Původní román Brama Stokera z roku 1897 je klasika, téměř povinná četba pro všechny milovníky upírů. Od té doby prošli upíři celou řadou knih, přičemž každý autor si je přetvořil ke svému obrazu a neuškodí proto vrátit se ke kořenům celé dnešní upíří mánie. Podobně asi uvažoval Pavel Buček alias Brian Storker, když si jako hlavní postavu své prvotiny vybral knížete Draculu. Jenže když dva dělají totéž…
Původně jsem se domníval, že půjde o lehčí, historický román s několika fantasy prvky, neboť děj knihy začíná sice v Rumunsku na hradě Poienari, ale v roce 1476 (1). To je historicky správně, protože v tomto roce Vlad III. Tepes skutečně zemřel. Obyvatelé města Targoviste ho však prokleli a chudák kníže tak nemá pokoj ani po smrti. Vlastně nemá pokoj dodnes, protože kromě davů turistů se musí potýkat s řadou více či méně zdařilých pokusů vyrušit jeho posmrtný klid a vzkřísit ho když ne fyzicky, tak alespoň literárně. Světlo a stín řádu draka však není historický román, ale upíří horor. Ve všech smyslech toho slova.
Kniha není celistvým románem, ale spíše mozaikou několika volně navazujících příběhů, které se zabývají osudy knížete Draculy od jeho přeměny v upíra do dnešních dní. Autor si ukousl příliš velké sousto, které při nejlepší vůli nemohl smrsknout na pouhých 240 stran, zvlášť pokud v první třetině knihy popisuje pouze události v 15. století. Poté následuje spíše průlet staletími od hraběnky Báthory až k definitivní zastávce v roce 2008. Jednoznačně tím utrpělo budování atmosféry i celková gradace příběhu – než se čtenář zorientuje, už ho autor vleče o desítky, i stovky let dál, tu aby navštívil Vatikán, tam aby rozkopal hrobku. Jednotlivé postavy se střídají jako na orloji a na nějaké ztotožňování ani není čas. Jedinou nosnou postavou se tak stává samotný upír. Díky této výstavbě textu to nejhůře odneslo zakončení celé knihy, které se muselo vejít na pouhých 40 stran a působí vyloženě uspěchaným dojmem. Je příliš stručné a navíc téměř nevyužívá nic z předchozího děje, což je další zločin, spáchaný na čtenáři, avšak nikoli poslední.
Text totiž vůbec neviděl korektury. Ačkoli v něm nejsou překlepy, autor se vyřádil na interpunkci. Ta povětšinou zcela absentuje, nebo se naopak objevuje na nepatřičných místech, takže nezbývá, než na plynulé čtení rezignovat. Tento nedostatek zamrzí o to víc, že ke zbytku provedení knihy nemám výhrady. Kladem je jednoznačně pevná vazba a graficky velmi povedená obálka Romana Kýbuse. Dobré jsou i vnitřní černobílé ilustrace. Ani přílohy nebyly zanedbány – barevné fotografie (2) většiny míst spojovaných s Draculou doplňují popis lokací v románu a dávají konkrétní představu třeba o rozměrech Poienari a vysvětlivky také nejsou k zahození.
Avšak zpět k textu. Ten je mnohdy přecpán přívlastky a popisy jednotlivých scén natolik, že akcím postav nechává minimum prostoru a přesto se mu nedaří vytvořit atmosféru strachu či napětí – už kvůli výše naznačené struktuře. Každá kapitola začíná příšerným čtyřverším, které sice naznačuje její obsah, ale příliš se nerýmují a na nějakou melodičnost rovnou zapomeňte. Kniha obsahuje i dobré pasáže, třeba část, která přejímá styl i postavy původního románu (psaného formou deníkových záznamů různých postav), jenže i ty jsou příliš krátké. Původní „Dracula“ měl úspěch právě díky tomu, že deník si vedla skoro každá postava, což umožnilo plynulé vytváření několika verzí stejného děje – jedné postavě unikly detaily, druhá je sice zaznamenala, ale nepochopila jejich smysl, třetí už má podezření, ale bez znalosti předchozích záznamů si je nepotvrdí – jen čtenář ví vše a zpětně rekonstruuje celkový děj. Nechybí ani napětí, protože deník jedné postavy lze kdykoli ukončit a dějovou mezeru doplnit z vyprávění ostatních – takže překvapivé zvraty jsou možné téměř kdykoli. Stoker je totiž vždy o krok před čtenářem.
Ve „Světle a stínu řádu draka“ naproti tomu vyprávění konkrétní kapitoly zajišťuje vždy jen jedna postava, obvykle svými monology. Čtenář má díky tomu absolutní kontrolu nad dějem, ale autor není o krok napřed, takže vytvářet nějaké napětí nebo nejistotu je téměř nemožné. Na nějaké paralelní popisy akcí jednotlivých postav rovnou zapomeňte. Když už jsme u postav, jejich neopatrnost hraničí až s blbostí, přičemž tuto hranici nejednou překročí. Nejvíc to odnesl Dracula – ten původní měl plán, který se snažil tajně uskutečnit. Jeho nová verze však každému s jazykem na vestě vysvětluje, co dělá a proč. Aby si zajistil nesmrtelnost, neváhá dokonce všechny své plány diktovat nebohému Stokerovi, ačkoli tím na sebe prozrazuje vše (včetně toho, co ani nemůže vědět). Paul Thomas sice původní Stokerův román zná a ví, že události v něm popsané jsou pravdivé, to mu ale nezabrání vyrazit si do Rumunska na výlet i s celou rodinou – bez jakýchkoli preventivních opatření. Na středoškolského učitele, který však nezvládá ani své dvě dcery, je to úctyhodný mentální výkon.
„Dracula: Světlo a stín řádu draka“ je spíše jen rozšířením původního Draculy, než samostatnou knihou, protože některé narážky neznalému čtenáři uniknou. Donutí ho sice přečíst si originál, ovšem za příliš vysokou cenu. Nemohu autorovi upřít jistou snahu, s níž z jednotlivých historických událostí sestavil svoji verzi osudů legendárního upíra, chápu, že jde o jeho prvotinu, ale přesto nevím, proč nakladatelství Zoner Press nedalo namísto Pavlu Bučkovi přednost Bramu Stokerovi, když všechna autorská práva na Draculu už dávno propadla, takže by nebyl problém toto dílo libovolně upravit a vypustit nepodstatné pasáže. Možná jen chtějí dát šanci českým autorům fantasy – to je sice chvályhodné, ale neznamená to vydávat knihy tak pochybných kvalit, jako je „Dracula: Světlo a stín řádu draka“. Fanoušci upírů se sice do knihy s chutí zakousnou, ale jen do okamžiku, než jim dojde, že namísto krve budou nasávat maximálně rajský protlak.
Být hrabětem Drákulou, okamžitě podávám žalobu na ochranu osobnosti.
1) Děj původního románu Dracula začíná až na přelomu 19. a 20. století. Stoker se však uvedení přesného roku vyhnul.
2) Pavel Buček totiž v Rumunsku několikrát byl.
Díky za recenzi. Už jsem jednu negativní četla, tak jsem váhala, zda to číst, a teď vím, že ne. Takže dík za ušetřený čas a peníze.
Těžko si lze představit větší srabárnu, než zvolení pseudonymu podobného známému autorovi, aby řada čtenářů knihu zakoupila jen z důvodu omylu v osobě autora.
To LOJR
Naprostý souhlas. Byl jsi o něco rychlejší…
Jméno autora
2 LOJR, Surveyor: Nevíte, o čem mluvíte. Na obálce je samozřejmě uvedeno plné jméno autora včetně jeho fotografie.
To je zvláštní, na obálce je docela zřetelně uvedeno “Brian Storker”. Ale třeba je to jen datový šum v obálkách na internetu a fyzicky je tam opravdu “Pavel Buček”.Samozřejmě je možné, že pravé jméno autora je uvedeno na zadní straně obálky – jako taková malá náplast na svědomí nakladatele a odpovědného redaktora.
pavel kristián: nevím, co na obálce vidíte vy, ale já tam vidím: brian storker (btw, tady má FP chybu, podlehli iluzi, není to STOKER ale STORKER). pokud míníte záložku přebalu, tak tam něco být může, ale vidět to není.navíc, pánové surveyor a LOJR nezpochybňovali, že je někde uvedeno plné jméno autora, ale že si vybral pseudonym znějící podobně jako jméno autora původního díla, takže jím může mást. možná to byla snaha autorovi se přiblížit, možná snaha klamat důvěřivého čtenáře.
nedokazu si predstavit, ze by tato forma pseudonymu mohla zvysit prodej, nebo ze by se ji mohl nekdo, kdo ma oci a umi cist nechat napalit…Nicmene proc si jej autor zvolil by zajimalo i me
To je jednoduché 😀 Proč si čínští výrobci textilu a obuvi vybírají pro své zboží značky jako Abibao, Bike nebo Plima? 😀
Pokud k tomu pseudonymu mohu něco říct, tak můj odhad je, že jím Pavel Buček vyjadřuje snahu navázat na “předchůdce” Stokera – ostatně přímo z Draculy vychází a doplňuje jeho osudy, Stoker se v tomto románu objevuje i jako vedlejší postava.Ač téměř hotový právník, do spekulací ohledně nebezpečí záměny jako jedné z forem nekalé soutěže se pouštět nebudu. Na zadní straně obálky je dost informací na to, aby bylo i náhodnému kupujícímu okamžitě jasné, kdo je autorem.
pred lety si cesti autori bez pseudonymu ani neskrtli (Richard D. Evans, Frank N. Skipper, Adam Andres, Thorleif Larsson…) dneska jsou za pseudonym zatracovani. Doba jde holt kupredu 🙂
To Elendil: máte sice pravdu, že před X lety si čeští autoři raději volili zahraničně znějící jména (zdaleka ne všichni, pochopitelně) a že dnes už jen málokoho napadne, že by snad český autor byl apriori horší než zahraniční.Ale jde o to, že není pseudonym jako pseudonym – mě by třeba použití obměny jména klasika typu Tolkiena strach nedovolil.
Ten úmysl záměny je tady přece evidentní, oko se rádo nechá oklamat, takže když vidí Brian Storker, ve většině případů bude automaticky číst Bram Stoker. Kolik takových povedených firem existuje… Proti Pavlu Bučkovi vůbec nic nemám a za svoje jméno se nemá důvod stydět. Ovšem laciné pseudonymy mi vadí – a nejenom pseudonymy, někdo si možná ještě vybaví i moje znechucení z “JFK”.
Mimochodem, Pavel Buček bude na Pragoconu 2010 – Linie StoryCon – takže se ho můžete zeptat sami =)
Diskuse o mé knize mne překvapila. Recenzi chápu a plně respektuji i když jsem četl i recenze příznivé, které zatím převažují. Není to nic jiného, než názor recenzenta a je pravda, že kdo o tématu téměř nic neví, kniha jej asi neosloví. (Například pasáž, kdy Dracula knihu diktuje Bramu Stokerovi, “Mrtví cestují rychleji,” nebo pasáž kdy se bortí část Poienari atp.)Na vysvětlenou k mému pseudonymu: Acidburn má pravdu. Snažil jsem se stylem přiblížit co nejvíce původnímu podání a atmosféře příběhu Brama Stokera. V jiné recenzi jsem se dočetl, že se mi to beze zbytku podařilo a autorem této recenze byla osoba nanejvíš povolaná (mimchodem píše rovněž pod anglicky znějícím pseudonymem). Svého vydavatele (zde Pavel Kristián)jsem výslovně upozorňoval, že chci mít na přebalu i své pravé jméno a toto je dodrženo. Na zadní straně přebalu je toto uvedeno jako první, včetně fotografie a dalších údajů o mé osobě. Mistra Brama Stokera si nesmírně vážím, a každý kdo je jeho obdivovatelem a zajímá se o tuto tematiku ví, že Mistr zemřel již před více než sto lety. O Bramovi Stokerovi píši i na úvod knihy ve “slovu autora” a je o něm psáno i ve zmíněném rejstříku. Ostatně na začátku píši, že knihu věnuji památce Brama Stokera. O záměnu jmen mi skutečně nešlo, jen o podobnost stylu.Podobnost tedy mého pseudonymu s Mistrem je čistě taková, že skutečně z jeho díla vycházím a ve své knize se snažím co nejvěrněji napodobit jeho styl a atmosféru.Recenzi samozřejmě vítám a poučím se z ní, nicméně je to opravdu jen názor recenzenta a jak jsem již podotkl, setkal jsem se i s jinými, příznivými názory. Nicméně děkuji mnohokrát i za takovéto názory.
Pseudonym
Diskuse o mé knize mne překvapila. Recenzi chápu a plně respektuji i když jsem četl i recenze příznivé, které zatím převažují. Není to nic jiného, než názor recenzenta a je pravda, že kdo o tématu téměř nic neví, kniha jej asi neosloví. (Například pasáž, kdy Dracula knihu diktuje Bramu Stokerovi, “Mrtví cestují rychleji,” nebo pasáž kdy se bortí část Poienari atp.)Na vysvětlenou k mému pseudonymu: Acidburn má pravdu. Snažil jsem se stylem přiblížit co nejvíce původnímu podání a atmosféře příběhu Brama Stokera. V jiné recenzi jsem se dočetl, že se mi to beze zbytku podařilo a autorem této recenze byla osoba nanejvíš povolaná (mimchodem píše rovněž pod anglicky znějícím pseudonymem). Svého vydavatele (zde Pavel Kristián)jsem výslovně upozorňoval, že chci mít na přebalu i své pravé jméno a toto je dodrženo. Na zadní straně přebalu je toto uvedeno jako první, včetně fotografie a dalších údajů o mé osobě. Mistra Brama Stokera si nesmírně vážím, a každý kdo je jeho obdivovatelem a zajímá se o tuto tematiku ví, že Mistr zemřel již před více než sto lety. O Bramovi Stokerovi píši i na úvod knihy ve “slovu autora” a je o něm psáno i ve zmíněném rejstříku. Ostatně na začátku píši, že knihu věnuji památce Brama Stokera. O záměnu jmen mi skutečně nešlo, jen o podobnost stylu.Podobnost tedy mého pseudonymu s Mistrem je čistě taková, že skutečně z jeho díla vycházím a ve své knize se snažím co nejvěrněji napodobit jeho styl a atmosféru.Recenzi samozřejmě vítám a poučím se z ní, nicméně je to opravdu jen názor recenzenta a jak jsem již podotkl, setkal jsem se i s jinými, příznivými názory. Nicméně děkuji mnohokrát i za takovéto názory.
???
Šíleně se řítící děj, ve kterém se nenajde čas na (mé oblíbené 🙂 sondy do duše postav jsem kolegovi Storkerovi vyčetla taky. Kácet se nad jeho pseudonymem mě ale opravdu nenapadlo. Zřejmě proto, že jsem to od začátku považovala spíš za dobrý nápad s příměsí jemného humoru než za pokus o klamání ubohého čtenářstva. Pokud je někdo ochoten uvěřit, že Mistr náhle povstav z hrobu vydává druhý díl svého Draculy, tak snad při vší úctě ani nemá v knihkupectví co dělat. Všechno ostatní je otázka názoru. Dílo jistě není bez chyby, ale rozhodně ho nepokládám ani za bezcenný brak, který nestojí za to otevřít.
Odkaz
Jsem rád za zpětnou vazbu autora, vše podstatné již bylo řečeno v recenzi, možná jen doplním tento odkaz, který odpoví případné otázky, jak to bylo s tvorbou této knihy. Souhlasím s tím, že bez znalosti původního Draculy je šance na zaujetí čtenáře menší.http://fangtasia.cz/rozhovor-storker.htm
Nechápu
Některé rozlícené názory zdejších přispěvovatelů vážně nechápu. Recenze vskutku není příliš příznivá, ale jak zde podotkl autor, Brian Storker, je to jen názor recenzenta (na nějž má samozřejmě recenzent právo) a opravdu se na internetu najdou pozitivní recenze. Autor, tedy Brian Storker, se v této knize, alespoň jak jsem to pocítila já, snažil přiblížit se k Bramu Stokerovi nikoli pro možnou záměnu jmen a tím vydělání si pár peněz navíc, ale pro vyjádření podpory a snad i pochopení autorovi, který se proslavil jedním jediným dílem, ze kterého dodnes čerpají a ještě hooodně dlouho budou čerpat filmaři i další spisovatelé. Nechci odcházet od tématu, ale to by vám bylo milejší, kdyby Brian Storker psal pokračování Draculy ve stylu : “Dracula vypil spoustu krve z veverek a stal se náhle mladším a přihlásil se na střední školu, kde romanticky kousal spolužačky do krčků, ale nikdy jim nepil krev. Byl přece vegetarián… ” ? Mě osobně (a také je to jen můj osobní názor) se kniha líbila velice, dokonce se mi četla (a teď snad Bram Stoker promine…) lépe než původní legendární Dracula. A to fenoménem jménem Dracula žiji a nic pro mně není důležitější… Každopádně tímto komentářem vyjadřuji Brianovi Storkerovi obrovskou podporu a budu se těšit na další dílo, bude-li… 😉
A ještě jeden vzkaz Brianovi Storkerovi- každá kniha má své odpůrce a příznivce, to je už dílem spisovatelů a jejich děl…a já přeji ze srdce co nejvíce příznivců…;-)
Trošku odbočím
To met.allice:Nic proti romantickému kousání do krku! Neřekl bych, že z Draculy čerpalo tolik filmařů. Dokonce by se v dnešní době jednalo o dost úzce zaměřený anachronismus, protože Bram Stoker nemá na upíry monopol. Zatím jsem narazil na řadu autorů, čerpajících přímo z mýtů o upírech (téměř každá kultura měla nějakou verzi upíra), nouze nebyla ani o originální koncepty (letmo si vzpomínám třeba na povídku v Dechu Draka z roku 1997, Atalanteri jako padlí elfové pijící lidskou krev).V Draculovi samotném je taky několik roztomilých pitomostí, za nejlepší považuji koncepci “univerzální transfuze” – ano, šlo by to vysvětlit tím, že Lucy byla univerzální příjemce a bylo jedno, kdo jí krev dával, ale na konci 19. století šlo stále o mimořádně riskantní zákrok, při kterém byla 50% šance na okamžitou smrt.Já vím, že si tím nešplhnu, ale existují důležitější věci, než je Dracula.
Nic proti knize, ale proboha doufám, že se obrat “Tato recenze je jen názorem recenzenta.” neujme.A čí by to byl názor? Medvěda? 🙂
To Acidburn: souhlasím, že existují důležitější věci…pro každého jiné…;-) a pokud jsi mě chtěl chytit za slovo, tak budiž…rodina a přátelé jsou pro mě stejně důležití…;-)
Film
To Acidburn: “Neřekl bych, že z Draculy čerpalo tolik filmařů.”Ještě jedna poznámka: Je vidět, že ani Ty se o tuto tematiku zvláště nezajímáš, neboť by jsi tuto větu nikdy nenapsal. Dracula Brama Stokera je dílo zapsané v Quinessově knize rekordů, jako nejzfilmovávanější literární předloha všech dob (mimo Bible).
Ano, jistě, Draculu zfilmoval kde kdo, třeba v éře němého filmu to byla vděčná předloha.Mě šlo spíš o koncepci upírství dle Stokera jako takovou – a ta rozhodně není jediná a v současné době ani dominantní. Naopak, klasický upír á la Nosferatu (plášť, holá lebka, vypuklé oči) se nejnověji vyskytl už leda v reklamě na nejmenovanou hypotéku (i zuby má umělé). Pokud zapátrám v paměti, tak je tu (dost příšerná) trilogie Blade, anime Hellsing (to sice přímo na Draculu odkazuje, ale Alucarda by Stoker nepoznal), další trilogie Underworld, anime Blood: The Last Vampire (tady jsou upíři velmi, velmi odlišní od Stokerova pojetí) a na něj navazující seriál Blood+, anime Nightwalker (upír Shido dokonce používá svou krev jako zbraň), dvě série anime Vampire Knight (to už se blížíme k Twilightu), potom Stmívání (zatím dva díly, dost zoufalá podívaná), Interview with a Vampire, potom dvojice filmů Vampire Hunter D (tady se poloviční upír D podobá spíše Prokletému Dilvishovi od Zelaznyho, ačkoli klasické pojetí upíra se zde taky vyskytuje). Ve filmu Já, legenda se vyskytují upíři v podobě, kterou by Stoker nepoznal. Vynechám teď záměrně příšerný “film” Van Helsing, který dělá z původního Draculy trhací kalendář, na druhé straně nelze nezmínit seriál Buffy the Vampire Slayer (já osobně ho považuji za parodii). Výčet zdaleka není konečný, to jsou jen filmy, které mě napadly během prvních pěti minut.Stokerův Dracula byl pro filmaře zajímavý v minulosti, ale současnost je o nečem jiném a nemyslím si, že by v dohledné době někdo natočil další film o Vladu III., dokonce to ani není potřeba.
na téma “Jen názor recenzenta”
Nechci se pouštět do diskuze o této knize, dovolím si jenom poznámku na téma „Jen názor recenzenta“, protože jsem právě dokončil korektury jedné knihy (jiné zaměření – fotografie), kde se okrajově recenze a hodnocení zmiňují. Autor (významný fotograf i fotografický teoretik) se zmiňuje o několika uznávaných recenzentech a kriticích(amerických), kteří si zakládali na tom, že jim chybí osobní zkušenost a vyzdvihovali možnosti, které může přinést pohled laika. Nechci to zde rozebírat, ale velmi stručně řečeno: pohled recenzenta či kritika se může zcela míjet s pohledem čtenáře (či diváka, obecně „konzumenta“ nějakého díla), stejně jako s pohledem a názorem přímého účastníka autorského procesu, např. pro tendenci srovnávat, zařazovat do souvislostí apod. Z tohoto pohledu mi formulace „Tato recenze je jen názorem recenzenta“ vůbec nevadí.
Movie
Jen doplním, že se připravuje film s pracovním názvem “Vlad,” hlavní roli obsadil Johnny Depp. Jedná se o film o Vladu III. Tepesovi. Má jít o historický horror.Dracula Brama Stokera byl v éře němého filmu zfilmován pouze 2x. Největší boom nastal koncem šedesátých let a pokračoval do konce let osmdesátých. Právě v té době byl přímo román Brama Stokera _ Dracula zapsán do již zmíněné Quinessovy knihy rekordů. Nemyslím tím filmy typu Blade, Buffy, Twilight atd. atd. Ale přímo Draculu Brama Stokera. V ostatním máš jistě pravdu.
názor recenzenta
Holt asi nemám rád diplomatická vyjádření, která pro mě postrádají vnitřní logiku.Každá recenze je přece názorem recenzenta, který ji napsal. Ostatní čtenáři se k ní pak různě vymezují. To je přece samo sebou.Jinak kniha i její způsob prezentace považuji za zajímavé, nic proti nim… 🙂
Pro mne je v recenzi důležité, když recenzent napíše konkrétně, co se mu líbilo či nelíbilo, a pokud je to totéž, co by vadilo mně (což neplatí vždy), pak je rozhodnutí číst či nečíst jasné. Tedy i negativně napsaná recenze může znamenat, že si knihu budu chtít přečíst. Záleží, co je pro koho v příběhu důležité, někdo chce akci, někdo rozbor duše.A některé knihy čtu, protože že se mi líbí autorův styl. A třeba i taková poznámka od Jenny, že autor neměl čas na sondy do duše postav, je pro mne důležitá.
Sondy pro Renču 🙂
Pro případ, že by tě má poznámka o chybějících “cestách do hlubin Draculovy duše” 🙂 měla odradit od čtení, považuji za svoji povinnost doplnit, že sama jsem onu knihu přečetla dvakrát. Poprvé na jeden zátah a pak s odstupem vybrané scény.
To Jenny: problém je, že já mám ráda styl, kterým píšeš ty, a pokud tento autor “skáče v čase” a není tam žádný rozbor postav, abych se do toho mohla vcítit, tak to prostě není pro mne. Já moc nemusím ani klasického Draculu právě pro ten deníkový způsob.
Dovolím si pana kolegu malinko opravit, připravovaný film se jmenuje Dracula Year Zero, vůbec se v něm neobjeví Johnny Depp, jehož diář je zaplněn tuctem jiných snímků, ale jak už se objevilo i na českých serverech, hlavní roli dostala hvězda minulého roku (a zřejmě díky Souboji Titánů i letoška) Sam Worthington. Samozřejmě není Vladovi moc podobný, ale k představě drsného válečníka s Turky se (možná) docela hodí.
ještě k MOVIE
Režírovat by měl Alex Proyas (tvůrce kultovního snímku Vrána), ale kdy se začne natáčet, to je zatím ve hvězdách.Je zajímavé, že dva první, němé filmy o Drakulovi se Stokerovým slavným románem měly společného jen velmi málo, pouze inspiraci ústředním upířím hrdinou.A když už mluvíme o upírských filmech, pak se zřejmě můžeme těšit na Daybreakers 🙂
TO: fv
Kdyby to měl točit někdo jiný, tak se děsím, co z toho vyleze. Ovšem jestli to připadne Proyasovi, mistru atmosférických temných a depresivních filmů, tak se už teď teším.
Naletěla jsem!
Ehm.. Já jsem si tu knížku dnes koupila.. V domnění, že to je onen “Slavný Dracula” od Stokera. Pěkně jsem mu nalítla.. A jak už to tu bylo psaný – Pavlíček je pěknej srab, že si dává podobný jméno! Asi bude ještě hodně lidí nachytanejch jako já.. A nebo jsem jenom já takový pako? :D. Tak omlouvá mě, že jsem to kupovala ve špěchu, že.. 😀 Tak co se dá dělat. 😀
To Káča
ZAčnu podobně jako vy…tedy: EHM…nechci rejpat, ale už od té doby co jsme se naučili číst, nám vštěpovali do hlavy, jak se má číst celý název, celé znění, celá úloha…alespoň u nás to tak bylo…splést se v tomhle případě je fakt nepozornost (za prvé jiné křestní jméno, přijmení o jedno písmeno jiné, jiný název knihy, jiná obálka a hlavně i popis vzadu na knize cosi vypovídá…) takže obviňovat Briana (správným jménem Pavel Buček a nikoli Pavlíček jak píšete!) je fakt nevhodné a naprosto mimo…a o tom s tím nachytáním se je to také krapet mimo…četla jste tu knihu nebo jste ji po pár stránkách odložila, když jste zjistila že to není klasický Dracula? Spoustě lidem se totiž kniha líbila a líbí, někdo holt má jiný vkus a líbit se nemusí, budiž, ale užívat takto formulovaná slova je přinejmenším…no necitelné…
Re Naletěla jsem
Ohledně mého pseudonymu viz můj příspěvek “Brian Storker – 28. 1. 13:45.”
K ostatnímu zde již snad Alice napsala vše, co se napsat k tomuto dá, za což jí zde děkuji.
@ Renča – a jí podobní
Rozhodovat se, zda si knihu přečtu či nikoli, podle nějaké pofidérní recence (Petr Acidburn Bouda jistě píše knihy lépe a jsou více napínavé), ukazuje na neschopnost utvořit si vlastní názor, na osobnost lehce manipulovatelnou. Přeji Brianovi, ať se najde mezi jeho čtenáři více těch s vlastním mozkem.
Zákazník si dvě jména jistě nesplete, pokud ano, pochybuji o tom, že kdy slyšel něco jako Drakula a Bram Stoker.