Před velice krátkou dobou se na trhu objevila nová kniha od nakladatelství Straky na vrbě – „Dobrodruh“ od Leonarda Medka. Jde o knihu v jistém smyslu zcela neobvyklou. Příběh se odehrává v období před I. světovou válkou a jeho hrdinou je František Franta, dezertér z c. a k. námořnictva.
Úvodní pasáže nás zavedou do Egypta, kde se náš hrdina uchytil po své dezerci a stal se známou „firmou“ v místním podsvětí. Jednoho dne si ho najme neznámá žena, aby zorganizoval výpravu do ztraceného římského dolu na zlato. Celá akce se ukáže být pastí, z níž F. F. uniká jen šťastným řízením osudu.
Vlastní vyprávění začíná v okamžiku, kdy do pouštního trestaneckého lágru přijíždí „tajemný“ lord, aby si na základě speciálního pověření vybral ze zdejších vězňů zvláštní komando. Ve skutečnosti jde o agenta britské tajné služby, který má za úkol odhalit a pokud možno zmařit tajné německé pokusy na malém ostrůvku v Rudém moři. Členové komanda jsou ve skutečnosti na základě svých schopností, dovedností či zločineckých specializací vybráni předem a František Franta je jedním z nich. Těm, kdo akci přežijí, je slíbena milost a možná je čeká i nemalá odměna. Německé aktivity mají krycí název „Muspelheim“, ale vybraná skupina dobrodruhů až do poslední chvíle netuší, jak dalece je přiléhavý…
Povídkový román pokračuje dalšími pěti hlavními zápletkami:
– Dva dobrodruzi, kteří přežili v předchozí akci, se nyní živí v Paříži krádežemi starožitností na zakázku. Po jedné z jejich „návštěv“ ale dojde na témže místě k masakru a případu se aktivně věnuje pařížská policie. Naši hrdinové si uvědomují, že jim teče do bot a chystají se vyklidit pole. Netuší, že po nich kromě policie pase ještě tajemný nekromant.
– František Franta pronásleduje tajemného mága kolem světa, cestou však uvízne na Filipínách, kde se nechá najmout na loď Texe Longhorna jako strojník. Není jediným Čechem v posádce, druhým je mladý Otakar Batlička. Náklad, který mají dopravit na Formosu se ale zdrží a tak vyrazí lovit poklad, o kterém jim vyprávěl místní strážce majáku. V duchu nejlepších tradic se musejí utkat s leprózními domorodci, či unikat mořské obludě…
– Na Formose pokračuje František v pátrání po mágovi a na cíl ho nakonec nasměruje podivná věštba. Do děje se vrací pochybný lord od britské tajné služby a nově se objevují lordův čínský sluha a Texův bratranec – podivínský vynálezce.
– Celý příběh končí jednou „bouřlivou“ nocí v Šanghaji, kdy dojde k vyřizování účtů mezi japonským agentem a jím najatými hrdlořezy na jedné straně, britským agentem a jeho přáteli na straně druhé a místní mafií na straně třetí….
Na tomto místě vřele nedoporučuji pominout autorovy dodatky, obsahují některé dost zajímavé doplňující informace, stejně jako kompletní bibliografii autora, která následuje po dodatcích.
Leonard Medek vytvořil mistrovský kus dobrodružné literatury. Toto svého druhu jedinečné „retro“ zajisté bude srovnáváno s Indiana Jonesem nebo Mumiemi (ostatně to uvádí autor v dodatcích, stejně jako odkazy na Wallaceho, Haggarda, Batličku a Fikera), za sebe mohu do výčtu přidat parodie tohoto žánru od Rady a Žáka, nebo některé klasické dobrodružné příběhy J. Velinského či filmovou klasiku „Adéla ještě nevečeřela“. Je nutno říci, že autor si jako základ pro svůj příběh vybral to nejkvalitnější a podal ho čtenáři svým nejlepším stylem.
Časové zařazení děje je umocněno způsobem vyprávění, používáním dobového slovníku (pouze) na vhodných místech, autorovými vlastnoručními ilustracemi i celkovou stylizací grafické podoby „v duchu doby“. Ilustrace jako ze starých verneovek jsou uváděny krátkými pasážemi textu s příslušnými odkazy. K dokonalosti už chybí jen tvrdá poloplátěná vazba, ale to je v současnosti pro nakladatele prakticky ekonomická sci-fi. Obálka od Jany Šouflové sice není špatná, ale stylem by se hodila více do meziválečného období. S knihou ladí tedy spíše obsahově, než stylově, na druhou stranu je pravdou, že dokonale stylová obálka by mohla mít na svědomí neprodejnost titulu pro jeho nenápadnost na pultě.
Co říci závěrem? Jde o špičkové dílo tuzemské dobrodružné literatury, obsahující všechny potřebné ingredience v dokonalém poměru s ještě umocněné celkovou úpravou knihy. Vřele ho proto doporučuji nejen sběratelům dobrodružné literatury, ale i všem skutečným čtenářům.
První dvě povídky jste mohli číst před dvěma lety v Pevnosti. – Pozn. OJ
Ta kniha je spatna
Ta kniha je špatná, dočetl jsem ji s největším vypětím sil. Jde sice o povídkovou knihu, kterou spojuje osoba hlavního hradiny, ale jednotlivé příběhy jsou natolik nesourodé, nejsou vysvětleny základní a důležité věci (kde se vzala žena s trojuhelnikovou tvari???), ze mi pripadaji odbyte.
Mně se ta kniha docela líbila.
Co se týče Jirkou zmíněné ženy, tak je nedůležité odkud přišla, ale kdo je. A to autor naznačil už jejím jménem (které je totožné v čínštině i angličtině). Setkání s ní byla úplná náhoda a ona sama neměla na déletrvajícím vztahu žádný zájem (ani to není možné). Právě povídka s ní je pro mne jeden z vrcholů sbírky (i proto, že její původ pro mě není záhadou jako pro Frantu Frantu a většinu čtenářů).
Sarkyš to mi ani neříkej, že by Medek napsal špatnou knihu, to se mi moc nechce věřit, zatím vše co jsem od něj četl bylo vynikající. Ale stejně to koupím a přečtu :), není nad České Spisovatele.
Mel jsem napsat: Podle meho nazoru je spatna. Za to se omlouvam. Ale jinak jsem nedocetl ani Nadrazi Perdido, takze me berte s rezervou .-)
Tak to jsi mě uklidnil, prostě ti tenhle styl psaní nesedl, já Perdido žeru takže Medek bude opět na jedničku :). dík
Medek a Perdido je psany jinym stylem. Ale rozvlacny je oboje, to jo 🙂
Dneska jsem dočetl a smekám. Jedna z nejvydařenějších literárních poct brakové literatuře
no, dost dobrý. a výborný dobový medkový ilustrace. trochu jsem si připadal, jako když čtu cliftonky…jo jo, ta braková literatura mládí, to bylo něco.
Je to dobrá kniha. Nic víc, nic míň. Nechápu, proč si nikdo v recenzích nepovšiml toho, jak je křečovitá samotná postava Františka Franty. Čím víc jsem četl, tím víc jsem si ho připodobňoval s Conanem v pojetí A. Schwarzenegra – vždyť hlavní hrdina projevil jen dva emoční stavy: vztek, anebo chladnou vypočítavost. Žádný strach, lítost snad jen taková povrchní. Jinými slovy je zoufale cool. Ještě jedna poznámka: Srovnání s filmem Adéla ještě nevěčeřela je poněkud zavádějící. Nejvíc jsem při čtení postrádal takový ten opravdový humor – koneckonců dávno je již tomu, kdy byla Eiffelovka architektonickým vzorem a o Číně se toho vědělo asi tolik jako dnes o rakovině. Většina děl, které čerpají ze stejného zdroje jako pan Medek, nahlíží svět belle époque (já bych to přeložil jako zlatý věk, ale jak je komu libo) s nadsázkou (dar přítele Rentgena). Pan Medek pojal svůj literární svět příliš vážně, ale co se týče mého vkusu. Místo humoru jen nekonečné vytahování se, kolik odborných a dobových termínů je možné vyhledat po knihovnách – i těch bylo příliš, příliš i k navození atmosféry. Přesto je to dobrá kniha. Nic víc, nic míň.
Když mně osobně u Čechů vždycky trocha tvrdosti chyběla. Nesnáším takové to “Ha, ha, ha, my jsme ti Švejci Evropy, jsme vtipní a dobrosrdeční…” Proto si naopak cením Leonardova přístupu tak, jak to sepsal. Ale každému se samozřejmě líbit nemusí…
Přesně
Přesně to, co napsal Michael Bronec. Jestliže máme skvělé filmu typu Adéla ještě nevečeřela adalší, neznamená to přece, proboha, že tím je daný mustr, podle kterého mají osattní psát! Ato, co “Míra” považuje za “vytahování se”, je profesionalita, která 95% autorů a nejen našich schází. Jsou docela obyčejně líní se do takové práce pustit.
Je František Franta ufon?
Belle époque – všichni si pod tím něco představujeme. Šťastné období, secesní sukně, Sarah Bernhardtová, Alfons Mucha, císařpán a jeho rodina, bicykly, průmyslové výstavy, krajkové slunečníky. Když najdu na obálce knihy belle époque, tohle všechno mi proběhne před očima. Pro mě – nevím, jak pro vás – je sama doba, prezentovaná i názvem knihy (slovo dobrodruh svým citovým zabarvením skutečně patří k belle époque, nemá však nic společného s Františkem F.), v kontrastu s příběhem i s charakterem hlavního hrdiny. To je jistě umělecky zajímavé – pro vás, pane Mostecký, ne pro mě. Tento můj názor je subjektivní a lze snadno najít argumenty pro i proti, důvody, proč by se autor měl či neměl oprostit od literárního stereotypu. Je právem autora zvolit si (vytvořit) příběh, hrdinu i zaujmout postoj, literární díla jsou však navzájem propojená, jedno podrží druhé, když se to druhé náhodou ocitne na vratkých nohou. Posoudit, jestli Dobrodruh zapadl do literární tradice (to je možné, i když rozbíjí stereotyp), asi stěží posoudíme, možná jako důchodci v parku na lavičce.Stejně tak i poměr mezi moderním vyjadřováním a archaismy a historismy v textu je otázkou, o kterou se můžeme přít celé hodiny. Můj názor by se pravděpodobně nezměnil: To, že umím latinsky, francouzsky nebo indočínsky, neznamená, že těmito jazyky prošpikuji svůj román, nepíšu-li ovšem slovník :-), to se vztahuje i na historické pojmy a fakta. Jistě je užitečné si vyhledat co nejvíc informací o době, do níž je román situován – to je přímo nutnost, ALE je třeba je všechny (nebo co nejvíc) použít? To mi připomíná Julese Verna… Když místo schovávání se za data 95% autorů fantastiky(nejen našich) popustí uzdu své fantazii, připadá mi to přínosnější.Konečně se musím vyjádřit k charakteru hlavního hrdiny. Není to originál, jak se domnívá pan Bronec, je to pouze muž bez vlastností. Není to Švejk, ta odporná plazící se zrůda, zákeřná bestie, není ani vtipný, ani dobrosrdečný. Není ovšem ani nudný (záměrně), ani zlomyslný. Nevím, jaký je. Napadá mě pouze slovo cool. On je totiž tak studený, že ani nemá žádné city. Teď na samý závěr mě ale napadlo, že je v tom možná skrytý účel. Koneckonců, v každé povídce jsme se setkávali s nadpřirozenými jevy. Co když je koneckonců František Franta ufon?
Marně hledám, kde jsem napsal něco o tom, že je FF originál, může mi to prosím autor reakce objasnit…?
…Proto si naopak cením Leonardova přístupu … Autorův přístup (to jest autorův subjektivní postoj ke skutečnosti)znamená v oblasti mimetického umění možnost autora zvolit si (stvořit) postavy, zápletku a prostředí. Chápu vás správně? Nebo jste tím přístupem snad myslel něco jiného?
Nějak tam pořád nevidím ten originál. Neumím si dost dobře představit, že by v oblasti dobrodružné četby někdo stvořil hrdinu, který by byl naprosto originální. Ostatně si ani nemyslím, že cílem knihy Dobrodruh by bylo dosáhnout originality.Mohl bych klidně napsat “autor vytáhl ze škatule možných hrdinů takového, který se mi líbí, a líbí se mi, že jest Čechem”.Každopádně nemám rád, když mi kdokoli vkládá do úst slova, která jsem neřekl, jen aby mohl vzápětí šalamounsky konstatovat, jak se mýlím…
takže už bolo dost kritiky, ta kniha se čte sama a rozhodně mi nepřipadá nudná. Navíc Franta je správnej drsňák.Teď mám chuť se na scifi na nějakej čas vyprdnout a přečíst něco dobrodružnýho.Poradil by mi někdo nějaký jména autorů, vůbec totiž nevím, co mám hledat.