Recenze originálu.
Jules, či pro své nepočetné přátele Julie, je stoletý dospělý mladík žijící v odvážném novém světě, v globální kultuře známé jako Bitchun Society, kde nepříjemné trio tvořené chudobou, povinnou prací a smrtí už upadlo v zapomnění. Tahle utopie se nenachází příliš daleko v budoucnosti: nejstarší členové společnosti se ještě narodili ve starodávném světě smrtelnosti a tenčících se zdrojů.
I sám Jules si pamatuje zastaralé paradigma ze svého dětství, ještě před změnami, a má proto potíže ve vztazích s mladší generací, například i s dívkou, s níž žije na hromádce. Lil je totiž jen přes dvacet. Mnohem větší sympaťák je Dan, zvaný Hejbni kostrou, starý darebácký kovboj, který se specializuje na konverze nepočetných skupinek často nebezpečných renegátů, kteří přežili až do novověku. Jenže potenciální konvertité Danovi docházejí, a tak má pocit, že život věčný mu nic moc neslibuje. Proto se rozhodne spáchat opravdovou sebevraždu. Nejdřív ale musí nahromadit dostatek whuffie.
Whuffie je základem ekonomiky nového světa. Je to jakýsi rovnoměrně rozdílený, kyberneticky udržovaný systém prestiže. Whuffie nahradil zároveň peníze i slávu. Jestli Dan půjde pod drn bez whuffie, bude vypadat jako nula. Zatímco když odejde bohatý na whuffie, bude z něj ušlechtilý hrdina. Naštěstí pro Dana mají Jules a Lil plán, jak ho dostat na vrchol. Dozvídáme se, že oba milenci žijí v Disney Worldu. Zábavní park stále funguje jako kdysi, ale už ho nespravuje Disneyho společnost. (Velké firmy vyhynuly, jak taky jinak, když energie je zadarmo a tak.) Ad hoc společnosti čili komunální minidemokracie si Disney World rozdělily na enklávy. Ad hoc společnost, k níž patří Lil a Jules, řídí kromě dalších atrakcí i Strašidelný zámek. Když z něj udělají nejlepší atrakci v parku, všichni obrovsky získají na whuffie. Je v tom ale háček.
Soupeřící ad hoc společnost, kterou vede ničemná intrikánka Debra, nachystala v Prezidentské síni převrat, a teď to vypadá, že si dělá zálusk i na Strašidelný zámek. Následný bratrovražedný boj dokazuje, že dokonce i v utopii se občanstvo umí ukázat v tom nejhorším světle. Vzpamatuje se Jules po velmi veřejné vraždě a po selhání svých kolegů a kyberasistentů? Dokážou Imaginisté, kteří řídí park, odolat podvratným masově oddělávacím technikám používaným v Prezidentské síni? Unikne Lil vlivu svých rodičů, kteří slepě míří do budoucnosti? Změní Dan svůj názor na sebevraždu a rozhodne se pro něco ještě potrhlejšího? A bude vysněný svět starouše Walta vypadat pořád stejně, až s ním Jules a Lil skoncují?
Nakonec je to přeci jen svět postsingularity
Cory Doctorow si širší ohlas poprvé získal před pár lety, když vydal dojemně pokřivenou povídku “Craphound” (kterou vlastně do tisku dostal redaktor Science Fiction Weekly Scott Edelman ještě ve své předchozí roli redaktora žalostně oplakávaného Science Fiction Age, a která se bezpochyby objeví i v chystané Doctorowově povídkové sbírce u Four Walls Eight Windows). “Craphound” dokresloval Doctorowův zlomyslný smysl pro humor, jeho schopnost vzít dobře známé, snad i nadužívané téma a dodat mu nový, kouzelný lesk; a také jeho schopnost vytvářet postavy nanicovatých nýmandů, kteří vás přesto silně zaujmou a získají si vaše sympatie. Všechna tato nadání skvěle rozvinul i v tomto románu, jednom z nejzábavnějších a nejchytřejších debutů ve věku obří mořské želvy.
Doctorow se rovnou přiřadil do aliance zastánců smrtelně vážného šprýmu, kam patří takoví lidičkové, jako je Rudy Rucker, Robert Sheckley, Matt Ruff, Jonathan Lethem a víceméně i Bruce Sterling. Tito autoři sice z čistého vzduchu spřádají nápady stejně hojné, jako u kdekterého autora jasně patřícího do hard SF, ale zasazují je do absurdistických příběhů zalidněných excentriky a potrhlíky. (Je například zajímavé porovnat si Doctorowovu knihu se Zlatým věkem od Johna Wrighta (2002), kde se pojednává o mnoha podobných tématech týkajících se po-lidského života, jen střízlivějším a temnějším tónem.) V dílech obou autorů však není záhodno brát život příliš vážně a Doctorow tomuto vztahu dodává výtečnou, objektivní souvztažnost tím, že jeho postavy jsou s to se oklepat i po výbušné zkáze vlastního těla, asi jako Wile E. Coyote. (Téma přenášení vědomí do klonovaných těl jednou provždy zavedl John Varley už před třiceti lety, ale ani on je nepoužil tak lehkovážně.)
Každopádně máme před sebou vzácný případ beletrie z doby postsingularity. Za singularitu, neboli Hrot (Spike), je považován onen okamžik, kdy lidstvo přejde do transhumánní existence, ať už s pomocí výkonné UI, anebo bez ní. (Doctorow se UI z valné části vyhýbá.) Vykreslit podobnou budoucnost, to je jeden z nejtěžších úkolů, jaké si může SF autor předsevzít, ale Doctorow dokazuje, že je na výši té výzvy. Jeho reorganizace společnosti do ad hoc skupin bažících po whuffie je do značné míry odvozena od dnešní kyberkultury (Slashdot a tak vůbec) a jeho biomorfní proměnlivost se zdá být jednoznačně extropická. Přesná směs těchto vlivů je ale jedinečná, obzvláště když do ní přimíchal fixaci na disneyovské zábavní parky jako prototyp umělé krajiny. A Julesovo výstřední vypravěčství v ichformě, nabité slangem budoucnosti, je pro úspěch díla zásadně důležité. I když některý čtenář možná ustrašeně couvne, když na podobnou, díky budoucímu argotu nesrozumitelnou větu narazí už na druhé straně.
„Před tisícovkou let byla výkřikem modernosti domácí koza,“ prohlašuje Dan na jednom místě. Inu, z tohoto hlediska je Down and Out in the Magic Kingdom cosi jako transgenická superkoza, jejíž mléko je plné proteinů z pavučin a obzvlášť zdravých látek.
Jules utrousí explicitní zmínku o Nealu Stephensonovi, a je jisté, že komu se líbí Stephensonovy dobře informované a drzé romány, zamiluje si i Doctorowovu knihu, jako Jules obdivuje „Dutě dunící duchy“ ze Strašidelného zámku. – Paul
Recenzi pro FP přeložil (translated by) Richard Podaný
First appeared in Science Fiction Weekly, translation published by kind permission of the author.
Některé termíny jako whuffie (přesné vysvětlení termínu najdete v angličtině zde) nebylo možné bez znalosti kontextu knihy přeložit. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou tedy pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.
České vydání románu chystá nakl. Triton.
Hergot, Triton že chystá Doctorowa? Teda Staso by měl konečně udělat pořádek s edičákem, to je skvělá, ač překvapivá, zpráva!
Ediční plán
Doctorow, narozdíl od řady jiných titulů, v edičním plánu je, alespoň u posledních knih.
Četl jsem
a není to až tak zvlášť skvělé.