Dokáže Drizzt zachránit svět před Králem duchů?

Konec světa, jak ho známe

Další kniha ze série Forgotten Realms nás zavádí do světů, které milovníci příběhů o temném elfovi Drizztovi důvěrně znají. Jenže tentokrát je úplně jiný – převrácený naruby. Nefunkčnost magie působí chaos v řadách mágů a do reality i s přispěním nemrtvého drakostěje pronikají zástupy tvorů z nejhorších nočních můr z jiných sfér. Konec světa je na dosah.

Začátek knihy má razanci bouracího kladiva. R. A. Salvatore dokázal vytvořit hutnou atmosféru, ve které se beznaděj dá krájet. Na Drizzta s jeho přáteli se valí rána za ranou; od samého počátku knihy balancují na tenké hranici samého přežití. Přátelé i nepřátelé se musí spojit, aby dokázali čelit zlu, ale ani tak není jisté, zda jejich síly budou stačit alespoň na vytvoření a udržení malého bezpečného místa.

Autor servíruje ultimátního „záporáka“ ve formě trojjediné bytosti vzniklé spojením mrtvého draka, vědomí zničeného magického krystalu a mocného telepata – česače myslí. Tři vědomí v jednom těle (a navrch dračím), která rozehrávají své hry, i když každá s trochu jinými cíli. Proti nim však stojí jiný mistr her, drowský žoldák Jarlaxl. Partie je rozehrána, nezbývá než uvěřit, že i pěšáci mohou porazit královnu.

Více čtenářských zážitků

Nyní si dovolím drobnou odbočku. Rád bych totiž vyzvedl koncepční práci nakladatelství Fantom Print při vydávání jednotlivých dílů trilogie.

Fanouškům série zajisté neuniklo, že po vydání druhého dílu cyklu Změna přišlo na řadu v krátké době po sobě vydání kompletní trilogie Žoldáci v hlavní roli právě s výše zmiňovaným Jarlaxlem, lidským elitním zabijákem Artemisem Entrerim a trpasličí mlátičkou Atrogatem. Jak se ukázalo, byl to vskutku mistrovský tah, neboť v trilogii Žoldáci se odehrálo velké množství věcí, které se promítají do děje Krále duchů, a díky tomu je zážitek při čtení mnohem komplexnější.

Přepálený začátek

Bohužel, po skvělém začátku se autorovi nepodařilo udržet nastolenou laťku a nastává výrazný kvalitativní propad. Jistě, bylo by hloupé upřít čtenářům jejich oblíbené hrdiny, ale pokud se snažíte budovat temnou a ponurou atmosféru, rozhodně do tohoto schématu nezapadne trpaslík chrlící verše mizerné kvality doprovázené maniakálním pochechtáváním (ačkoliv bojovník je to vskutku brilantní!) nebo vyloženě komická postavička trpasličího druida. Tyto postavy pracně vybudovanou atmosféru rozmělňují a výsledkem je jakási neslaná nemastná kejda, která v konečném důsledku nefunguje tak, jak bylo zamýšleno.

Smutné také je, že když už si dal Salvatore práci a přivedl na svět záporáka par excellence, nechal ho po většinu knihy vyšumět kamsi do ztracena. Nevyužitý potenciál se bohužel týká i osobnosti tohoto tvora – motiv soupeření tří vědomí v hlavě nemrtvého draka přímo vybízel k autorským hrátkám a zajímavým dějovým zvratům.

Můj drizztí deníčku

A ještě jedna stará známá bolest, kterou se nepodařilo eliminovat. Části knihy jsou uvozeny úryvky z deníku Drizzta Do´Urdena. V tomto případě se však jedná převážně o myšlenky, které si přemýšlivější čtenář najde v textu mezi řádky. Je na každém, zda chce číst akční oddechovku, přičemž násilné moralizování a filozofování ztrácí smysl, nebo bude nad knihou přemýšlet – pak ale ztrácí smysl naservírovat mu vše po lopatě na několika stránkách a obrat ho tak o možnost intelektuální seberealizace.

Každopádně, jedna věc se Salvatoremu (ruku v ruce s překladatelkou Kateřinou Niklovou) nedá upřít – velmi zručné řemeslo. Děj knihy má spád, obsahuje velké množství propracovaných akčních scén a rozhodně nenudí. Bohužel, proud děje postupně sklouzává od depresivního survival horroru s lehkým intelektuálním přesahem ke klasické akční mlátičce, a tato transformace knize hodně ublížila.

Autor naservíroval čtenářům mnoho dobrých nápadů, které by si zasloužily rozvinout a prohloubit, pak se ale vrátil k tomu, co mu jde nejlépe – k akci. Výsledek působí tak, že kniha neurazí, protože každý si v ní najde něco, ale zároveň po VELMI slibném úvodu ani nenadchne.