou.

Duo Weis-Perrin opravdu odvedlo skvělou práci. Relativně jednoduchý příběh, jasná a silná motivace a dvě skupinky dostatečně odlišných hrdinů (respektive antihrdinů, protože ani trpaslíci zde nejsou zrovna počestní) dávají ve výsledku příběh, který ani na chvíli nenudí, nutí otáčet stránky a především budí emoce, které se nezakládají pouze na dojetí nad použitými fantasy motivy (což bylo často vidět hlavně na Kronikách).

Výhodou je i minimum „fantastických“ popisů. Autoři se soustředí především na odsýpající akci – a ať už píší o „skautských“ bitkách nebo krvavém střetu s ohnivými draky, daří se jim to na jedničku. Co se popisu světa týče, spoléhají na to, že vše důležité už bylo řečeno dříve. Paradoxně je tak Krynn mnohem uvěřitelnější, než kdyby se nám opět snažili dokázat, jak je Thorbardin zatraceně majestátní a draci prostě úúúúžasní. Obojí platí, ale čtenáři to není otřískáváno o hlavu na každé druhé stránce, za což patří autorům dík.

Pro znalce DragonLance se sluší dodat, že kniha se odehrává na pozadí Chaosových válek. A i když je příběh uzavřený, setkáme se s Kangem a spol ještě v knize Draconian Measures. A rozhodně bude na co se těšit. Kang a spol. dokázali, že jejich příběhy mohou být nejen dobrodružné a zábavné, ale také, když si to bude žádat situace, silně brutální.

Ano, žili s trpaslíky v míru, ale po vypálení své osady neváhá Kang vyslat zvědy s jasným úkolem: zabijte pár vybraných cílů, dejte na vědomí, že s námi si nikdo zahrávat nebude. O tom, že jsou schopni se postavit bestiím jako jsou již zmínění ohniví draci, ani nemluvě. A ano, pořád jsou věrní Takhisis.

Prostě perfektní hrdinové z druhé strany, kteří dostatečně vybočují z představy obvyklého padoucha (ženisté, rozlišují civilisty a vojáky, váží si cti a kamarádství, chtějí zanechat odkaz), ale zároveň jsou to pořád především smečka k válce zrozených parchantů.

Z hlediska nedávno vydané knihy Draci zlatookého mága (kniha byla ovšem napsána až po Brigádě) si pak pozornost zaslouží Kangův pobočník Slis. Víme o něm, že toužil postavit si město někde v horách, které by bylo jen a jen pro drakoniány a zde se mu tento sen v podstatě splnil.

Drobných odkazů uvnitř dračího univerza by se našlo i víc, ovšem tyto jsou pravděpodobně nejvýraznější. Nikoliv však podstatné k pochopení a užití si knihy. Vše potřebné, dilema a osud drakoniánů, stejně jako pozadí nejrůznějších trpasličích kmenů, je vysvětleno přehledně na začátku. Místy možná dokonce až příliš polopatě, ale takové prostě DragonLance je a nic to nemění na tom, že Brigáda zatracených stojí za přečtení.

Boris Hokr (redaktor)

boris.hokr@fan­tasyplanet.cz