Dračí krev – Mark Stone 75 – Rosenbaum Zdeněk

Mark je jako obvykle vyslán na inspekci několika primitivních planet a jak se tak občas stává, má od různých institucí na cestu přiděleného kontrolora.  Pověst a rozpočet SDPP jsou opět v sázce, ale vše jde podle rozpisu, dokud nepřichází při kontrole řada na poslední naplánovanou planetu. Tanakis má osídlení na středověkém stupni vývoje a na první pohled to vypadá, že je na něm všechno v pořádku. Mark zde vystupuje v roli rytíře, Ray a kontrolor Derek Plant hrají jeho panoše.

Naši hrdinové se, jak to bývá u příběhu z téhle sorty obvyklé, setkávají s loupežníky a posléze se zúčastní turnaje. Mark se probojuje do finále a vážně zraní tajemného černého rytíře, z něhož se vyklube syn místního panovníka. V dané situaci je nutno volit menší zlo a Mark odváží prince k ošetření na loď (riziko prozrazení není za daných okolností velké a je to z hlediska předpisů lepší alternativa než změna dějin), zatímco Plant, prohlášený za bratra rytíře Marka z Hvozdu zůstává jako rukojmí u místního hraběte a Ray pokračuje v průzkumu planety. Tehdy se situace začíná komplikovat – hlavní město království, je dobyto pomocí tajemné zbraně, vypleněno, král zabit a princezna unesena. Následník trůnu se kdesi v lesích pod Markovým dohledem zotavuje ze zranění, zatímco je třeba osvobodit princeznu, sebrat vojsko a zničit nájezdníky i s jejich tajemnou zbraní, zvanou „Dračí vejce“. Před Markem a Rayem stojí náhle celá řada  nečekaných otázek a úkolů…

Zdeněk Rosenbaum vsadil  při psaní tohoto příběhu na jistotu a inspiroval se klasikou, dlužno říci že hned ve dvou směrech. V první řadě použil klasické motivy většiny „stounovek“ – ze strany nejrůznějších institucí ohroženou pověst SDPP včetně jimi nasazené „vši v kožiše“, planetu na středověkém stupni vývoje a podezřelý artefakt, nebezpečný svému okolí. Druhým zdrojem inspirace byla klasika literární – Ivanhoe od Waltera Scotta a možná i pár vyprávění o Robinu Hoodovi. Na osvědčených základech a s obvyklými „ingrediencemi“ dobrodružné klasiky vytvořil relativně nenápadný, leč v dané kategorii téměř dokonalý příběh, plný osobitého i když občas černého humoru. Sice místy nesedí detaily ve vztahu k původní garénovské řadě, ale v zásadě jde o pominutelné drobnosti. Z celého příběhu ale čiší svázanost autora omezeným stranovým rozsahem jednotlivých svazků a je otázkou, zdali by zvýšení rozsahu v případě kvalitních autorů (právě pana Rosenbauma, JWP nebo pana Mosteckého) „nevykoplo“ příběhy statečného a nezničitelného kapitána SDPP do vyšší literární kategorie, než je tuctové vlakové čtivo.