Dolanův cadillac – King Stephen

Zatímco v překladech Kingových románů u nás držíme krok se světem, s jeho povídkovými sbírkami to tak slavné už není. Proto nejen já, ale tisíce dalších fanoušků krále hororů určitě s radostí přijalo české vydání jeho povídkové knihy Nightmares and Dreamscapes (1993) . Už s menší úsměvem přijalo fakt, že nakl. BETA okopírovalo čím dál častější nešvar našich vydavatelství, a to vydávat jednotlivé tituly po částech (BETA tuto strategii použila už např. u titulu Čtyři po půlnoci). Stačí se jen podívat třeba na seriály z nakl. Návrat, jako „Farseer“ od R. Hobbové, či „Kolo času“ od R. Jordana, kdy z jednoho titulu vytvořili tři české ekvivalenty. Čtenáři to vidí asi pouze tak, že nakladatel raději vydá 3 knihy po 200,- Kč, než jednu za např. 350,-Kč. Finální zisk nakladatele je pak o dost vyšší, ale výdaje čtenáře jsou větší.

Jde v pořadí o třetí knihu povídek Stephena Kinga. A jak jsme u něj už často zvyklí, titul neobsahuje pouze povídky, ale i předmluvu a komentáře k jednotlivým příběhům. Ty jsou některými považovány za to nejzajímavější, co v knize je. V první části českého vydání, nazvaného podle titulní povídky Dolanův Cadillac,  najdeme jedenáct povídek. Zrovna povídka „Dolanův Cadillac“  se tématicky odklonila od čistě hororových témat a jde spíše o psychothriller. Neobsahuje vlastně nic fantastického, nic iracionálního. A přitom příběh muže, který se chce pomstít mafiánskému bossovi z Las Vegas za vraždu své manželky opravdu neuvěřitelným a náročným způsobem, patří podle mého názoru k nejvýraznějším a nejkvalitnějším povídkám z tohoto zkráceného výboru.

Podobného ražení je i tak trochu sexuálně perverzní povídka o opravdovém otci „Věnování“, se kterou jsme se mohli už před lety setkat ve výborné antologii Temné vize. V té se objevily i duchařské „Tenisky alias Kecky“.

Na pomezí mezi čistě hororové povídky a  thrillery bych asi postavil příběhy jako katastrofický „Konec celé patálie“, dohra z Nezbytných věcí „Přerůstá vás“ a psychotický „Prst“, který jednomu nešťastníkovi trčí z výlevky v umyvadle. A zbytek už je to pravé hororové, temné a krvavé. Prostě to, co si každý pod termínem horor představí. I když jsem se zatím setkal u dalších fanoušků SK s názorem, že nejlepší čistě hororová povídka v tomto souboru je „Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu?“, příběh z rock´n´rollového nebe, pro smrtelníky spíše pekla (mimoto mi schématem hodně připomíná slavné Kukuřičné děti), pro mne je jedničkou pro jiné možná jednoduchá povídka „Nechte dítek jíti ke mně“. Dětské postavy v hororu umí King vykreslit opravdu mistrně. Pro příznivce upířích příběhů jsou tu hned dvě povídky „Taťka“ a o něco lepší „Noční letec“. A poslední povídka „Zuby“ je dobře napsaná, ale možná až trochu moc předvídatelná. A zadruhé jsem se s ní již setkal v nějakém předchozím výboru.

Co se týče dalších nakladatelských záležitostí, překladu se ujal korunní překladatel Stephena Kinga Ivan Němeček, k jehož práci nemám nijaké výhrady. Trochu netypické u BETA je obálka, protože jsme v poslední době spíše zvyklí na originální přebaly. K tomu jejich mám jen jednu hnidopišskou poznámku, když to má být de facto ilustrace k „Dolanovu Cadillacu“, mám obavy, že vyobrazený vůz není Cadillac, ale podle přehledného nápisu Continental jde o Lincoln.

Druhou část knihy chystá vydat nakl. BETA ještě tento rok pod názvem „Pátá čtvrtina“.